Železná Ruda - Nová fotografická kniha Šumavou ze svobody do opony mapuje dění na Železnorudsku v letech 1930–1970. Kniha navazuje na předchozí publikace plzeňského publicisty a badatele Zdeňka Roučky Tenkrát na Šumavě (2004), Předválečnou Šumavou (2006) a Šumavou Karla Klostermanna (2008). „Železnorudsko je místo se strhující historií, kde se prolíná šumavská krajina s bavorskou,“ myslí si Roučka. A právě na často temnou historii Šumavy a s ní i celých Čech bychom podle Roučky neměli zapomínat.
Česko-bavorskou hranicí se prolíná i Roučkova nová kniha, která se vrací k významným historickým momentům, jako byla Mnichovská dohoda nebo odsun sudetských Němců, které ale zobrazuje očima tehdejších obyvatel Šumavy, ať už byli autory fotografií, nebo své zážitky vyprávěli přímo autorovi knihy. Nechybějí ani snímky z henleinovského povstání v železnorudském průsmyku.
Neméně působivé pak jsou fotografie z období po roce 1945, hlavně ty z okolí takzvané železné opony. „Ten poválečný obraz je asi nejvíce šokující, kdy si Češi mohou uvědomit, kam se vyvíjelo poválečné Německo, které šlo k naprosté otevřenosti a demokracii, zatímco na české straně vznikla válečná zóna s pohraničníky, psy a samopaly,“ popsal Roučka.
- Šumavou ze svobody do opony zdroj: ČT24/ Zdeněk Roučka
- Šumavou ze svobody do opony zdroj: ČT24/ Zdeněk Roučka
Kromě toho kniha dokumentuje i odstřely kostelů, kaplí a hřbitovů i totální likvidaci řady šumavských vesnic a samot. A fotografie zachycují i opačnou tvář Šumavy té doby jako oblíbeného místa odborářských rekreací.
„Já nejsem žádný soudce, já jen dávám fakta, ale je na lidech, jak se s nimi vyrovnají,“ řekl Roučka. Pro některé lidi je přitom podle něj pohled na autentické fotografie až příliš drsný, přesto je třeba připomínat i temnější stránky české historie. „Je to kniha o tom, abychom nezapomínali,“ dodal Roučka.
Na čtenáře čeká v knize 295 unikátních fotografií. Fotek z 50. a 60. let přitom nebylo mnoho a hlavně na české straně nebylo jednoduché získat dokumenty z tohoto období. Kniha proto vznikala přes hranici a mnoho důležitých snímků a vzpomínek pochází z německých zdrojů. Se získáváním historických fotografií tak pomohl třeba i Sudetoněmecký archiv v Mnichově nebo Muzeum Bavorské hraniční policie.
- Šumavou ze svobody do opony zdroj: ČT24/ Zdeněk Roučka http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/48/4772/477111.jpg
- Šumavou ze svobody do opony zdroj: ČT24/ Zdeněk Roučka http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/48/4772/477108.jpg
- Šumavou ze svobody do opony zdroj: ČT24/ Zdeněk Roučka http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/48/4772/477104.jpg
- Šumavou ze svobody do opony zdroj: ČT24/ Zdeněk Roučka http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/48/4772/477129.jpg
Fotografie poskytly i české organizace jako Vojenský historický archiv, Archiv bezpečnostních složek, Ústav pro studium totalitních režimů nebo Muzeum Policie ČR. Nejvíc fotek ale pochází z archivů rodin, které na Šumavě žily.
- „Část fotografií prochází z rodinných archivů. Já jsem si uvědomoval, že bez spolupráce s těmito lidmi, z nichž někteří jsou už velice staří, na druhou stranu ale mají často vynikající paměť, bych takovéto pravdivé svědectví nezískal. Dozvídal jsem se od nich fantastické věci, jak se říká, to, co není v dějepisu,“ popsal Roučka.
Příprava knihy včetně pátrání po fotografiích trvala Roučkovi více než tři roky. Kromě samotného sběru materiálu bylo také třeba každou fotografii digitálně upravit, fotografie třeba ze třicátých let totiž neodpovídají standardům, na jaké jsme dnes při prohlížení fotek zvyklí. „Často to byly méně kvalitní fotografie, které ale zobrazují velice zajímavé události,“ popsal Roučka, který se právě těmto historickým dokumentům věnoval s péčí sběratele a restaurátora.
