Desítky let žijí v Česku a živí se jako doktoři nebo technici. Poslední dobou ale rodilí Arabové často navštěvují uprchlická zařízení a pomáhají tam jako překladatelé a tlumočníci. Právě jim se většinou uprchlíci svěří se svými často neuvěřitelnými příběhy.
Lilian Shawa strávila v uprchlickém zařízení v Zastávce u Brna šest dní. Podle jejích slov se k ní všichni chovali velmi pěkně. Někteří se ale snaží poškodit vnímání zařízení a tvrdí, že situace je tam špatná. „Není to úplně ideální, ale byla jsem spokojená,“ popsala svůj krátkodobý pobyt Shawa.
Upozornila, že při zadržení se k běžencům chovají jako k vrahům. „A my říkáme, my nejsme vrazi, aby se k nám tak chovali,“ dodala uprchlice z Iráku, která z Brna míří za synem do Prahy. V Česku totiž podala žádost o mezinárodní ochranu.
Rodilý Syřan Hani Baloush jezdí do Zastávky u Brna několikrát týdně. Jako pomocný tlumočník je jedním z mála, kdo má do střeženého prostoru za ostnatými dráty vstup povolen. „Dělám převážně Syřany, Iráčany nebo Araby. Někteří jsou i z Lybie, ale je jich málo,“ shrnul svou činnost v posledních týdnech.
Mezi Zastávkou a zařízením ve Vyšních Lhotách vnímá Baloush velký rozdíl. „Tam je to vězení, ale Zastávka… to je pětihvězdičkový hotel. Byl jsem osobně uvnitř a je to tam krásně čisté, mají všechno, co potřebují. Ve Vyšních Lhotách je to bývalý kriminál, přesto se tam lidé k sobě navzájem chovali hezky,“ srovnal obě zařízení.
Nedivím se, že prodají všechno, aby se dostali pryč
Ve Vyšních Lhotách strávil tři dny. „Není žádný strach, že by se tam někdo nakazil, že by někdo měl strach o svoji peněženku, to není pravda," dodal.
V Zastávce jsou podle něj hlavně rodiny s dětmi, které v Česku chtějí zůstat a čekají na azyl. „Snaží se o to. Pravděpodobně tady mají nějakého příbuzného. Pokud mají české vízum, tak tady musí zůstat, tak se třeba z různých států sem vrací a končí tady v Zástavce. Devadesát procent tu někoho má z příbuzných,“ vysvětlil Syřan, který do Zastávky jezdí, když je ho potřeba. Jinak v Brně vlastní obchod s elektronikou.
„Lidé, kteří jsou tady v České republice, kteří utíkají ze Sýrie nebo Iráku, utíkají proto, že už se tam nedá žít. Ta situace je nesnesitelná. Je tam nebezpečno, bomby padají na každou budovu, chtěně, nechtěně, omylem, rakety a tak dále,“ popsal situaci Baloush.
V daných zemích se podle něj lidé bojí vycházet z domu, děti tam nechodí do školy. Nemají elektřinu, vodu, do ulic vyjdou pouze pro předražené potraviny.
Mladíci prchají před vojnou. Nevrátili by se domů
Baloush vysvětlili i hlavní důvod, proč do Evropy často přicházejí mladí muži. V Sýrii je totiž povinná tříletá vojenská služba a mladíci se jí snaží vyhnout, protože místa v předních bojových liniích patří právě jim.
„Když někdo prodá všechno, co má, tak to dává svému synovi, aby nemusel jít na vojnu. Protože z vojny už se nevrátí zpátky. Jenom na nosítkách. Nebo studený. To ví každá matka, to ví každý otec, tak se snaží svého syna dostat pryč,“ doplnil.
Dodal, že dokáže pochopit, když se pak lidé na uzavřených maďarských hranicích bouří. „Jedeme do svobody, jedeme do demokratických zemí, jedeme k obhájcům lidských práv. A pak toto. Tak se nedivím, že tam někdo rozbil bránu nebo něco. Jsou zklamaní,“ vysvětlil.
Upozornil, že jsou uprchlíci v podstatě pozvaní od německé kancléřky Angely Merkelové a pak zjistí, že nejsou vítaní všichni. „Vím, že je jich moc. Kdyby přišli ke mně do bytu, tak bych z toho měl kolaps. Ale je potřeba se dohodnout. V Evropské unii si každý dělá, co se mu zachce,“ pokračoval.
Komu tu vlast nechají, když všichni utečou?
Baloush sám je proti přílivu uprchlíků do Evropy. Jeho rodina žije na severozápadě země, kde je podle něj relativní klid. „Pokud tam je možné tam žít, ať tam radši zůstanou. Komu nechají vlast, když všichni utečou? Není to škoda? Komu ji nechají? Nebude tam mužstvo, nebude tam armáda, nebude, kdo by se staral o staré lidi, když všichni mladí utečou. A co dál?“ uzavřel Baloush.
Tlumočníkovi příbuzní mají stejný názor. Zatím utekl jen jeho třiadvacetiletý synovec. Do Německa za známými se mu podařilo dostat za pouhý týden. Jenže za cestu postupně utratil osm tisíc dolarů, tedy zhruba 200 tisíc korun. Teď chce začít na Západě úplně nový život. Úplně od nuly.
