Krkonošská horská střediska volají po novele zákona o cestovním ruchu, který by po vzoru sousedních zemí zefektivnil péči o turistické zázemí. Část výdělků na rekreantech přijíždějících do regionu by měli obchodníci převést do společné kasy, kterou by pak doplnil ze svého rozpočtu stát. Výsledná částka by se použila na protahování běžkařských tras nebo stavbu cyklostezek.
Na nedostatek peněz v horských střediscích upozorňuje vrcholící zimní sezona a zájem běžkařů o bílou stopu na krkonošských hřebenech. Protahování více než pěti set kilometrů tras totiž v současnosti realizují na své náklady nadšenci, kterým by bylo podle východočeského reportéra ČT Václava Svobody zkrátka trapné známé trasy v nejvyšších českých horách neobnovovat.
Pro samotné lyžařské areály je ale příprava běžeckých stop výdajem navíc, který pro ně z podnikatelského hlediska nepřináší žádný užitek, protože výdělek nalézají na sjezdovkách – potažmo na prodeji ski-pasů, a současně upozorňují, že v případě finančních potíží by byly právě náklady na zajištění bílé jízdní stopy první z věcí, které by museli škrtat.
Samolepky nestačí
Lidé podnikající v krkonošské turistice proto nyní volají po novele zákona o cestovním ruchu, který by pozměnil způsob financování cestovatelského zázemí v horských střediscích. Podle krkonošských představ by všichni, kdo na turistech vydělávají – od vlekařů přes obce po hoteliéry a taxikáře – část výdělku směřovali do společného fondu, který by finančně sanoval stát, a to třeba i stejnou částkou, jako je ta vybraná.
Z inkasovaných peněz by se pak platila údržba běžeckých tras, turistických chodníků, cyklostezek, staveb záchytných parkovišť, chodníků nebo provoz skibusů. V současnosti se Krkonoše snaží na trasy získat peníze aspoň prodejem dobrovolnických samolepek, jejichž koupí běžkař přispěje na údržbu tratí, zisk ale zdaleka není dostatečný. Roční náklady v Krkonoších vyjdou na deset milionů korun, půl milionem je podporuje Královéhradecký a čtyřmi sty tisíci Liberecký kraj.
