V 70 letech zemřel herec a režisér Jiří Ornest. Celý život byl úzce spjat s pražskou divadelní scénou a stál u zrodu řady alternativních divadelních projektů, známý byl i z filmu a televize. V roce 1996 získal cenu Alfréda Radoka.
Ornest většinu své kariéry strávil nejprve v angažmá v Divadle E. F. Buriana, po roce 1991 byl členem souboru Divadla Na zábradlí. „Na Poříčí u Burianů jsem byl věrný ze zbabělosti, protože se nic jiného nerýsovalo. Na zábradlí jsem zůstával, protože jsem měl pocit, že to stojí za to,“ popsal v minulosti důvody své věrnosti oběma souborům sám Ornest.
V Divadle Na zábradlí spolupracoval v 90. letech s velkou a tragicky zesnulou režisérskou hvězdou Petrem Léblem i Janem Antonínem Pitínským - a prakticky pokaždé z toho byly výjimečné inscenace. Za ztvárnění role Lugwiga Vosse ve hře Ritter, Denne, Voss rakouského dramatika Thomase Bernharda v Pitínského zpracování získal Ornest v roce 1996 nominaci na divadelní cenu Thálie a v témže roce také Cenu Alfréda Radoka za nejlepší mužský herecký výkon.
„Potkal jsem za svou kariéru dva režiséry, s kterými jsem rád dělal. Jednak to byl Jan Kačer ve své vrcholné formě v Divadle E. F. Buriana a pak Lébl na Zábradlí. On totiž patřil k těm několika režisérům, kteří se v té úžasné svobodě po roce 1989 nerozbředli,“ řekl před třemi lety v Lidových novinách Ornest o režisérovi, který byl jednou z největších nadějí českého divadla po roce 1989 a který před svou sebevraždou v prosinci 1999 jako umělecký šéf formoval Divadlo Na zábradlí.
Nejen uznávaný herec, ale i mluvčí části veřejnosti
Ornest patřil k lidem, kteří se vyjadřují ke společenské situaci, už v listopadu 1989 byl jako zástupce divadelníků u toho, když v ČKD vypískali šéfa pražských komunistů Miroslava Štěpána. „To byl ohromný okamžik, když lidé začali skandovat Nejsme děti!“ vzpomínal Ornest, který byl kritický například k prezidentu Miloši Zemanovi. „Nenapadlo mě, že se po čtvrt století znovu budu stydět za svého prezidenta,“ poznamenal k Zemanově odsouzení ruských aktivistek z Pussy Riot.
Jiří Ornest pocházel z umělecké rodiny, jeho otcem byl divadelní režisér Ota Ornest, matkou pak herečka Jarmila Smejkalová. Hercem byl i jeho strýc Zdeněk Ornest, dalším strýcem byl básník Jiří Orten. „Byl jsem jedináček, a tím byl náš vztah (s matkou) daný, protože Jarmila veškerý mateřský cit vyplýtvala na mě… Máma ze mě chtěla mít malého génia, zatímco já usiloval o to, aby se ze mne stal velký grázl,“ přiblížil své dětství, které z velké části trávil v divadelním zákulisí.
Rozhodnutí dát se po vzoru nejbližších k divadlu padlo v jeho případě v 15 letech, kdy se dal dohromady s Petrem Svojtkou. „My byli tak okouzleni divadlem, že nás jednou na lesní cestě u řeky napadlo, a nás takové blbosti napadaly stokrát za den, že kdo sežere celý lopuch, dostane se na divadelní školu. List lopuchu je velký jako deštník a chutná nepopsatelně hnusně. Snědli jsme ho oba, na DAMU se dostali a já si dodnes nejsem jistý, jestli to za to stálo,“ vzpomínal Orten s úsměvem.
Velké role se Ornest nedočkal
Po škole získal angažmá v Divadle E. F. Buriana, kde vytvořil řadu významných rolí, například v inscenacích Racek, Poprask na laguně nebo Jak se vám líbí. Se Svojtkou stáli i za projekty alternativního divadla, v 60. letech společně založili divadelní skupinu Růžový palouček, později byl Ornest také u projektů Divadla ve Foyer a Náhradního divadla. Se svým přítelem, hercem a moderátorem Janem Krausem nastudoval jeho hru Nahniličko, pro kterou složil i texty písní.
Právě s Krausem a ještě hercem a spisovatelem Josefem Žluťákem Hrubým stál v 90. letech za satirickým televizním pořadem Dvaadvacítka, hrál v sérii příběhů Soukromé pasti či v seriálu Zázraky života. Ornestova filmografie sice čítá několik desítek snímků, na výraznější role ale neměl nikdy příliš štěstí. Objevil se mimo jiné ve snímcích Hanele, Golet v údolí či v komedii Mistři, ve které dostal asi nejvýraznější roli před kamerou, neurvalého hokejového fanouška.
Jiří Ornest byl dvakrát ženatý se stejnou ženou - herečkou Danielou Kolářovou. Mají spolu syny Šimona a Matěje.
