Poslední den prvního pololetí se objevila v médiích zpráva o úmyslu ministryně pro menšiny a lidská práva Džamily Stehlíkové zareagovat náležitě na přání zhruba 80 % měst a obcí, které by si přály mít větší pravomoci pro regulování heren, včetně videoterminálů. Příslušná zastupitelstva si snad v tomto případě nechtějí osobovat kdovíjaká práva jen z touhy po moci a jejího svévolného uplatňování, ale pociťují, že je třeba se nějak vypořádávat s tímto význačným - a jistě rizikovým - fenoménem naší doby. Pokusme se povšechně zamyslet nad hráčstvím v nejrůznějších podobách, jeho souvislostmi i důsledky.
Pár obecně známých faktů
Jaké známé skutečnosti stojí za to připomenout a do jakých souvislostí je zařadit?
- Podle zveřejněných údajů z ministerstva financí se za rok 2007 prosázelo v českých loterijních hrách 108,3 miliardy korun.
- Lidí, kteří jsou patologicky závislí na hracích automatech, je prý v ČR asi 100 000. Karel Nešpor, primář oddělení léčby závislostí, uvádí, že problém s gamblerstvím jich může mít až trojnásobek.
- Příjmy, které mají z provozování her a heren obce, potažmo stát, nevyváží důsledky zvýšené kriminality na těchto místech a zatížení sociální sítě.
- Narůstající počet heren, obsazování velmi lukrativních prostor, nepřetržité provozní doby - to vše naznačuje, že jde o velmi výhodný byznys. Možná se tam ani neperou špinavé peníze (i když někteří ekonomové tvrdí, že takovou kategorii oběživa neznají). Přesto si řada našich spoluobčanů myslí, že se tam - třeba z chorobné posedlosti čistotou - přece nějaké peníze perou.
- Zarážející je, že si všichni ti hráči neumí spočítat (nebo podle toho jednat), že vždycky vyhrává herna.
- Kdo ví, zda nedojde v blízké budoucnosti k upřesnění biologického označení našeho druhu. Namísto Homo sapiens již třeba Homo ludibundus = člověk hravý. Ale buďme fér! Týká se to především mužů, ženy bývají takovými hráčkami jen výjimečně. Ano, nějak tento sklon, alespoň tedy my muži, máme zakódovaný ve své genetické výbavě. Vím, o čem mluvím… Starověké římské heslo „chléb a hry“, které se pokoušelo vystihnout lidské potřeby, nemířilo příliš vedle.
Každý z oněch zmíněných bodů je sám o sobě alarmující - zvláště, když se nám tyto úvahy spojí s někým z našich blízkých, s člověkem, který hráčské vášni propadl a ohrozil či zničil i svou rodinu.
A hlubší souvislosti
Rád bych se však na tento fenomén podíval z širšího a závažnějšího hlediska. Již téměř dvacet let se tu znovu buduje kapitalismus (když nejsme schopni přijít na něco lepšího, což by mnozí uvítali). Jaká je však jeho současnost a budoucnost?
Lze konstatovat, že ty formální základy jsou položeny - právo k osobnímu vlastnictví, svobodný trh zboží a pracovních sil, volná směna peněz… Ovšem k základům prosperující společnosti prvotně a nezastupitelně patří i spoléhání na vlastní síly a schopnosti, píle, poctivost, ochota opětovně investovat výnos do výroby (služeb), důvěra v tento systém, naděje, že se takové počínání vyplatí…. Což s trochou ironie, nicméně dost věrně, vystihl PhDr. M. Valach, když charakterizuje člověka, který se na tomto systému podílí, slovy: „… bude-li pilný, bude se mu dařit a bude žít šťastně až do smrti“.
Ta alarmující čísla o prosázených miliardách nevypovídají jen o našich sklonech k hráčství - ale především o nedůvěře k pilířům kapitalistického systému - totiž že by píle vedla k tomu, že se „bude dařit a bude šťastně žít…“. Naopak. Obdivováni jsou povětšinou ti, kteří k penězům přišli snadno. Asi k tomu museli mít, pravda, šťastné předpoklady - tu správnou funkci, postavení, být tam, kde se peníze točí. Proč by se nemohlo závratné štěstí usmát i na mě?! Jen tomu trochu napomoci, koupit los, „investovat“ do tzv. výherního automatu a - BINGO!! Začnou se ti valit prachy, jseš za vodou, máš vystaráno!
Jestliže začátek 3. sloky hymny rakousko- uherské monarchie začínal v českém překladu (mimochodem velice zdařilém; lituji, že jsem nezjistil, kdo tento text přebásnil) slovy: „Čeho nabyl občan pilný…“ zavdal záhy k česko-švejkovské parafrázi „Čehona byl občan pilný…“, která se objevovala i v kabaretní písni; pak dnes se jedná o jaksi bytostné znevážení této píle, která - empiricky ověřeno - vede k úspěchu, ke zdaru, jen velmi zřídka. Čehonství prostě není v kurzu.
Je chvályhodné, že se paní Džamila Stehlíková soustředěně zabývá otázkami heren, gamblerství a jejich dopadů. Obávám se však, že úvahy o regulaci heren mají přinejmenším dvě vady na kráse: Za prvé - nepadne to příliš k róbě liberalismu, ve které se tato vláda ráda předvádí. A za druhé - nelze přelstít zákon nabídky a poptávky. A ta poptávka (ale i nabídka) je skutečně horečná!
Neubráním se v této spojitosti osobní vzpomínce - asi před 15 lety jsem zkoušel bývalému spolužákovi, majiteli několika heren, ukázat na neetičnost jeho podnikání. Načež on mi shovívavě vysvětloval, jaké těm hráčům vlastně prokazuje dobrodiní: „Vždyť oni se nedočkavě třesou na to, abych před ně postavil ty bedýnky, do kterých nasypou své peníze!“ Dodávám, že diskuze na toto téma neprobíhala dlouho - brzy spolužák zahynul. Řada obeznámených tvrdila, že „byl zahynut“, což v jeho branži nebylo nepředstavitelné…
Skromná přání
Ze srdce upřímnosti přeji nyní paní ministryni Stehlíkové šťastnější ruku než při řešení jiného bolavého místa naší společnosti, které vyústilo do návrhu zákazu tělesných trestů, který jen málo co pozitivně řeší, ale jehož škody se mohou vbrzku ukázat. Nějaké přestěhovávání heren např. od škol a zdravotnických zařízení není východiskem. Napomoci by mohlo, kdyby:
- Provozování heren a sázkařských aktivit přestalo být tak výnosným druhem podnikání (uvidíme, jak se k tomu postaví nově navrhovaný zákon ministerstvem financí).
- Nebylo by od věci, kdyby se nejširší veřejnost orientovala podle rozhodnutí květnového synodu Českobratrské církve evangelické, který odmítl přijímat dary a finanční podporu od subjektů, které jsou nějak financovány zisky z heren. Ne vše, co je zákonem povoleno, je totiž mravně přijatelné.
- „Mladiství a osoby ze sociálně vyloučených komunit“ (tedy ti, kteří jsou hazardem ohroženi nejvíce) dostali vzor, příklad a podmínky, aby se píle a ostatní kapitalistické „ctnosti“, které jsou přímo pilíře systému, začaly skutečně vyplácet.
Jinak to s mnohými (i potenciálními) hráči a potažmo i s celou naší společností bude spíše směřovat k úpadku.
