Praha - Policie obešla ochranu zdroje, když před třemi lety odposlouchávala dva novináře při pátrání po tom, kdo vynesl identitu utajeného svědka v kauze nákupu předražených transportérů Pandur. Řekl to v Událostech, komentářích bývalý šéfredaktor MfD Robert Čásenský. Potvrdil, že tehdy se policie dotázala na zdroj informace, kterou deník otiskl. Noviny ale s odkazem na tiskový zákon odmítly zdroj odtajnit. Někdejší ústavní soudkyně Eliška Wagnerová soudí, že policie i soudce, který odposlech povolil, se dopustili neústavního excesu. Nikdo ze státního zastupitelství pozvání do studia ČT nepřijal. Ani mluvčí ÚOOZ kauzu nekomentuje.
O víkendu prolétla Českem zpráva, která zasáhla téma svobody slova. Podle serveru Novinky.cz. totiž Okresní soud v Ostravě před třemi lety povolil policii na žádost Útvaru pro odhalování organizovaního zločinu (ÚOOZ) odposlouchávat dva novináře - tehdejšího redaktora MfD Janka Kroupu a Jakuba Svobodu z deníku Právo. Policie pátrala po tom, kdo novinářům vynesl identitu utajeného svědka v kauze nákupu předražených transportérů Pandur.
Čásenský nevidí problém v tom, že policie použila operativní techniku na novináře: „Problém by nebyl, kdyby policie odposlouchávala novináře, který je podezřelý z nějakého trestného činu. V tomto případě ale policie použila odposlech, aby obešla ochranu zdroje v tiskovém zákoně,“ vysvětlil někdejší šéfredaktor MfD. Podle tiskového zákona může novinář i vydavatel odmítnout soudu nebo policii sdělit, kdo byl jeho zdrojem. „To se přesně stalo, MfD byla dotázána policii, aby prozradila zdroj, což s odkazem na § 16 tiskového zákona odmítla. Ale policie, aby se přece jen k tomuto zdroji dostala, o dva měsíce později začala odposlouchávat dva redaktory,“ dodává bývalý šéfredaktor MfD.
Ochrana zdroje má chránit svobodu slova
Žádný zákon sice policii nezakazuje, aby se tímto způsobem dostala k informaci, kterou jí novinář odmítl podat, nicméně Čásenský tvrdí, že ve chvíli, kdy si policie poté, co novinář odmítne s odkazem na tiskový zákon sdělit původce své informace, začne odepřenou informaci opatřovat jinými prostředky, nemá ochrana zdroje smysl. Tento paragraf tiskového zákona „neslouží novináři, ale primárně tomu zdroji jako takovému, aby mu poskytl bezpečnost…,“ řekl v ČT. Senátorka Eliška Wagnerová, bývalá ústavní soudkyně, vidí postup policie v této kauze na hranicí ústavnosti: „Dopustila se neústavního excesu, stejně jako soud, který ty odposlechy povolil. Nad každým zákonem stojí ústava,“ řekla na dotaz deníku Právo.
Bývalý šéfredaktor ale připustil, že § 16 se ne vždy dá použít: „V zákoně je specifikováno, na které trestné činy se ochrana zdroje nedá praktikovat, a tato situace k nim rozhodně nepatřila. A jak efektivní ty odposlechy byly, svědčí i to, že byly nasazeny až dva měsíce poté, co ty články vyšly, a policie jejich prostřednictvím nic nezjistila.“ Co tedy policie zjišťovala? Čásenký doufá, že policii skutečně šlo jen o jméno utajovaného svědka, protože kdyby zjišťovala ještě něco jiného, bylo by to podle něj skandální.
Sama média, ale odposlechů velmi často využívají a publikují jejich části. V této souvislosti se vždy hovoří o tom, zda odposlechy patří do médií, či nikoliv, kdy je jejich zveřejnění ve veřejném zájmu, jak praví zákon, a kdy by měly zůstat v trestních spisech. Čásenský potvrzuje, že média s odposlechy pracují, a proto varoval soudy, aby byly mnohem uvážlivější, kdy odposlechy povolují, protože vždy existuje poměrně velké riziko, že se jejich obsah může dostat na veřejnost nebo do ruky někomu, kdo by je mohl použít.
Naposledy rozvířila otázku odposlechů ve vztahu k veřejnému zájmu kauza úniku ryze intimní komunikace mezi bývalým premiérem Nečasem a šéfkou (pozdější manželkou) jeho sekretariátu Janou Nečasovou (Nagyovou). Nastolila kromě jiného problematiku míry odposlechů, které policie se souhlasem soudů využívá. Eliška Wagnerová je přesvědčena, že odposlechy jsou v ČR nadužívány: „Povolují se tisíce odposlechů a nebylo prokázáno, že by zvýšily objasněnost trestné činnosti,“ uvedla v rozhovoru pro deník Právo bývalá ústavní soudkyně.
- § 16 tiskového zákona. „Osoba, která se podílela na získávání nebo zpracování informací pro uveřejnění nebo uveřejněných v periodickém tisku, má právo odepřít soudu, jinému státnímu orgánu nebo orgánu veřejné správy poskytnutí informace o původu či obsahu těchto informací a dále má právo odepřít předložení nebo vydání věcí, z nichž by mohl být zjištěn původ či obsah těchto informací.“
