Praha – Televizní a rozhlasový scenárista Gustav Oplustil říká, že v Praze snad není místo, o němž by Karel Hašler nic nesložil. Staropražský písničkář se narodil před 135 lety, jeho skladby si ale lidé zpívají dodnes, i když mnohdy ani netuší, kdo je jejich autorem. „Věk Hašlerových písniček byl značně prodloužen, protože je v nich kus vlastenectví, které se bohužel trošku vytrácí. Ale v těch písničkách se zase vrací,“ domnívá se Oplustil.
Hašler se narodil 31. října 1879 na Zlíchově. Dětství prožil v nízkém domku přikrčeném ke stráni buštěhradské dráhy, jak místo později popsal jeho přítel, herec Rudolf Deyl. Hašlerovo dětství poznamenal nerudný otec a nemocná matka. Na jeho budoucí tvorbu to ale nemělo vliv.
Divadelní začátky
Už jako rukavičkářský tovaryš Hašler tajně ochotničil. Při jedné produkci o něj otec údajně přerazil fajfku, ale od divadla ho to neodradilo, v osmnácti utekl ke kočovným společnostem. V pořádném kamenném divadle vystupoval už v roce 1901 v Brně a poté v Lublani, kterou prošlo mnoho českých herců. Táhlo ho to však domů a v Praze měl štěstí.
Dostal se k hostování v Národním divadle a vroce 1903 jej režisér Jaroslav Kvapil do zlaté kapličky angažoval. Pod jeho vedením tu za 12 let ztvárnil řadu významných rolí, mezi jinými Chlestakova v Revizorovi či Radúze ve hře Radúz a Mahulena.
Z Národního divadla ho v roce 1916 vyhodili kvůli zmeškanému představení. A přestože se ho později snažil šéf činohry ND Jaroslav Kvapil získat zpět, Hašler to coby už úspěšný písničkář odmítl. Nevyslyšel tak přání své ženy, která by ho ráda viděla jako ctnostného herce první české scény. Manželka Karla Hašlera, klavírní virtuoska a sestra Rudolfa Frimla Zdena, nenacházela pro manželovu tvorbu příliš pochopení. Jak říká Gustav Oplustil, lidová písnička nebo šlágry pro ni nic neznamenaly.
Autorství Hašlerových písniček
Popularitu si Hašler získal nejen díky krásným melodiím či vyzpívané lásce k milované Praze, ale také díky vtipu a často i ironii aktuálních kupletů. Podle muzikologa Přemysla Ruta se v minulosti spekulovalo o tom, jestli je Karel Hašler skutečně autorem melodií ke svým písničkám, nebo jestli je za něj psal někdo jiný. „V prvních letech mu je upravovali pro klavír profesionálové, ale ta melodická invence byla jeho od počátku,“ nepovažuje Rut takové pochybnosti za oprávněné.
Karel Hašler je autorem více než 300 písní. Od 20. a 30. let, kdy je napsal, se zpívají nepřetržitě. A jak uvádí Ivo Zelenka ze skupiny Fiakr, která je má také v repertoáru, mnoho lidí dokonce ani neví, že jsou to písničky Karla Hašlera. „Takže vlastně zlidověly - což je asi nejvyšší meta, kterou si může autor písniček přát,“ podotýká.
Hašlerovy písničky si lidé vzali za své, i když je jim někdy vyčítána jednoduchost. K tomu ale muzikolog Přemysl Rut říká: „Jednoduchá písnička neznamená blbá písnička. Jde o kvalitu nápadu. A kvalitní nápady Hašler nesporně měl.“ Z Hašlerovy tvorby Rut oceňuje zejména první desetiletí, kdy byl písničkář ještě ve své tvorbě svobodný a nemusel se příliš přizpůsobovat očekávání publika.
K nejznámějším skladbám bezesporu patří Staré zámecké schody nebo Ta naše písnička česká. Ivo Zelenka ze skupiny Fiakr připomíná, že druhá z nich byla za protektorátu jakousi českou hymnou a dodnes si ji lidé s trochou nostalgie zpívají.
Známé písničky Karla Hašlera
- Hoši od Zborova
- Po starých zámeckých schodech
- Pětatřicátníci
- Ta naše písnička česká
- Čí je Praha? Naše!
- Já mám holku od Odkolků
- Strahováček
- Podskalák
Celoživotním přítelem Karla Hašlera byl herec Rudolf Deyl, který Hašlerův životopis sepsal, podařilo se mu ho vydat ale až mnoho let po písničkářově smrti. Hašlera totiž nemuseli mocní ani za první republiky ani po roce 1948.
Další působení Karla Hašlera
Gustav Oplustil vzpomíná na situaci, kdy dědeček Václava Havla dostavěl Lucernu a rozhodl se v ní zřídit kabaret. Požádal prý tehdejšího ředitele Národního divadla Kvapila, aby mu představení režíroval. On to sice odmítl, ale doporučil místo sebe právě Karla Hašlera. S ním je spojen zlatý věk kabaretu v letech 1918 až 1924, poté Hašler účinkoval v řadě revue v karlínském Varieté.
Kromě toho byl ředitelem Rokoka a hrál v Divadle na Vinohradech. Měl své pořady i v rozhlase a pro své šlágry si založil vlastní vydavatelství. Psal operetní libreta, publikoval fejetony a satirické básně v časopisech, s písničkami jezdil po zájezdech.
Značný úspěch Hašlerovi přinesl film, v němž vytvořil přes 20 rolí. Se zvukovou érou z plátna zazněly i jeho písničky a hudba. Někde jako doprovod, někde přímo v jeho podání jako v částečně autobiografickém filmu Písničkář. Z něj pochází šlágr Ta naše písnička česká.
Hašlerky. S nápadem pojmenovat po populárním písničkáři bonbony přišel podnikatel František Lhotský. Hašlerovy prý bonbony nejdřív příliš nechutnaly, ale když zjistil, kolik od podnikatele dostane za použití svého jména peněz, byl podle Ivo Zelenky rázem spokojen a souhlasil.
Za druhé světové války Karel Hašler i přes zákaz zpíval vlastenecké a protiněmecké písně. Ostré parodie na protektorát a nacisty a vlastenecký postoj ovšem vedly k jeho zatčení v září 1941, a to přímo během natáčení filmu Městečko na dlani. Byl vězněn na Pankráci a v Drážďanech a v říjnu skončil v koncentračním táboře Mauthausen. Tam zemřel zbit a mučen ledovou vodou 22. prosince 1941.
V Praze připomíná Karla Hašlera pomník na Starých zámeckých schodech. Na rodném domku na Zlíchově má pamětní desku.
