Praha – Na Svátek práce se veřejnosti otevřely podzemní prostory někdejšího Stalinova pomníku na pražské Letné a příští týden si valná část České republiky včetně metropole připomene osvobození Rudou armádou. Při té příležitosti nabízíme tři tipy na knihy, které seženete už jen v antikvariátu a jejichž společným jmenovatelem je Stalin a jím nastolený režim.
Zapomenutá senzace (Děti Arbatu)
Slavnou moskevskou třídu Arbat dnes vymezuje okázalé sídlo ministerstva zahraničních věcí a stanice metra Arbatskaja. Ve 30. letech tomu tak ještě nebylo a právě do meziválečné stalinské Moskvy zasadil ruský prozaik Anatolij Rybakov děj svého široce pojatého a mimořádně čtivého románu Děti Arbatu. O jeho vydání se pokoušel od 60. let, svolil k němu ale až režim Michaila Gorbačova. Nečekaná otevřenost textu a zejména nezaujatý portrét Stalina vyvolaly v Sovětském svazu poprask a senzaci.
V Česku vyšel Rybakovův román jen jedinkrát, před pětadvaceti lety, čtenáři by ovšem měli i tak zpozornět; podobně jako Žert Milana Kundery totiž Děti Arbatu nabízejí příběh mladého zapáleného komunisty, jehož život se zvrhne kvůli maličkosti – satirickým veršům na nástěnce s fotografiemi úderníků. Jak fatálně může do osudu mladých Rusů zasáhnout Stalinova moc vpředvečer stranických čistek?
Lahůdka pro fajnšmekry (O černém a bílém)
Ve zcela odlišné perspektivě vystupuje Stalin v jedné z pohádek knížky O černém a bílém. Jako moudrý vládce širokého sovětského Ruska zde radí odvážnému Ivanovi ve válce s nacistickými vojsky; mladík si nakonec na jeho popud vyrve srdce z těla, ukuje z něj tank, ubrání Stalingrad a v květnových dnech jím osvobodí Prahu.
Knihu ideologických pohádek ve stylu socialistického realismu napsal český spisovatel Pavel Kohout na popud S. K. Neumanna a počátkem 50. letech ji opakovaně vydalo Státní nakladatelství dětské knihy (předchůdce Albatrosu). Vedle pohádky „O srdci uralského chlapce“ si mohou náruživí čtenáři přečíst také příběh „O pionýrském šátku, který plakal“ nebo „O čtyřech chlapcích a soudruhu Gottwaldovi“.
Referát z Poldovky (Jarmilka)
Odlišnou stránku stalinismu v Československu nabízí Jarmilka, novela Bohumila Hrabala těžící z jeho zkušenosti s prací v kladenské Poldině huti. Text zachycuje nejen příběh těhotné svačinářky, která se jménem vepsala do názvu novely, ale také celou krajinu těžkého průmyslu 50. let, kde se dobrovolníci mířící pomoct s budováním socialismu setkávají s intelektuály a vězni.
Hrabalova novela v rozporu s dobovou estetickou normou (Jarmilku napsal v roce 1952) nepracuje s heroickým obrazem dělníka, naopak reportážním okem zachycuje hrubost světa pracujících, stejně jako jeho svéráznou poetiku. Kvůli tomu také Jarmilka za socialismu nikdy nevyšla v neupravené verzi – a svůj podíl na tom jistě nese i rozehraná paralela, v níž autor proplétá obraz nucené práce budovatelského Československa s vyprávěním o zaměstnávání vězňů v koncentračních táborech. Ve své původní podobě se tak text představil čtenářům až v roce 1992.
