Když je člověk dramaturgem hrané tvorby v České televizi, tak se snaží hledat pro „své“ diváky to nejlepší, co lze. Proto pro Českou televizi píší ti nejlepší autoři, hrají ti nejlepší herci a celé to režírují ti nejlepší režiséři. Vlastně už opravdu nedělám nic jiného, než kudy chodím, tudy čtu scénáře, scházím se s autory, režiséry, jezdím na plac, chodím do střižny, starám se o propagaci a strachuji se, co proti mému titulu nasadí konkurenční televize, aby mu nebylo ublíženo, aby se neocitl ve „stínu“ a zazářil v plné kráse.
A pak se stane něco, nad čím mi zůstal rozum stát. Konkurenční televize nasadila do prime timu škvár všech škvárů – tureckou telenovelu Tisíc a jedna noc, opravdový vrchol v pokleslém žánru telenovely.
Žádné Soukromé pasti, které sice kopírovaly cyklus České televize Oběti, ale byly alespoň dobře napsané a zahrané a byly o něčem, ale ten nejhorší kýč a banalitu.
Co to má znamenat? To je nějaký test národa? Přijít s takovým škvárem do prime timu, kde se všechny televize snaží nasadit to nejlepší, co natočily nebo koupily, to je jako když si někdo stoupne před trumpeťáky v symfonickém orchestru s citronem v ruce a začne ho lízat. I ti nejlepší hráči začnou slinit a hrát falešně a sebelepší symfonie se zhroutí.
Nějak to v médiích nikde nezaznělo a tak to napíšu já: telenovela Tisíc a jedna noc, pojednávající o architektce Šeherezádě a jejím synkovi s leukémií byla taková přehlídka podbízivosti a diváckého kalkulu, že něco takového jsme tu ještě neměli.
Já vím, televize, zejména ty komerční, jsou plné takového braku. Od televizí, zejména komerčních, se ani žádné umělecké dílo neočekává, nejsou tu pro povznesení a kultivaci publika, ale proto, aby vydělaly peníze svým majitelům. Ale doposud platila jakási nepsaná úmluva, která říkala, že takové tituly patří na odpolední vysílací čas, kde nikomu nevadí a jsou levnou výplní mezi reklamami. A teď tohle – telenovela v hlavním vysílacím čase!
Co to udělá? Povšimne si český divák, že ho někdo zkouší a zpozorní? Nebo se posadí před sličnou trpící architektku Šeherezádu na zadek jako, údajně, celý Balkán až po Slovensko? Jsme součástí Evropy nebo Balkánu, ptal se Ondřej Štindl v Lidových novinách. A tak se ta pitoreskní telenovela, která by jinak nestála ani za půl slova, proměnila v opravdový test národa. Bylo to opravdové drama. Seděl jsem doma, zatínal pěsti a tiše doufal, že český divák, vychovávaný po celá staletí kvalitní českou divadelní, filmovou a televizní dramatickou tvorbou, ten podbízivý blábol prohlédne a odmítne.
S napětím jsem sledoval peoplemetry a pomalu mi začal padat kámen ze srdce. Sledovanost byla s každým dalším dnem nižší a nižší. Bylo jasné, že na seriál v hlavním vysílacím čase, to jsou příliš nízká čísla.
V pátek 11. února 2011 přišlo oznámení, které mi rozjasnilo svět: konkurenční televize telenovelu Tisíc a jedna noc s trpící architektkou Šeherezádou a jejím umírajícím synkem stahuje z prime timu a nasadí ji v odpoledním vysílacím čase. Útok blbosti byl odražen. Dílo, které prý nadchlo celý Balkán, u nás pohořelo. Balkán tedy sahá až po Slovensko. K nám ne. Český národ v testu elementární inteligence obstál. Zatím…
Ale mějme se na pozoru: zdá se, že takto budeme testováni stále častěji! Protože pro komerční televize je samozřejmě daleko lákavější přitáhnout miliony diváků inzerentům seriálem koupeným za pár korun, než vkládat miliony do vlastní tvorby.
Takže díváte-li se na komerční televize, chtějme za své peníze kvalitu a nenechme se oblafnout nějakou druhořadou slátaninou. A nebo se dívejte na Českou televizi, kterou si platíte a která vám nabízí to nejlepší, co se v oboru televizní (viz ocenění Elsa) a filmové tvorby (viz Rozmarná léta českého filmu, Ceny české filmové kritiky) v české kotlině urodí.
