Ústí nad Labem – Díla ústeckého výtvarníka samouka Míry Nebeského mají lidé po celém světě – třeba v Japonsku, Francii nebo Americe. On sám nejdříve maloval, nakonec ho však uchvátily loutky.
Míra Nebeský v mládí sportoval, chytal v bráně ústeckého hokejového týmu. Umění se začal věnovat až po vojně, když jeho kamarádi odešli studovat do Prahy vysoké školy. Míra neměl maturitu, tudíž jedinou variantou byla výtvarná akademie, kde ji nepotřeboval. Tak začal malovat. „Kreslil jsem na krabice. Dělal jsem skladníka, a tak jsem pokreslil všechny krabice ve skladě,“ uvedl loutkář Míra Nebeský a jeho maminka, paní Eva Kraifová doplnila: „Dokud nešel na vojnu, tak jsem neviděla, že by kreslil, že by něco takového dělal.“ Po půl roce malování šel Míra Nebeský na přijímací pohovor. Na akademii se nedostal. „Říkali: Makej a tak za sedm let přijď. Jenže mě to neodradilo. Makal jsem a za sedm let už nebylo proč tam jít,“ komentuje výtvarník.
Jeden z prvních obrazů namaloval Míra ve dvaceti letech, teď ho má schovaný na půdě. Svá díla vystavoval v rodinné hospodě, jeho výtvory jsou tady ostatně k vidění dodnes. „Přijel jeden pán, koupil celou stěnu obrazů a já jsem si mohl dovolit dláta a dostal jsem se ke dřevu,“ podotkl Míra Nebeský. Už předtím experimentoval s hlínou a moduritem. Většinu postupů se naučil sám, bez cizí pomoci. Nakonec si oblíbil lipové dřevo, z toho je vyrobená většina jeho loutek. Ani teď se ale experimentování nebrání, používá olejnatou hlínu, různé druhy dřeva, ale třeba i polystyren. „Měl takové období, že dělal takové zamračené, to se mi moc nelíbilo. Teď dělá veselé,“ pokračuje Eva Kraifová.
Míra Nebeský se v jedné fázi svojí tvorby věnoval i loutkám politiků. Vytvořil třeba Havla, Zemana nebo Obamu, nakonec ho však přestali bavit. „Nemyslím, že politici mají zajímavé obličeje,“ poznamenal pan Nebeský. Jak sám říká, nejtypičtější jeho loutkou v současné době jsou ptáčci: „Prakticky jsem k tomu vymyslel i vodění.“ Míra Nebeský svým ptáčkům vyrábí i kostýmy, když je potřeba. Třeba nevěsty mají závoj, esenbáci dobové čepice. Jak dlouho trvá, než je taková loutka hotová, nelze přesně určit. „To je různé, ale když budu mít inspiraci, budu mít loutku zítra,“ vysvětluje výtvarník. Každá loutka má svůj příběh a některé z nich cestují za svými majiteli tisíce kilometrů. Míra Nebeský například vyráběl v šibeničním termínu 26 loutek kamarádovi na svatbu do Japonska. Tam nevěsta se ženichem obdarovávají svatebčany a za to dostanou peníze: „Měl jsem asi 25 dnů na to, abych udělal těch 26 ptáčků. Byl to fofr.“
Když má volněji, Míra pracuje za barem nebo jinak pomáhá s provozem rodinného podniku. „On je takový snílek, ale má praktickou dívku a maminku, takže nepotřebuje být praktik,“ směje se paní Kraifová. A tak jako správný Nebeský žije spíš v oblacích.
