Vodní nádrž Lipno, nebo také „jihočeské moře“, má za sebou šedesát let od svého předčasného napuštění. K němu došlo 17. února 1958, přehrada tím zachránila Český Krumlov před povodňovou zkázou a po Vraném, Štěchovicích a Slapech se stala i čtvrtým stupněm Vltavské kaskády. S rozlohou 4870 hektarů Lipno dosud zůstává největší vodní plochou v Česku.
Pravidelně se opakující záplavy vedly české úřady už v poslední dekádě 19. století k myšlence vybudovat na horním toku Vltavy vodní díla, která by ochránila krajinu níže po proudu. V roce 1899 představil zemský stavební rada Jan Jirsík velkorysý plán na vybudování soustavy trojice menších přehrad nad dřevařskou osadou Lipno.
Zůstalo ale jen u odvážného plánu, protože majitelé pozemků odmítali svoji půdu vodohospodářům poskytnout. Obyvatelé nedalekého Frymburku dokonce sepsali petici adresovanou vídeňskému místodržitelství, v níž vyslovili obavu, že v souvislosti s výstavbou by přišlo do regionu značné množství „morálně pochybných lidí“.
Frymburk zachránila poloha na vršku. Zaplavena byla jen třetina domů
Plány na stavbu vodního díla znovu ožily těsně po skončení druhé světové války. O realizaci vodního díla u obce Lipno rozhodlo ministerstvo techniky v dubnu 1946. Stavba měla doplnit tři již existující přehrady takzvané Vltavské kaskády a kromě ochrany před velkou vodou měla sloužit i k výrobě elektřiny a zajištění vody pro průmysl.
Výstavbě přehrady paradoxně napomohl i poválečný odsun, protože s odchodem německého obyvatelstva odpadla debata o vyrovnávávní majetkoprávních vztahů. „Řada domů byla neosídlená a vypadaly trochu jak ruiny,“ poznamenává ředitel muzea ve Frymburku František Frantál.
Budování vodního díla nicméně i tak postihlo asi patnáct až dvacet rodin, které měly v oblasti chystané k zatopení své domy. „Frymburk stojí díky prozřetelnosti našich předků na návrší, a díky tomu byla při stavbě přehrady zaplavena pouze třetina domů,“ říká Frantál.
Vlastní projekt stavby schválily už komunistické úřady v roce 1952. Jeho autor, společnost Hydroprojekt Praha, navrhl postavit dvojici na sebe bezprostředně navazujících nádrží a obě vodní díla, Lipno I a Lipno II, paralelně rostla mezi lety 1952 až 1958.
Na území, které mělo tvořit dno budoucí nádrže, muselo být rozebráno přes 530 objektů, řadu dalších staveb srovnaly se zemí buldozery. Před vodou musely ustoupit nejen domy, ale i několik silničních mostů a na nové místo se přestěhovaly také hřbitovy ve Frymburku a Dolní Vltavici.
Předčasné napuštění nádrže zachránilo Český Krumlov před povodní
Napouštění bylo původně plánováno od 1. března 1958, vinou prudké oblevy na šumavských svazích se ale nádrž předčasně napustila o čtrnáct dní dříve – 17. února 1958. „Přišlo tání a náhlá povodeň, tím se začalo jezero, které už bylo přivřené rozpracovanou hrází, samovolně plnit a tehdy byly obavy, jak rychlé to bude. Pro zemní těleso to byla zatěžkávací zkouška, kterou přežilo bez újmy,“ řekl k tomu nedávno ředitel závodu Horní Vltava podniku Povodí Vltavy Zdeněk Zídek.
„Tehdy ještě nedostavěná přehrada naplnila svoji úlohu a zachránila Český Krumlov před ohromnou povodní. Zachytila asi sto padesát tisíc až dvě stě tisíc kubíků vody,“ doplňuje Frantál.
Elektrárna velká jako svatý Vít
Hráz hlavní vodní nádrže Lipno I je z jedné třetiny betonová, zbytek tělesa je sypaný. Délka hráze dosahuje bezmála 300 metrů a nad terénem se vypíná do výšky 28 metrů. Aby dokázala odolávat tlaku více než 309 milionů krychlových metrů vody, je přehrada v základně 130 metrů široká. Přímo u hráze lze také naměřit největší hloubku, která činí 25 metrů. Průměrně je ale Lipno I jen 6,5 metru hluboké.
Součástí přehrady je i vodní elektrárna, jejíž hlavní provozní část se skrývá v umělé jeskyni vyhloubené v žulovém masivu 200 metrů pod zemí. V prostoře o velikosti hlavní lodi svatovítské katedrály je instalován pár Francisových turbín s výkonem 2x60 megawattů. Poprvé se roztočily 15. června 1959.
Voda z nádrže je na jejich lopatky přiváděna dvojicí šachet, které posléze vyúsťují do výrazně menší, pětačtyřicetihektarové vyrovnávací nádrže Lipno II. Ta byla vybudována právě kvůli vyrovnání odtoků z hydroelektrárny Lipno I.
Turistický cíl
Ačkoliv mělo Lipno původně sloužit úplně jiným účelům, dnes je především vyhledávaným cílem rekreantů a milovníků vodních sportů z domova i ze zahraničí. Může za to nejenom malebné a turisticky atraktivní prostředí jižního cípu Šumavy, ale i skutečnost, že po značnou část své existence byl jižní břeh nádrže v podstatě nepřístupný.
V době studené války se území v blízkosti rakouských hranic stalo uzavřenou zónou, v níž se neomezenými pány stali českoslovenští pohraničníci. Díky tomu zde vznikl unikátní, člověkem téměř nedotčený ekosystém, který se po pádu železné opony na počátku devadesátých let otevřel i turistům.
Do roku 2014 bylo Lipno také zdrojem pitné vody. Poslední obcí, která přestala vodu z přehrady odebírat, byly Loučovice. Díky tomu mohly být na Lipně povoleny také lodě se spalovacím motorem do výkonu deset kW, ty zde začaly jezdit v roce 2015.
