Přesně před 140 lety havíři v Příbrami - jako první na světě – začali dolovat stříbro a olovo v hloubce jednoho kilometru pod zemí. Událost, kterou tehdy na místě sledovali horníci z celého světa, připomíná také nová výstava v Hornickém muzeu v Příbrami.
Důl Vojtěch bylo první místo na světě, kde se horníci dostali s využitím jednoho lana až kilometr pod zem. Psal se tehdy rok 1875. Podle ředitele Hornického muzea Příbram Josefa Velfla je zrudnění, tedy akumulace rudných minerálů v hornině, právě v hloubce okolo jednoho kilometru nesmírně bohaté.
Ročně horníci na Dolu Vojtěch vytěžili zhruba 23 tun stříbra a 4000 tun olova. Původně vrtali ručně. Každý měl želízko a mlátek a s jejich pomocí vyrobil vývrt, který naládoval střelným prachem, později dynamitem, a ten pak odpálil. První pneumatické vrtání, tedy s pomocí stlačeného vzduchu, se uskutečnilo v 70. letech 19. století.
Celková hloubka Dolu Vojtěch je 1260 metrů, důl má 35 pater. V roce 1875 se havíři dostali v hloubce 1000 metrů do 30. hornického patra.
Jako poděkování za světové prvenství dostali tehdy havíři od majitele dolu hole z ryzího stříbra, takzvané švancary. Rekord se v Příbrami tehdy slavil tři dny. Přijely stovky hostů, jak dokazují dobové fotografie. A 140 let starou událost připomíná přímo v těžní věži dolu Vojtěch nová výstava.
Těžbu umožnila ocelová lana a parní stroj
Stříbro s olovem se v Příbrami mohly začít těžit díky ocelovým lanům, která se v hornictví začala používat jen krátce předtím, a novému parnímu stroji. Ten byl na šachtu instalován v roce 1873. Po pozdější modernizaci pracoval až do roku 1978. „Je to ta nejlepší vizitka práce českých konstruktérů, inženýrů i dělníků, kteří stroj vyrobili,“ konstatoval ředitel muzea Josef Velfl.
Část dolu Vojtěch je přístupná pro veřejnost. „Jáma je až na úroveň druhého patra zasypána horninou a zbytek je zaplaven vodou, k tomu došlo po skončení těžby,“ konstatuje ředitel muzea. Těžba na Dole Vojtěch skončila v roce 1978.
