Praha - V pátek večer zemřel Pavel Landovský. Osmasedmdesátiletý herec a dramatik zemřel doma, píše server iDNES. Jeden z nejoblíbenějších českých herců byl aktivním disidentem, jako jeden z prvních podepsal Chartu 77. Objevil se v oscarových Ostře sledovaných vlacích nebo Marketě Lazarové. Nezapomenutelné jsou jeho role ve filmech Svatba jako řemen, Utrpení mladého Boháčka nebo Černí baroni. Výtečného umělce připomene také Česká televize.
Zemřel bouřlivák. Odešel herec a disident Pavel Landovský
GALERIE
videogallery_477232
„Chtěl, aby svět byl lidský a aby v něm byla spousta fantazie,“ říká herec a režisér Jan Kačer. „Když na něj přišla ta hrozná nemoc a bezmoc, tak to strašně špatně snášel, protože chtěl být aktivní a strašně mu to nesedělo, že někde musí ležet,“ dodává Kačer, který nedávno s Landovským natočil docudrama Hoteliér (více čtěte zde). Pavel Landovský byl stižen mrtvicí a trpěl řadou dalších zdravotních neduhů.
Aktéry nejznámější Landovského hry Hodinový hoteliér, jejíž premiéra se připravuje na 16. října ve zkušebně pražského Divadla na Vinohradech, zastihla zpráva o úmrtí jejího autora přímo na hlavní dopolední zkoušce. „Věnovali jsme mu tichou vzpomínku a bylo to dojemné,“ uvedl šéfdramaturg Jan Vedral. Ještě tento týden prý plánovali, že by se Landovský tohoto večera zúčastnil, neboť se zdálo, že jeho zdravotní stav je lepší.
Činoherní klub
Landovský se narodil se 11. září 1936 v Havlíčkově Brodě. Vyučil se nástrojařem, studoval průmyslovou školu a po neúspěšných pokusech o přijetí na DAMU začínal jako elév v mimopražských souborech. Od poloviny šedesátých let byl jedenáct let členem pražského Činoherního klubu. Byl jedním z nejlepších českých herců 60. let, jeho role hejtmana v inscenaci Gogolova Revizora se stala ikonou tehdejšího divadla.
Trhákem Landovského kariéry byl filmový snímek Utrpení mladého Boháčka z roku 1969 v režii Františka Filipa. Nesmělého strategického svůdce si pak zahrál i ve filmové verzi povídky Milana Kundery Já, truchlivý Bůh (režie Antonín Kachlík).
GALERIE
Pavel Landovský a Václav Havel, 2003
Sedmdesátá léta však přinesla Landovskému nucený ústup ze slávy. Vedle hercova odporu k nastupující normalizaci k tomu přispěl i zvyk říkat, co si myslí. Přitížilo mu i jeho dlouholeté přátelství s předním disidentem a pozdějším prezidentem Václavem Havlem. Poté, co jako jeden z prvních podepsal Chartu 77, mohl hrát jen neveřejně, například v bytovém divadle Vlasty Chramostové. S Havlem také natočil záznam jeho Audience.
Exil a návrat
Koncem 70. let na Landovského tvrdě dolehla policejní zvůle. Od ledna 1977 jej opakovaně zatýkali a nakonec byl v roce 1978 v rámci akce Asanace donucen opustit republiku. Další léta strávil v Rakousku, kde se stal členem prestižního vídeňského souboru Burgtheater. Tady mu v začátcích významně pomohl spisovatel Pavel Kohout, rovněž násilně donucený k emigraci. Na přední rakouské scéně působil Landovský osmnáct let. Také v emigraci si zahrál v několika filmech i v televizi, mimo jiné ve snímku Miloše Formana Ragtime.
Česká televize připomene Pavla Landovského
v sobotu 11. října
- od 21:25 na ČT1 - Utrpení mladého Boháčka
- od 22:50 na ČT1 - Neobyčejné životy - Pavel Landovský
- od 20:00 na ČT2 - Hoteliér
v neděli 12. října
- od 20:20 na ČTart - Audience
- od 21:40 na ČTart - Nactiutrhač
Změna režimu v tehdejším Československu mu umožnila návrat do vlasti, natrvalo se z Rakouska vrátil v roce 1996 po skončení vídeňského angažmá. Hostoval v Divadle Na Zábradlí, v Činoherním klubu i v Národním divadle. Početnější než výčet divadelních rolí je jeho polistopadová filmografie. Vedle populárního majora Terazkyho v Černých baronech z roku 1992 ztvárnil různé postavy například ve snímcích Amerika, Cesta pustým lesem, Nejasná zpráva o konci světa, Nestyda či Vratné lahve.
Herecké úspěchy poněkud zastínily Landovského pozoruhodné dílo dramatické. Před rokem pokřtil v Činoherním klubu kompletní soubor svých dramat Hodinový hoteliér nazvaný podle jeho zřejmě nejslavnější hry (více čtěte zde). V dubnu 2013 převzal společně s biskupem Václavem Malým a dalšími oceněnými z rukou ministra obrany Vlastimila Picka osvědčení o účasti ve třetím, protikomunistickém, odboji.
Svébytný herec a dramatik s pověstí bouřliváka, který proslul otevřeností i jadrným slovníkem, byl znám také svou slabostí pro něžné pohlaví. Jednou o sobě prohlásil, že je „nesnesitelný obdivovatel žen“, které ovšem i s dětmi vždycky opustil, kdykoli následovala další romance. Podle dostupných informací je otcem sedmi dětí.
