Brno - Slavnostní derniéra diskutované inscenace Tajemství Zlatého Draka čeká dnes večer Národní divadlo Brno. Hra od počátku dostala nálepku nejočekávanější a nejvíce kontroverzní premiéry předloňské sezóny. I když představení u kritiků neuspělo, většina diváků ho přijala kladně a další představení byla beznadějně vyprodána.
Bouřlivé reakce a rouška tajemství, která představení od začátku halila, nakonec za dva a půl roku od premiéry téměř vyprodaly 56 repríz. „Pro velký zájem o inscenaci jsme museli hned po premiéře dát k dispozici i sedačky ve IV. pořadí, které běžně není přístupné. I tak bylo Mahenovo divadlo naplněno na 100%. Celková návštěvnost všech představení činí za celou dobu 90%,“ uvedla tisková mluvčí Národního divadla Brno Šárka Motalová. Inscenace končí kvůli časové vytíženosti Daniela Landy, představitele hlavní role, který jako glosátor Merkurio vystoupil v Brně zhruba padesátkrát. Zbývající představení ho alternoval Tomáš Trapl. Pro velký zájem diváků se vedení divadla rozhodlo letos na jaře přidat pět mimořádných repríz. Dnešní derniérou se divadlo s touto úspěšnou a kontroverzní inscenací definitivně rozloučí.
Představení patřilo k nejvýpravnějším v dějinách brněnského Národního divadla. Velkorysou výpravu navrhl šéf scény Daniel Dvořák a náklady na představení se vyšplhaly na 5 milionů korun. Na scénáři se s Landou společně podílel i Střežený Parnas - tedy tandem Jiří Šimáček a Zdeněk Plachý, šéf souboru činohry, který je i režisérem inscenace.
Tajemstvím opředené představení vyvolalo vlnu emocí
Tajemství Zlatého Draka ještě před svojí premiérou v listopadu 2008 vyvolalo řadu emocí. Jedni ho hodnotí jako vrchol Landovy kariéry, jiní kontrují Landovou minulostí v kapele Orlík a celkovými pochybami o uměleckých kvalitách inscenace. „Mystika, alchymie i hluboká psychologie Jungova jsou tu sníženy na prázdný efektní spektákl pod hranicí směšnosti. Ještě že zpěvák Landa v černému haveloku tak silně čaruje svého Merkuria, že se divák musí chvílemi až smát. S jeho prostomyslnými texty to jde dobře dohromady a je to v té zoufalé prázdnotě aspoň veselé oživení,“ napsal v otevřeném dopise někdejší šéf činohry Národního divadla František Derfler, který svého času proti hře veřejně vystoupil. A nebyl sám. Za „z gruntu nepovedenou“ označil inscenaci Milan Uhde, hru odmítli i jiní renomovaní divadelníci.
Vedení divadla si za uvedením hry stojí a divácký zájem jim, nehledě na tolik diskutovanou kvalitu díla, dává za pravdu. „Bylo to úspěšné představení, které potěšilo spoustu lidí. Každá repríza byla téměř vyprodaná,“ hájil inscenaci její režisér a spoluautor Zdeněk Plachý. „Kontroverze pro nás byla jistě dobrou reklamou, ale i tak jsme rádi, že se o představení mluvilo. Úkolem divadla je vyvolávat diskusi a my jsme vlastně provedli takovou malou sociologickou sondu,“ dodal Plachý.
