Krátce po podpisu mnichovské dohody začala separátní akce v režii Polska. Severní soused dal Československu 30. září 1938 ultimátum. Buď mu vydá Těšínsko, nebo si území vezme sám, což se nakonec i stalo. Těšínsko ale zůstalo pod správou Polska jen do září 1939. Poté připadla i tato část země nacistickému Německu.
Ze Sudet utíkaly po Mnichovu tisíce lidí, kteří se nechtěli stát součástí Říše. Vojáci zase začátkem října 1938 opouštěli pohraniční pevnosti. Postavení oslabené země tak vzápětí využilo i sousední Polsko, které už od 4. října začalo postupně zabírat oblast Těšínska.
Těšínsko muselo opustit 35 tisíc Čechů
„Československá armáda byla v té době postavena doslova ke zdi a nemohla si dovolit riskovat ozbrojený konflikt s Polskem,“ poznamenal ředitel Muzea Těšínska Zbyšek Ondřeka.
Když přišlo z Polska jasné ultimátum, československá vláda mu 1. října ustoupila. Do 11. října Poláci obsadili území od Bohumína po Hrčavu. Začaly se zavírat české školy, likvidovat české spolky a došlo i k zákazu českých bohoslužeb.
Od října 1938 muselo anektované Těšínsko opustit asi třicet pět tisíc Čechů a pět tisíc Němců. Mnohdy měli na vystěhování jen čtyřiadvacet hodin. „Vzali jsme si jen, co jsme unesli, a šli jsme pryč,“ vzomínala pro web Paměť národa Irena Valášková.
Rodina dnes 92leté Wandy Fusek ale ve svém domě v Závadě na Karvinsku zůstala. Hlásila se totiž k polské národnosti. „Nic zvláštního se nezměnilo. Češi to měli horší,“ řekla ČT.
Novodobé spory o Těšínsko začaly koncem první světové války, kdy se v Paříži rozhodlo o rozdělení území mezi oba státy. Definitivní tečku za spory dal až rok 1958. Tehdy se obnovily hranice z roku 1920.
Ukázka z dobového polského propagandistického týdeníku:
