Kdykoli, kdekoli, vždy si mě najde to potěšení, že jsem živ… V refrénu chytlavé písničky Jiřího Suchého, doprovázející titulky, jsou zachyceny důvody, proč se Česká televize pustila do natočení seriálu o jednom domově seniorů, i nadhled, s nímž vypráví o stáří. První díl z celkem šestnácti částí seriálu Život je p(l)es vysílá ČT1 dnes ve 20:00.
Seriálem o starších a pokročilých byla už částečně Cukrárna, do které ČT diváky zvala v roce 2010 a v níž důležitou roli sehrály tři přítelkyně penzijního věku (Naďa Konvalinková, Iva Janžurová a Jana Štěpánková – dvě poslední jmenované se na obrazovce objeví i nyní), v novém seriálu je „podzimu života“ věnován ještě větší prostor.
„Všechny televize točí seriály o mladých a krásných. Tohle je seriál o starých a krásných. Sice nejenom, jsou tam i mladí hrdinové, ale tématem je stáří,“ upozornila scenáristka seriálu a spisovatelka Irena Obermannová. Domov seniorů, který při psaní scénáře několikrát navštívila, je podle ní „semeniště příběhů“. „Potkávají se tam lidé všech generací a témata jako láska, smrt či přátelství jsou tam umocněna,“ domnívá se.
„Lékařská věda pokročila daleko, plnohodnotný život v nejvyšší věkové skupině může být korigován léky, ale citově a psychicky se nenaplní. To je téma, kde je velká mezera. Samozřejmě že ji nemůže zaplácnout jeden seriál, ale jsem ráda, že ta nabídka vznikla,“ považuje námět seriálu Život je p(l)es za dobrou volbu i Daniela Kolářová, s níž, lépe řečeno s postavou Rozálie Malé, kterou hraje, se diváci seznámí jako s první.
Úvodní díl začíná příjezdem právě Rozálie, nové obyvatelky domova, kam ji pod záminkou rekonstrukce bytu „odložil“ její zeť. Už první den se seznámí s ostatními klienty: Lízou Lupáčovou zvanou Miss staré koleno (Květa Fialová), ráznou Raškovou (Alena Vránová), bručounem a komunistickým partajníkem Frantou Barašem (Oldřich Vlach), už mírně vypelichaným kocourem Trampem (Jiří Krampol) a bývalou politickou vězeňkyní Izabelou Švarcovou (Jana Štěpánková).
S lidmi různých, někdy naprosto odlišných životních osudů, které je ale všechny svedly na jedno místo – do domova důchodců ve Skalici. Seriál ovšem nevypráví jen jejich příběhy, ty se proplétají s příběhy pracovníků domova – poněkud upjaté a konzervativní ředitelky Tůmové (Vilma Cibulková), pečovatelky a bývalé herečky Táni Fialové (Lenka Vlasáková) nebo manažera Lukáše Řípy (Petr Lněnička) a jejich rodin. Ze starší herecké generace si výraznější roli zahrál například ještě Radoslav Brzobohatý.
„Do psaní se mi vloudily postavy, které v životě potkávám,“ přiznala Irena Obermannová. „Role Ivy Janžurové (hraje matku Táni Fialové) je ovlivněná mojí maminkou, Berenika (Kohoutová, Obermannové dcera, střihla si roli revoltující teenagerky) mě inspirovala tím, jak mohou mladí zlobit.“
V jednom českém městečku a zejména v tamním domově pro seniory nechybí radosti a strasti, které nejsou neznámé ani divákům u obrazovek, protože většina – především mezilidské, respektive mezigenerační vtahy – patří k jakémukoli věku.
Už jen například problémy hlavní hrdinky zastupující v seriálu střední generaci, Táni (Lenky Vlasákové), jsou velmi podobné tomu, co potkalo klienty domova – ji na druhou kolej odstavilo vedení divadla, je rodiny nebo životní situace –, všichni se s tím ale nějak musí poprat. Nejspíš je to také důvod, proč Táňa spolu s manažerem Lukášem (Petr Lněnička) patří v domově k aktivním zaměstnancům, kteří se snaží napumpovat trochu života „do toho umírání“, mnohdy ke zděšení konzervativní ředitelky a k radosti některých klientů, třeba „turbodůchodce“ Trampa, jenž iniciuje petici za sexuální život seniorů.
„Jednotlivé postavy v domově důchodců si uvědomují, že jsou v životě důležité úplně jiné věci než ty, o něž člověk usiluje. Že láska, sranda, přátelství mají daleko větší hodnotu než vily nebo drahá auta. Je hezké, že začnou v podstatě žít jiný život, přistoupí na něj a je jim v něm dobře,“ poznamenal Jiří Krampol, představitel Trampa, s nímž má prý společné to, že je „taky pořád mladý, akorát že už strašně dlouho“.
S tím, že důchodem život zdaleka nekončí, souhlasí i jeho herecký kolega Stanislav Zindulka. „Koresponduje s mojí životní filozofií, že člověk to nemá nikdy vzdávat. Že lepší než zrezivět je se utahat,“ dodává k seriálu. Tvůrci se v něm podle režiséra Petra Slavíka rozhodli, nepřistupovat ke stáří „smrtelně vážně“, ale s lehkou nadsázkou a odstupem.
Protože… život je někdy klenot, někdy šmejd a my už víme, že to tak má bejt, jak zpívá opět Suchý v již zmíněné titulní písni seriálu, k níž hudbu napsal Michal Pavlíček. Obě strany mince zkrátka k životu patří, a to až po stáří, což se odráží i v grafické úpravě názvu seriálu Život je p(l)es, jenž nakonec zvítězil nad návrhy jako Elixír mládí, Třetí míza nebo Veselý starobinec.
„Dneska se tváříme, že tabuizované není nic, ale ono to tak není. Hlavně jsem chtěla, aby seriál nebyl poučný, aby nemoralizoval. Aby všechny ty věci byly zábavné, aby lidé měli postavy rádi a přišly jim zajímavé,“ přeje si autorka scénáře Irena Obermannová, podle níž i ostatních tvůrců seriál na téma stáří na obrazovky veřejnoprávní televize patří. Minimálně proto, že to není jen seriál o seniorech, ale o nás všech. Přesvědčit se o tom mohou diváci prvního programu ČT od 2. ledna po šestnáct pondělních večerů.
Píseň v podání Jiřího Suchého, film o seriálu a další podrobnosti z natáčení najdou zájemci v programu ČT.
