Minimálně jednou do roka. Tolikrát musí inspektoři zkontrolovat každého biozemědělce. Letos jich opět přibylo, a to kvůli vyšším dotacím pro začínající ekologické farmáře. Pěstitele bioplodin inspektoři kontrolují nejčastěji při sklizni v letních měsících, loni provedli více než šest tisíc kontrol.
Zatímco kombajn sklízí během žní plošně, inspektor Vlastimil Trčka si prohlíží každou rostlinu zvlášť. Zajímá jej, v jaké půdě plodina roste, i jak vypadají plody – v případě špaldy klasy. „Obilí by mělo být přiměřeně zaplevelené, kdyby bylo úplně čisté, tak je to špatně,“ popsal inspektor to, co může poznat na první pohled. „Jenom pohledem, že se jedná o bio, nepoznáme,“ dodal.
Proto vybere několik vzorků, které pak putují do laboratoře. „Tam se zjišťuje, jestli v nich něco je. V případě, že je to bio, tak by tam nemělo být nic,“ vysvětlil inspektor Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského Vlastimil Trčka. V opačném případě slouží klas, list, ale i zrno jako důkaz. Třeba toho, že zemědělec použil hnojiva, která nesmí. „Pokud se něco použilo, tak to zůstane v zrně a budou v něm zbytky. A my to zjistíme,“ dodal.
- Biopotravina je potravina vyrobená ze surovin pocházejících z ekologického zemědělství.
- Bioprodukt je surovina rostlinného nebo živočišného původu získaná v ekologickém zemědělství a určená k výrobě biopotravin, ekologických výrobků, na níž je vydáno osvědčení o původu bioproduktu.
- V České republice platí ustanovení o povinném označování veškerých produktů ekologického zemědělství tzv. zelenou „biozebrou“. To je grafický znak BIO s nápisem „Produkt ekologického zemědělství“ a číselným kódem kontrolní organizace.
Nepovolené hnojivo se může na rostlinu dostat i bez pomoci zemědělce. „Jednou jsem se díval ke sloupům, které tu máme, a vidím, že tam jde člověk s postřikovačem. Byl to pracovník energetického podniku, který ošetřoval okolí sloupů. Když jsem mu to říkal, tak se mi omlouval. Kdyby byl neopatrný, mohl by zasáhnout i okolí,“ popsal problémy s pěstováním bioproduktů zemědělec Martin Hutař.
Plodiny ale může znehodnotit i prolétající letadlo s pesticidy nebo sousední farmář, který své rostliny chemicky ošetřuje. „Když je vítr, tak to sem může zanést. Spady, mraky, těch možností kontaminace je spousta, musíme to hlídat,“ doplnil Hutař.
Zda pěstitelé dodržují předepsané normy, musí inspektoři osobně prověřit u každého minimálně jednou ročně. „Kontrolují se pozemky, stav rostlin, sklady, sledují se přípravky,“ popsal specialista z Oddělení ekologického zemědělství kontrolního ústavu Martin Prudil.
Loni inspektoři provedli víc než šest tisíc kontrol, jen v 38 případech našli pochybení, za která uložili sankce. Mezi ně patří i snížení dotace o stovky tisíc až miliony korun. „Udělená pokuta spojená se snížením dotací je natolik odstrašující, že zemědělci se opakovaných porušení dopouštějí jen výjimečně,“ dodal Prudil.
Nejen spotřeba ekologických produktů roste, ale přibývá i biozemědělců, letos o další tři sta. Získat označení bio není podle nich ani tak náročné finančně jako administrativně. Především pro malé pěstitele. „Eviduju v podstatě každé semínko, každou rostlinu, protože je to důležité pro kontrolní organizaci. Musím zaevidovat, co jsem kde vysadila, jak to ošetřujeme, kdy to sklízíme, kolik toho sklízíme,“ popsala administrativu pěstitelka Jarmila Urbanová.
Za kontrolu spojenou s certifikací zaplatila dva tisíce korun. Označení bio ale bude moci používat až za dva roky. Tak dlouho trvá přechodné období. Jeho účelem je přeměna tradiční zemědělské výroby na ekologické zemědělství. Produkty z přechodného období se nejčastěji využívají jako osivo, v omezené míře pak k prodeji.
V Česku provádí kontrolu čtyři nezávislé organizace – KEZ, Abcert, Biokont a Bureau Veritas Czech Republic. Každý, kdo chce produkovat biopotraviny, se musí u některé z organizací registrovat.
