Francie potřebuje řešit svou energetickou budoucnost. Jenže zásadní a potřebné změny ve francouzské ekonomice blokuje silná závislost na jaderných elektrárnách. Právě ty pokrývají 70 procent spotřeby tamní elektřiny. „Dominantní pozice atomové elektřiny tak znemožňuje rychlejší nástup dnes levnějších obnovitelných zdrojů energie,“ píše v komentáři Martin Sedlák, ředitel Aliance pro energetickou soběstačnost.
První jaderný reaktor připojili ve Francii k síti v roce 1977. Celkem má tato země dnes 58 reaktorů, čtyřicet z nich je však starších než 30 let. Právě stárnutí jaderných elektráren dělá Francii vrásky.
Jejich další provoz bude klást stále větší nároky na bezpečností a technická kritéria a vyžádá si další investice do případného prodloužení živostnosti. Navíc není jisté, že se to povede. Nedávno muselo být odstaveno deset jaderných elektráren kvůli rozsáhlému skandálu s pochybnou kontrolou kvality.
Dalším rizikovým faktorem závislosti na jaderné energetice je ekonomika. Jadernému průmyslu se nepodařilo zvládnout výstavbu nových jaderných reaktorů, dochází při nich k překračování původních investičních nákladů i termínů plánovaného dokončení.
Symbolem toho je právě francouzská společnost Areva, která je producentem moderního reaktoru třetí generace označovaného EPR (Evropský tlakovodní reaktor). Ve Flamanville staví tento reaktor již se zpožděním téměř sedmi let a oficiální odhad finální ceny se šplhá přes deset miliard euro – tedy na zhruba trojnásobek původně slíbené ceny.
Problémy ve Flamanville i na dalších staveništích tohoto typu reaktoru, jako například ve finském Olkiluoto, dostaly francouzskou státní jaderná společnost Arava de facto do stavu bankrotu kvůli šestileté ztrátě přes deset miliard euro. Od úplného bankrotu ji zachránila dotace francouzské vlády a převzetí státní elektrárenskou společností EDF.
Obnovitelné šance
Problémy jaderného průmyslu ve Francii jsou jedním z motivů strategie postupného snížení podílu atomové elektřiny. Předchozí prezident Francois Hollande prosadil legislativu, která počítala se snížením na poloviční podíl jaderné elektřiny do roku 2025. Stejný závazek podporoval také nový prezident Emmanuel Macrone.
V praxi by to znamenalo odstavení jedné třetiny reaktorů. Dotknout by se to mělo zejména reaktorů, které by překročily hranici životnosti 40 let. Ovšem elektrárenská společnost EDF tlačí právě na prodloužení živostnosti i těchto nejstarších reaktorů. Rozhodnutí by mělo padnout mezi lety 2020 a 2021. Pro porovnání: průměrný věk ve světě odstavovaných reaktorů je přitom 25 let.
Logicky se tak dostává do střetu nová energetika, založená na výstavbě stále levnějších větrných nebo solárních elektráren, které mohou být doplněny také o velké baterie stabilizující jejich proměnlivou výrobu. Již dnes mohou právě větrné turbíny nebo solární panely cenově konkurovat novým jaderným reaktorům, které se staví například ve Flamanville.
Větrná elektřina klesla na evropském trhu ke 40 euro za megawatthodinu a solární k 50 euro za megawatthodinu. Naopak cena elektřiny z nových jaderných reaktorů se pohybuje nad hranicí 100 euro za megawatthodinu. Ekonomika tedy hovoří jasně ve prospěch moderních, obnovitelných zdrojů energie.
Pokud zvažuje Macronova vláda zpomalení tempa náhrady části jaderných elektráren obnovitelnými zdroji nebo energetickými úsporami, jde spíše o zápas mezi starou a novou energetikou, který už nemůže jádro vyhrát. Pouze dojde k odložení nástupu změn, kterým se Francie nevyhne. Není totiž ekonomicky představitelné, že by země dokázala nahradit stárnoucí jaderné reaktory novými.
Varování pro Česko
Vznikající vláda Andreje Babiše se v návrhu svých programových bodů přihlásila také k pokračování podpory příprav nových jaderných reaktorů. K posilování jaderné energetiky v Česku se hlásily vlády již od roku 2004. Nikdy se podobné plány nepodařilo naplnit, protože – jak je vidět na praktických zkušenostech ve Francii – atomové elektrárny představují příliš ekonomicky rizikový projekt. Dnes jsou již cenově výhodnější technologie větrných nebo solárních elektráren, které budou jadernou energii porážet i v budoucnu.
Do diskuze o nových reaktorech v Česku mohou zasáhnout minoritní akcionáři ČEZ. Ti totiž pod vedením ekonoma a poradce česko-slovenské investiční skupiny J T Michla Šnobra požadují svolání mimořádné valné hromady. Podle Šnobrova prohlášení jsou důvodem především diskuse nad způsobem financování plánovaného nového bloku Jaderné elektrárny Dukovany. Vláda totiž jako jednu z variant prosazuje, že výstavbu měl platit samotný ČEZ.
Vzhledem k rizikovosti jaderných projektů však mohou být menšinoví akcionáři poškozeni poklesem ceny akcií firmy. Mezi další body, o které se opírá plán na svolání valné hromady, jsou problémy s provozem současných reaktorů v Dukovanech. V části technických problémů stárnoucích reaktorů pak také kopírujeme Francii.
Martin Sedlák je ředitelem Aliance pro energetickou soběstačnost, nezávislé platformy zabývající se tématy moderní energetiky. Od roku 2017 působí také jako jednatel a programový ředitel portálu Obnovitelně.cz.
V minulosti působil v Hnutí DUHA (2005-2011), kde se zabýval ekonomickými aspekty jaderné energetiky. V roce 2010 koordinoval projekt Chytrá energie, během kterého vznikla energetická koncepce ekologických organizací mapující možnosti proměny energetiky do roku 2050. V letech 2011 až 2014 působil zároveň v projektu Česko hledá budoucnost, ve kterém koordinoval programovou část týkající se energetiky.
Martin Sedlák je absolventem Vysokého učení technického, Fakulty Strojního inženýrství, obor Energetika.
