Praha – Chátrající budovy s odrolenými zdmi a zarostlé parky nejsou výjimečné v menších městech, kde se majitelé nestarají například o historické zámečky. Obdobné pohledy se ale naskýtají i v Praze. Možná největší městskou ruinou je petrovický zámek, jehož majitelka žije převážně v zahraničí a o majetek se i přes zákonnou povinnost trvale nestará. Historická barokní usedlost je tak dnes honosným panstvím jen pro místní bezdomovce.
Petrovický zámek - jen jedna z mnoha pražských ruin
Příběh petrovického zámku ve 20. století připomíná třeba historii lázní v Kyselce – dříve výstavná budova byla po roce 1948 znárodněna, další čtyři desetiletí byla sice využívána, ale neudržována. Porevoluční vlastník potom neměl o budovu nejmenší zájem. Zatímco ale na západě Čech se připravuje záchrana kdysi výstavních budov, restituentka petrovického zámku nic podobného nechystá – žije v cizině a s úřady komunikuje výhradně přes své právníky.
Barokní zámek v pražských Petrovicích byl v roce 1948 taktéž zkonfiskován. O deset let později byl dokonce prohlášen za kulturní památku. Jeho zkázu ovšem nepřinesly roky socialistického hospodářství, ale právě až období dvaceti let jeho porevolučního soukromého vlastnictví. Zámeček s celým areálem hospodářských budov i přilehlých pozemků vlastní dnes Andrea Isholová, která je praneteří někdejšího majitele Romana Dannera.
Petrovický zámek vzkvétal až do války
Základem dnešního petrovického zámku byla tvrz, kterou místní pán postavil v 16. století. V zámek se proměnila v polovině století následujícího, ale i v dalších letech procházela budova proměnami. Bylo to dávno předtím, než malou vesnici Petrovice zcela pohltilo hlavní město.
Majitelé se často a rychle měnili podle toho, ke kterému panství byl zrovna statek přičleněn. Poslední rozmach přišel v období první republiky. V roce 1925 ho koupil od hrabětě Silva-Taroucy poslední předválečný majitel - ředitel záložny ve Vršovicích Roman Danner. Koncem 30. let nechal Danner zrekonstruovat celý zámek i přilehlý park. Počátkem 40. let zámek zabralo gestapo.
Současná majitelka, i přestože má podle zákona povinnost se o zámek jakožto o kulturní památku starat, tak dlouhodobě nečiní. Od památkového odboru pražského magistrátu dostala za špatný stav nemovitosti už dvě pokuty. Podle starostky Petrovic Olgy Hromasové je komunikace s majitelkou velmi složitá.
- Současný stav petrovického zámku obývaného bezdomovci zdroj: ČT24
- Majetek paní Isholové v pražských Petrovicích zdroj: ČT24
Úřady tak nemají mnoho možností, jak situaci zlepšit, jelikož majitelka, ačkoliv se o budovu nestará, si ji chce ponechat. „Může dobře fungovat takový soustředěný tlak. Nejen tlak ze strany instituce památkové péče, ale i ze strany médií, místní správy, sousedních objektů,“ shrnul Ondřej Šefců z Národního památkového ústavu.
Petrovická radnice si umí představit využití pro zámek a jeho rozhlehlou zahradu. Zatím však v něm přebývají bezdomovci a sousedé k němu hledí s obavami. „Je tam spousta bezdomovců, kteří si tam nacházejí cestu i přes školu. I když se několikrát podařilo bezdomovce odtamtud vytěsnit, za chvíli tam zase nastupují,“ poukázal petrovický místostarosta Otto Semecký.
Osud zámečku v Petrovicích (zdroj: ČT24)
Turbová v Košířích či břevnovská Kajetánka
Chátrající zámeček není jediná pražská ruina, kterou potkal podobný osud. Usedlost Turbová, kde žil smíchovský starosta Linhart, senátor Šafařovič nebo malíř Trnka, není v dobrém stavu od roku 1976. Tehdy byla Marta Šafařovičová dotlačena k prodeji Turbové městu, které však o usedlost nepečovalo. Podle Ondřeje Šefců existuje naděje na obnovu Turbové v rámci výstavby v jejím okolí.
Podobně už se podařilo zachránit břevnovskou Kajetánku. V okolí vyrostly nové bytové domy, investor musel současně zámeček opravit a obnovit také přilehlý park. Kajetánka tak – na rozdíl od petrovického zámku a prozatím i Turbovky – opět září do dáli tak jako kdysi.
