Praha - Tři pražské obchodní domy – Bílou Labuť, Kotvu a Máj - spojuje na první pohled nepříliš viditelná zajímavost - terasy. Ty v Bílé Labuti by brzy měly projít rekonstrukcí a měly by se vrátit k původnímu širšímu využití z konce 30. a 40. let. Kromě obchodu by měly sloužit i jako místo setkávání a kulturního vyžití. Vrtulník, který kdysi obchodní dům měl a který tam přistával, se už ale na střechu Bílé Labutě asi nevrátí. Zajímavé jsou i terasy dvou obchodních domů, které letos fungují 40 let. Na terase Kotvy bývaly v 70. letech výstavy a je odtamtud unikátní výhled na Prahu. Terasa Máje, jak přiznávají autoři tohoto obchodního domu, vznikla vlastně z nařízení. Architekti se totiž museli přizpůsobit původnímu památkově chráněnému domu, který stával za Májem, a svou budovu museli směrem k němu snížit.
Historik architektury Zdeněk Lukeš připomněl, že terasy se v období funkcionalismu, kdy se objevily ploché střechy, budovaly velmi často. Za první republiky se jim říkalo i střešní zahrady nebo sluneční terasy. Historik architektury Richard Biegel pak konstatoval, že stejně jako jsme zapomněli používat veřejný prostor v rámci měst, ulic a náměstí, vytratilo se i užívání teras. „Doba, kdy by každý pořádný dům měl na střeše obytnou terasu, je bohužel ještě trochu vzdálená. Ale ona znovu přijde, nebojte,“ konstatoval Richard Biegel.
Možností, které nabízejí terasy, využil velkoryse obchodní dům Bílá labuť na začátku své existence. V polovině třicátých let zadali podnikatelé Brouk a Babka stavbu domu dvojici architektů Josefu Kittrichovi a Josefu Hrubému. Vznikla moderní budova plná technických vymožeností. Bílá labuť byla v té době největším a nejmodernějším obchodním domem ve střední a východní Evropě. A dodnes je považována za vrcholné dílo meziválečné avantgardní architektury.
Marek Tichý, architekt z ústavu navrhování ČVUT připomněl, že Bílá labuť má tři hlavní terasy. Ty byly v minulosti využívány pro obchod, služby i pro rekreaci zaměstnanců. „Byly prodlouženým prostorem toho, čemu se před druhou světovou válkou říkalo obchodní palác - kromě restaurací tam byly společenské akce, rauty, obchodní aktivity, prezentace produktů,“ řekl Marek Tichý.
Oldřich Petráček, generální ředitel Bílé labutě, připomněl, že na jedné z teras se točil film Šťastnou cestu s Adinou Mandlovou a Otomarem Korbelářem. Režíroval ho Otakar Vávra a do kin vstoupil v roce 1943. Jak Oldřich Petráček dodal, Bílá Labuť měla později i svou helikoptéru, která na terase přistávala.
Fungování Bílé labutě přitom poznamenaly hned 2 historické zvraty. Dům byl slavnostně otevřen v březnu 1939, tři dny po vyhlášení protektorátu Čechy a Morava. Druhý zlom nastal v době komunismu. Architekt Marek Tichý konstatoval, že z Bílé labutě se v té době stal sice věhlasný, ale přesto celkem banální obchodní dům. „Byl sice využívaný, byl populární, ale byl samozřejmě okleštěný,“ řekl Marek Tichý. Obchodní život se podle něj odehrával uvnitř a z teras se staly běžné provozní střechy. To by se ale mělo změnit - vznikl projekt na rekonstrukci nejen obchodního domu, ale právě i teras. V plánu je i jejich rozšíření.
Podle Marka Tichého je základní myšlenka projektu návrat k tomu, co architekti Kittrich a Hrubý vymysleli před druhou světovou válkou. Tedy rozšířit obchodní dům, který byl velice funkční a živý. „To znamená restaurační plochy, obchodní plochy, společenské plochy, místa prezentací, místa pro setkávání, místa pro hudební a jiné akce související s obchodem,“ konstatoval Marek Tichý.
Generální ředitel Oldřich Petráček připomněl, že v Bílé labuti kdysi vystavoval obrazy třeba Emil Filla a další známí malíři. Dnes proto chtějí na tuto tradici navázat: „Terasy jsou velké a jejich využití nebude monokulturní. Jedna věc je restaurace, ale chceme dát příležitost mladým umělcům, vernisážím a podobným akcím,“ řekl Oldřich Petráček. Ředitel Bílé labutě věří, že se jim podaří oživit terasy příští rok.
Terasy Kotvy nabízejí unikátní pohledy na Prahu
V roce 1975 byla postavena Kotva. A ta na tradici teras navázala. Historik architektury Lukáš Beran uvedl, že terasy měly být dokonce původně ještě větší. V prvních projektech se počítalo, že nahoře bude loubí a šestihrany budou otevřené. Pak ale dostaly přednost kanceláře, které jsou ve vrchní části budovy dodnes. „Ale terasa tam funguje a je z ní pěkný výhled nejenom na město, ale i na technické detaily domu,“ řekl Lukáš Beran.
V 70. letech terasy sloužily nejen jako restaurace, ale také jako místo pro výstavy. Dnes jsou na střeše Kotvy dvě restaurace. Jedna z nich chce i v zimě na terasu přilákat hosty - připravuje lákadlo ve formě ski baru.
Výhled na Václavské náměstí nabízela Modrá terasa
Modrá terasa na budově ČKD na Můstku na dolním konci Václavského náměstí už nefunguje. Svůj název dostala podle modrého kamene, kterým byla původně obložena. Bývala tam restaurace. Dům byl ale ve velmi špatném stavu a v roce 2004 ho koupila německo-česká firma GSCD a celý ho ve spolupráci s původní architektkou Alenou Šrámkovu opravila.
Jak konstatoval správce budovy Jiří Fučík, restaurace už se tam nedá provozovat, protože podmínky pro jejich provoz jsou dnes daleko přísnější. I zázemí by muselo být větší. Proto má dnes budova od 3. do 6. patra kancelářské prostory a terasa je jejich součástí - není běžně přístupná.
Terasa Máje vznikla kvůli domu, který za Májem už dávno nestojí
Terase obchodního domu Máj pravidelně využívána není. Jedno léto tam fungovala restaurace a v plánu to má vedení obchodního domu i do dalších sezon. Jak ale konstatuje ředitelka Olga Lukešová, u otevřené terasy je komplikací počasí. Provozovatelé Máje přitom narážejí na zatím těžko řešitelný problém. Potřebovali by aspoň část terasy pro pravidelný restaurační provoz zastřešit. Budova ale patří mezi památkově chráněné objekty a změnit dispozici je proto velmi obtížné. Kdyby se to ale podařilo, mohla by pak restaurace na terase fungovat i celoročně.
Zajímavostí je, že terasa obchodního domu Máj vznikla vlastně omylem. Architekti s ní původně vůbec nepočítali. Byla jim prostě nařízena. Architekt Miroslav Masák vzpomíná, že za navrhovaným obchodním domem původně ve Spálené ulici existoval památkově chráněný objekt U Ježíška se stejnojmennou hospodou. A architekti museli svůj projekt snížit z úrovně na Národní třídě na úroveň domu U Ježíška. „Ten barák musel mít skok, který je dnes už samozřejmě směšný, zvlášť když se tam postavilo Quadrio,“ konstatoval Miroslav Masák, architekt a spoluautor obchodního domu Máj.
Další ze spoluautorů Martin Rajniš připomněl, že Máj měl mít původně dvě terasy na parkování. Ty ale nakonec nevznikly. V sedmdesátých a osmdesátých letech na terase Máje probíhaly výstavy - třeba sportovních potřeb - nebo módní přehlídky. A v té době tam krátce fungovala i restaurační terasa. Tehdy z ní ale ještě býval aspoň nějaký výhled. Teď už kromě okolních střech není z terasy Máje vidět skoro nic.
Ředitelka obchodního domu My Olga Lukešová připomněla, že v době stavby sousedního obchodního centra Quadrio byl zajímavý pohled dolů - na ohromnou díru a uzavřený tunel metra. Kvůli nově postavenému Quadriu už ale hlavní pražské monumenty z terasy nejsou vidět. „Ale stejně je tady atmosféra na posezení příjemná,“ uzavřela Olga Lukešová. Pro vyhlídky z Máje je nutné vystoupat ještě několik desítek schodů výš, na samotnou střechu obchodního domu. Tam se ale z bezpečnostních důvodů nikdo z běžných návštěvníků nedostane.
