Ve věku 76 let zemřela zpěvačka Yvonne Přenosilová. Patřila k hvězdám československého popu šedesátých let. K jejím hitům patřily skladby Boty proti lásce, Tak prázdná nebo Sklípek. Po okupaci Československa v roce 1968 odešla do emigrace v Německu, do vlasti se vrátila až po sametové revoluci.
Yvonne Přenosilová patřila k hvězdám šedesátých let, už jako šestnáctiletá začínala v Semaforu. Na konkurz zpěvačky pro tehdy populární scénu přišla na dvakrát. Nejprve na falešný konkurs, který skrytou kamerou točil režisér Miloš Forman. Pronikavým hlasem ale zazpívala píseň Malagueña tak, že si získala pozornost – a skutečnou nabídku profesionálně zpívat.
Korepetitor divadla Semafor Karel Mareš ji přizval ke spolupráci se skupinou Olympic v Semaforu. Tehdy Přenosilová zaujala nahrávkou Roň slzy a začalo se jí přezdívat česká Brenda Lee podle interpretky písně v originále.
Záhy Přenosilová spolu s Karlem Gottem, Karlem Hálou a Pavlínou Filipovskou založila skupinu Apollo, v níž uplatnila také svůj komediální talent. Následovaly hity jako Boty proti lásce, Tak prázdná, Loutka na provázku či Sklípek, v nichž vynikl její dravý a syrový pěvecký projev.
Kariéru herečky s typicky zabarveným hlasem zastavily tanky vojsk Varšavské smlouvy, které přijely v srpnu 1968 ukončit do Československa pražské jaro. Jako jedna z prvních signatářek manifestu Dva tisíce slov emigrovala už šest dní po sovětské invazi. „V jedenadvaceti neuvažujete. Nemyslela jsem na to, že už si třeba nezazpívám. Byl to pud sebezáchovy,“ uvedla později.
Život v emigraci: Práce na letišti a s Krylem v rádiu
Následující čtvrtstoletí pak prožila v Mnichově. Ovládala světové jazyky – její matka byla původem Rakušanka, v rodině se mluvilo i anglicky. Otec za druhé světové války sloužil v britské armádě, v padesátých letech byl vězněn, svou dceru vedl přísně.
Před tím, než se usadila v Německu, zastavila se ve Velké Británii. V polovině šedesátých let ji Angličané, kteří ji slyšeli zpívat naživo, pozvali na několikatýdenní pobyt do Londýna. Mimo jiné vystoupila v britské televizi – ve stejném pořadu jako Rolling Stones. „V roce 1968 jsem na pozvání opětně odjela do Británie, ale pak už bylo všechno jinak,“ uvedla v pořadu Na plovárně.
Na dřívější pěvecké příležitosti se jí navázat nepodařilo. V zahraničí vystoupila jako zpěvačka už jen na několika koncertech. „Je vám jednadvacet. Neděláte si starosti o penzijní příspěvky, je vám všechno šumafuk. Ne z blbosti, ale z radosti ze života. Žijete pro ten den,“ nehroutila se prý ze své situace.
Našla místo jako letištní pozemní stevardka, potom se vdala za barona von Shuckmanna a zůstala se synem doma. Od roku 1987 začala spolupracovat s Rádiem Svobodná Evropa: „Abych ve ‚Svobodce' pracovala, napadlo Karla Kryla. Vždycky jsem tvrdila, že mě redaktorská práce baví víc než zpívání,“ říkala.
Ve svobodném Československu zpívala už v prosinci 1989
Do Československa přijela hned po uvolnění hranic v prosinci 1989. „Chtěla jsem za letu vyskočit. Říkala jsem si: Ty babo bláznivá, nejdřív jsi s takovou hrůzou utíkala, tolik se mezi 17. listopadem a 4. prosincem neodehrálo, aby člověk věděl, že jede do jistoty,“ přiblížila v jednom z rozhovorů své tehdejší pocity. Následný koncert v pražské Lucerně pro ni byl plný emocí. „Bylo to neuvěřitelné,“ shrnula.
Přestože v té době tvrdila, že se do Čech natrvalo nevrátí, když do Prahy přesídlila Svobodná Evropa, přestěhovala se s ní. Po návratu měla svůj pořad v různých rádiích či jezdila po zemi se svým pořadem, do kterého si zvala zajímavé hosty, občas vystupovala i jako zpěvačka nebo moderátorka. Kývla také na roli ježibaby v muzikálu Rusalka.
Petr Janda: Přenosilová měla jedinečný hlas
Hudebník Petr Janda vyzdvihl silný a nenahraditelný hlas Yvonne Přenosilové. „Byla to jedinečná rock'n'rollová zpěvačka. Měla speciální silný a hluboký hlas, který se tu ještě nenarodil,“ řekl.
Janda s Přenosilovou poprvé spolupracoval v divadle Semafor, když jí bylo patnáct let. Později ji navštěvoval i v německé emigraci, napsal pro ni tenkrát i melodii k písni Fešák, která vyšla po revoluci.
