Slávia jako znamení doby

Mnoho lidí říká, že kopaná ve značné míře kopíruje život společnosti. Ba že je jeho zhuštěným či zdramatizovaným obrazem. Nevím, zda je to úplně pravda, ale při pohledu na současný stav pražského klubu kopané Slávia a vezmeme-li na vědomí historii sešívaných od roku 1945, nezbývá mi, než uznat, že na tom nejspíš něco bude. V případě klubu z vršovického Edenu (zatím odtamtud, kdo ví, co nás ještě čeká) vskutku jako bychom hleděli na znamení doby… Rok 1945. Konec války. Všichni jásají. V radosti ale zůstává hořkost a smutek po prožité hrůze. I červenobílí – jak velebné české barvy – se veselí. Ale válka se s nimi loučí mizerně: vyhořelým hřištěm na Letné. Slávia ještě symbolicky jako rozloučení se starým světem v těch časech tříleté poválečné polosvobody vítězí v roce 1947 ve fotbalové lize. Na dlouhá léta naposledy.

Protože přichází únor 1948. Vítězný. Jak ovšem pro koho. Sešívaní si nesou cejch klubu inteligence a živnostníků. Navíc byl jejich členem Edvard Beneš. Zda to nebo ještě jiné zájmy rozhodlo, ale v každém případě nový, lepší, lidově-demokratický řád klub s nálepkou buržoasní a „nedělnický“ vůbec nepotřebuje. Slávia sice ještě vítězí v podzimní části sezony 1948/1949, ale pak je soutěž ukončena a začíná se úplně zgruntu znovu, po bolševicku. Soudruzi, jako v Sojuzu! V nových dějinách. Symbolicky hnusně se na osudu Slávie stejně jako na životě země podepisuje i raketová kariéra odpudivého komunistického šíbra Alexeje Čepičky. Bere si dceru Klementa Gottwalda coby manžel a československou armádu jako ministr. Stává se jedním z Velkých Rudých Hybatelů. Hýbne i s kádrem červenobílých. Většina hráčů je v rámci cvičení převelena do Armádního tělovýchovného klubu (později ÚDA, pak Dukla) Praha.

Komunistickým převratem i kolektivizačním budováním zdecimovaná země - stejně decimovaná Slávia. Vlastně už Dynamo. Toulá se po všelijakých hřištích. Teprve v roce 1953 se usidluje v Edenu. Mezitím ovšem zhuntovaný tým poprvé opouští fotbalovou první ligu. V jedenapadesátém. V nejhorším období vlády jedné strany. Co je to likvidování jednoho klubu proti popravovaným, vězněným a existenčně ničeným? Sice se po jedné sezóně Dynamo, kterému všichni říkají Slávia, ale je to vlastně jako ilegální heslo, do nejvyšší soutěže vrací, ale sbohem, někdejší slávo! Je to tak na motanici vprostředku, kupředu se derou týmy, preferované mocí, Dynamo přežívá jako všichni slušní lidé, jakž takž z ruky do huby a musí si dávat velký pozor, aby něčím neurazilo vrchnost. Taky musí někdy i řádně poklonkovat. Ale to všichni, kdo tehdy žili, a nepatřili do nomenklatury, moc dobře znají. A edenští, hrající tehdy převážně v modrých dresech, červenobílé jim byly zakázané, mezi vyvolené kluby v žádném případě nepatřili. A přichází rok 1956. Po tom, co uhynul diktátor a masový vrah Stalin, Moskvou sužovaná část světa se mírně nadechla. A v tom všeobecném oteplení se v Edenu probudila ještěrka. O velikonočním turnaji na Spartě nastupuje klub sice stále jako Dynamo, ale v červenobílých dresech. Obětavý správce je po léta teroru schovával pečlivě doma. A teď se rozhodli slávisté opět vystoupit na hřiště tak, jak se sluší. Sice odkudsi zaznělo, že si to někdo odskáče, ale nakonec neodskákal.

Jenomže po posvícení přichází zpravidla laxírka. Antonín Novotný sice sliboval, že „maso bude“, ale všechno šlo z tlustého do tenkých. Krachla například pětiletka. Tak i Dynamo, dvakrát sestoupilo. Jednou dokonce ve II. lize strávilo dvě sezóny. Stále si (byť teď už znovu sešívané) neslo u hvězdy na hrudi i punc nechtěných, cizích pro režim, v němž zítra znamená včera a to pak možná přijde i to maso. Ale v polovině 60. letech se začala probouzet i občanská společnost. A jedním z jejích prvních ptáčků – zpěváčků byl i Odbor přátel Slávie. Mimo oficiální struktury se dala dohromady parta nadšenců, sehnali dohromady peníze a prosadili změnu názvu z Dynama na ten starý dobrý slávistický. Režim měl jiné starosti, než dusit Slávii, a tak se slavně vrací do nejvyšší soutěže a hned na to ji málem vyhrává. Jenomže málem. Jako tehdy všechno. Ještě v roce 1968 stačí jeden z nejagilnějších členů slávistického Odboru přátel, spisovatel Jan Procházka, vyhlásit na mítinku, že „cenzura byla zrušena, přátelé!“ a pak zjišťujeme, že tak jako Slávia byla před dvěma lety „málem“ mistrem, nyní jsme měli svobodu taky „málem“. Přijedou tanky a je po srandě.

V normalizaci nabývají významu staré cejchy. Sice ne už tak natvrdo, ale přece. Slávia zůstává Slávií a nosí červenobílé barvy s hvězdou jedním cípem dolů, ale miláčkem soudruhů Štrougala a Kapka právě není. Jejich srdce bije na Letné. Slávia přežívá jako celá společnost. Je nudno, nezábavno, místy až truchlivo.

Devětaosmdesátý znovu žene Slávii vzhůru. Jenomže i na ní se dají demonstrovat grunderovská léta prvobytného kapitalismu lidu kupónových fondů. V dobré víře, že investované peníze se mu jednou vrátí a že lze u nás jednat na čestné slovo, vstupuje do Slávie Čechoameričan Boris Korbel. Odchází bez iluzí, ostříhán jako beránek. Na mazané Čechy si nepřijdete, naivové západní! A Slávia, toť symbol češství jest!

Přesto se Slávii podaří získat titul. Je to prakticky půl století poté, co se tím mohla pochlubit naposledy. I proto se říká, že červenobílí to ligové premiantství získali v restituci. Taková historická anekdota, znovu vtipný dotek dějin, dalo by se říci. A české úspěchy té doby, čas, kdy jsme si mysleli, že jsme vskutku tygry ve smečce postkomunistických zemí, dokumentoval i famózní postup sešívaných až do semifinále Poháru UEFA. I dále to s celou společností šlo jakž takž, a Slávia se vezla na vlně. Další dva tituly získala v době, kdy jsme si nejen my, ale celý euroamerický svět, žili poněkud nad poměry. A málo kdo věděl, že to odspodu hnije. Jako by i ty slávistické tituly byly nad poměry a jako by to už i v týmu z edenského stadiónu, též postaveného poněkud nad poměry, začínalo hnít. A pak přišla krize, zaťukala i u nás a – koukněme: jeden z jejích chladných pazourů nejen ťuká, ale doslova mlátí na vrata s jedním křídlem červeným a druhým bílým. A z brány létají třísky a ke všeobecnému překvapení jsou značně zetlelé. Z těch polorozmlácených dveří se valí všelijaká nepravost: dluhy, nesplácení závazků, podivné obchody, zvláštní vztahy, obskurní zájmy, tajemní majitelé… Nevíte už, co je pravda a co drb…

Vítejte na Slávii! Vlastně ne, dobrý den v České republice!

I s tím, že z obou míst slyšíte, že když si utáhneme opasky, dostaneme se z toho. Nikde ovšem neprozradí jmenovitě ty, kdo si ty pásky před tím tak blahobytně povolovali…

  • SK Slavia Praha autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/20/1911/191043.jpg
  • Hráči Slavie Praha autor: Kateřina Šulová, zdroj: ČTK http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/13/1219/121837.jpg

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Názory

Nikdy jsme nebyli blíž příměří, míní Vondráček. Podle Sokola u Rusů vůle není

Předseda zahraničního výboru sněmovny Radek Vondráček (ANO) a předseda výboru pro evropské záležitosti Petr Sokol (ODS) debatovali v Událostech, komentářích o jednáních o míru na Ukrajině. Podle Vondráčka Rusko vyjednává z pozice síly a svých maximálních požadavků. Sokol poznamenal, že Rusko může zastavit válečné operace kdykoli, kdyby chtělo. Oba diskutující také vyjádřili svůj názor na Visegrádskou skupinu (V4). Moderovala Barbora Kroužková.
4. 12. 2025

Nejsme v dobré době, Evropa se naštěstí dokázala semknout, myslí si Pánek

Po světě je poměrně dost velkých konfliktů, které mohou podle ředitele Člověka v tísni Šimona Pánka ovlivnit celkovou situaci, a není dobré je podcenit. Nemyslí si ale, že se blíží světový konflikt. Prudká eskalace napětí mezi Izraelem a Hamásem neodsunula do pozadí ruskou agresi na Ukrajině, míní Pánek, který byl hostem Interview ČT24.
20. 10. 2023

Zbytečně kriminalizujeme uživatele psychoaktivních látek, říká Mravčík. Frydrych se obává dopadů nové legislativy

Prohibice psychoaktivních látek zbytečně kriminalizuje uživatele, řekl v Událostech, komentářích vědecký poradce Národního koordinátora pro protidrogovou politiku Viktor Mravčík. Cílem nové právní úpravy pro tyto látky je podle něj vytvořit jasný, regulovaný a legální prostor. Zavádíme tady novou závislostní kategorii, které dáváme komerční rozměr, varuje ředitel Národní protidrogové centrály Jakub Frydrych.
9. 8. 2023

Česká armáda potřebuje další modernizaci, ne povinnou vojnu, shodli se poslanci

Českou armádu posílí americké vrtulníky, první z nich již ze Spojených států dovezl transportní letoun. „Je to technologicky obrovský krok vpřed,“ řekl v pořadu Události, komentáře bývalý náčelník generálního štábu a vedoucí katedry bezpečnostních studií CEVRO Institutu Jiří Šedivý. S potřebou modernizace souhlasí také předseda sněmovního výboru pro bezpečnost Pavel Žáček (ODS) a místopředseda výboru Pavel Růžička (ANO). Shodli se i na tom, že pro Českou republiku by naopak nebylo vhodné zavedení základní vojenské služby. O té hovořila také poslankyně a členka zahraničního výboru Eva Decroix (ODS) v Interview ČT24.
28. 7. 2023

Pozor na fauly v rozpočtu, říká Kalousek. Schodek 295 miliard se nepodaří udržet, míní Pilný

Schválený schodek letošního rozpočtu ve výši 295 miliard korun je podle bývalých ministrů financí Miroslava Kalouska (TOP 09) a Ivana Pilného těžko dosažitelný. V pololetí dosahoval deficit hodnoty 215,4 miliardy korun. Kalousek doufá, že se kabinet Petra Fialy (ODS) ještě o něco pokusí. Pilný je ale skeptický, vláda podle něj nepřináší řešení. Exministři o státním rozpočtu diskutovali v 90' ČT24.
4. 7. 2023

Dějiny se mají připomínat pomocí osudů a hodnot, ne v monstrózním hávu betonových pomníků, říká Kroupa

Konec druhé světové války by si měli lidé připomínat hlavně příběhy lidí, jejichž hlavní životní hodnotou byla svoboda, říká novinář a ředitel společnosti Post Bellum Mikuláš Kroupa. V kontextu války na Ukrajině podle něj oslavy výročí porážky nacistů i dnes připomínají, že svět může velice snadno zešílet a svět musí hledat cesty, jak tomu zabránit. O konci druhé světové války, válečných zločinech na Ukrajině a sovětských výkladech dějin hovořil v Interview ČT24.
8. 5. 2023

Společnost se radikalizuje. Česko je na tom však lépe než řada jiných zemí, míní bezpečnostní expert Mareš

Rusko podporuje aktivitu dezinformační scény v Česku, vyplývá to ze zprávy o extremismu za loňský rok, kterou schválila vláda. Dezinformace mají podle ní za cíl oslabovat stabilitu země. Bezpečnostní expert Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně Miroslav Mareš v Událostech, komentářích řekl, že radikalizace společnosti je velká, Česko je však stále na tom lépe než řada jiných zemí. Podle právníka a účastníka protivládních demonstrací Ondřeje Dostála se některé případy za extremismus jenom označují.
4. 5. 2023

Nastal čas na plošné škrty, shodli se ekonomka Nerudová a exministr Kočárník

Srazit schodek státního rozpočtu o sedmdesát miliard korun považuje ekonomka Danuše Nerudová za málo ambiciózní cíl. Řekla to v Událostech, komentářích. Vládní koalice se po středečním více než šestihodinovém jednání přiblížila dohodě o úsporném balíčku na rok 2024. Ve čtvrtek to potvrdil premiér Petr Fiala (ODS). Konkrétní opatření ale neprozradil. Bývalý ministr financí Ivan Kočárník se domnívá, že je potřeba udělat plošné škrty. Ekonom Jan Švejnar vidí možnosti v zeštíhlení státní správy, daních z nemovitostí nebo progresivní dani.
28. 4. 2023
Načítání...