Záležitost je to prostá. Stačilo sledovat ruského poslance v Otázkách Václava Moravce a každý, kdo pamatuje, viděl, která bije. Z východu to zní zase stejně: "Sojuz nerušimij, respublik svabodnych…" Bude-li se Ukrajina chtít stát členem NATO, Moskvě bude zřejmé, že tak si nepřeje východní a jižní část země a zejména Krym, a nejspíš všechno skončí rozdělením státu. Logickým důsledkem bude připojení těch nesouhlasících k ruskému dubisku. Kde jinde by nalezli klid a záštitu?
Tak jak si s tím poradí Evropská unie?
Rusko se opět rozhodlo, že předvede světu svoji sílu. Vždyť ji má. Může-li ruský magnát vlastnit anglickou fotbalovou Chelsea, cítí jistě ruští politici, jak jim pod elegantními saky narůstají svaly, kterými opět mohou obejmout značnou část světa. Navíc tu muskulaturu živí ropná krev. Je to jako v akčních filmech: všichni si mysleli, že mumie už jenom civí na zdobený strop nad sebou, ale ona najednou začala cvakat zachovalými zubisky.
Východní velmoc opět vykročila směrem ke značné části zeměkoule. Že při tom dupe po nějakých trpaslících, jak žehral Václav Havel, je jí vcelku jedno. Ba naopak - občasné křapnutí malinké lebky pod podpatkem mašírující kolos jenom povzbudí.
A teď se má sejít nějaká Evropa a pokusit se zastavit nebo alespoň zpomalit dusajícího troglodyta ve smokingu, skrývajícího v náprsních kapsách nejmodernější zbraně, v tajných kapsičkách jedy a v kapsách u kalhot kapesník, jímž lze snadno ucpat naftová potrubí. A proti tomu monstru parta zemí, která v klíčových momentech střetu s jakýmkoliv uzurpátorem moci vždy šeredně selhala. Ať už to byl kdysi Adolf Hitler, tak později sovětští mocipáni. Evropa nakonec sklapla kufry a čekala, jak se to všechno vyvine. A teprve, když ji někdo podepřel (USA například), dokázala se ze svých hliněných nohou odrazit k něčemu kloudnému. Aby pak hrdinsky nadávala oněm Američanům a nechala se plácat po rachitických ramínkách těmi, kdo ji předtím šikanovali a ponižovali, a podlézavě tvrdila přezíravému medvědovi, že kafe z dubových žaludů je lepší než břečka od Meinla.
Pokud by se nyní EU zachovala jinak, dočkali bychom se zázraku. Muži z Bruselu nejsou schopni jednotné zahraniční politiky. O branné nemluvě. Pořádného boje by byla na starém kontinentě schopna tak nejvýš nějaká britská elitní jednotka, snad několik drobtových batalionů z ostatních zemí a pár jednotlivých zcela ožralých bojovníků. Vcelku dostala by válčící Evropa nafackováno od kdejakého razantnějšího a organizovaného drogového exportéra. Nemluvě o Rusku. Proto lze očekávat, že v jednání s ním chvějivě kvíkne evropská kavárenská společnost cosi ve smyslu: „Ale tohle nám doopravdy, ale doopravdy příště nedělejte! A když už to uděláte, tvařte se alespoň trochu kultivovaně a vstřícně, ať nepůsobíme tak trapně! Jinak bychom vám už doopravdy museli veřejně říct, že ve slušné společnosti se nekrká a motýlům se netrhají křídla!“ Na což jim drsný ruský medvěd Medveděv ze své zdrcující výšky 162 centimetrů odpoví: „Koukněte druzja, víte, co mi smrdí z huby? To, co jsem už sežral! Vy mi taky moc nejdete pod nos. Rozumíte, co tím chci naznačit?!“ A Evropa sedne na zadek, aby si čichla jako rovný s rovným. Václav Klaus na Hradčanech potom dodá: Ať si říká, kdo chce, co chce, mně to voní.
Toto, prosím, není výčitka staré Evropě. Mám ji rád. A vím, že v současné světové politické a ekonomické konstelaci vlastně ani nemůže nic jiného pořádnějšího dělat. Jenom ať pořád nenaléhá na mámu Politiku, že chce ven, když si na dvorku hrají velcí kluci.