Psát, nebo nepsat o sebevraždách? Tuto otázku si klade řada novinářů, protože takovým textem nebo reportáží mohou vyvolat odezvu. Co když se někdo pokusí čin napodobit? Otázku, zda psát o sebevraždách či pokusech o ně, si musí klást i české redakce: V lednu se pokusil upálit muž na Václavském náměstí a tento týden přišla zpráva o úmrtí zpěváka britské skupiny The Prodigy Keitha Flinta. Jak mají média tak citlivé téma pojmout? Jaká jsou pravidla? A umí to vůbec čeští novináři? Víc v nedělním vydání pořadu Newsroom ČT24.
18. ledna si celé Česko připomínalo 50. výročí oběti Jana Palacha. Tématu byly plné titulní strany novin a internetových serverů i televizní a rozhlasové vysílání, země žila pietou. Když v tom se objevily zprávy o tom, že se kdosi zapálil na tomtéž místě – na Václavském náměstí v Praze.
Nejblíže místu tragédie byl Český rozhlas. „Myslím, že jsme o tom informovali velmi podrobně a možná až moc. Já sám jsem se možná trochu nechal vlákat do pasti, protože jsem tam okamžitě běžel. Udělal několik fotek, videa, psal jsem asi pět nebo šest tweetů za sebou. Když jsem to na tom Twitteru měl, tak mě jedna z uživatelek upozornila, že se ve své práci přece věnuju sociálním tématům, duševnímu zdraví, že bychom se možná měli maličko uklidnit. Měla naprostou pravdu,“ říká redaktor Českého rozhlasu Filip Titlbach.
„Myslím, že jsem udělal velkou chybu, že jsem o tom informoval hodně podrobně. A myslím si, že selhali i novináři jako celek. Opravdu většina mediálních domů v Česku v tomhle případě selhala,“ tvrdí Titlbach.
Podle něj v takovém případě novináři zapomínají na to, o jakou tragédii šlo, a hledají jen co nejsilnější sdělení. „Myslím, že bychom si měli dát velký pozor na to, abychom nenaváděli někoho dalšího k takovýmhle věcem. To je ta zásadní věc, o které bychom se měli jako novináři bavit. Myslím si, že nám trochu chybí umění zpomalit,“ uzavírá novinář.
Není sebevražda jako sebevražda
Detailní popisy sebevražd v médiích mohou podle odborníků nabádat ostatní k podobným krokům. Kdy tedy o takovém činu informovat? „Novináři by o sebevraždě nějakého člověka měli referovat jen, když jde o veřejný zájem. To znamená, že jde třeba o sebevraždu významného politika,“ objasňuje mediální odborník Jan Motal z Masarykovy univerzity.
„Sebevražda známé osobnosti lidi zajímá, protože ji znaly. Sebevražda člověka, kterého společnost nezná, na jehož osobě není žádný veřejný zájem, protože to není třeba politik nebo nějaký činitel, by vlastně pro společnost zajímavá být neměla. Pokud dojde například k zastavení dopravy, protože ten člověk skočí pod vlak, nebo se nějakým jiným způsobem naruší život dané společnosti, potom ale informace o tom konkrétním člověku není relevantní. Jeho příběh by pro novináře neměl být předmětem komunikace,“ dodává Motal.
