Brno - Vážná hudba a underground jsou protiklady, které se v Brně zřejmě přitahují. Společný koncert Filharmonie Brno a legendární zakázané kapely The Plastic People of the Universe je toho důkazem. Dvojice koncertů Co znamená vésti koně, podle slavného stejnojmenného alba, rozezní Richard Adam Gallery ještě jednou dnes v 19:30.
Symfonický underground si Plastici vyzkoušeli už před dvěma lety, když hráli s pardubickou filharmonií. Brněnský dvojkoncert uvede album Co znamená vésti koně, v němž představil svou hudební vizi baskytarista Milan „Mejla“ Hlavsa. Autorem zhudebněných básní jsou Vratislav Brabenec a Pavel Zajíček. Desítka písní zahrnuje básnickou tvorbu z let 1967 až 1979. „Je to jejich nejvíc symfonický projekt, je tam nejvíc nerockového materiálu a vlivy další muziky, takže to přímo vybízelo k tomu, udělat to s orchestrem,“ prozradil Michal Nejtek, který skladby upravil pro orchestr.
Písně vznikly v době, kdy kapela nemohla oficiálně vystupovat a hrávala jednou do roka na utajovaných koncertech. Každé vystoupení bylo premiérou a zároveň derniérou. Koncert Co znamená vésti koně mohli fanoušci slyšet v březnu roku 1981 v Kerharticích u České Lípy. „V tichosti se tam všichni sjeli, pak se zavřely dveře a začalo se hrát. Po koncertě se všichni zase nenápadně rozjeli. Dům byl totiž na samotě,“ zavzpomínal klávesista Josef Janíček. Samotná nahrávka vznikla u Václava Havla na Hrádečku, o dva roky později vyšla v Kanadě, po roce 2002 i v České republice.
Dům, ve kterém se kerhartický koncert odehrál a který pro tuto příležitost zakoupili fanoušci kapely, pár týdnů po akci vyhořel. Státní bezpečnost se tehdy netajila skutečností, že jde o její práci. „Člověk si navykl koukat na dveře, jestli už náhodou nejdou. Po revoluci mi to zůstalo ještě dva roky, že jsem hrál a koukal na dveře,“ přiznal se houslista Jiří Kabeš.
The Plastic People of the Universe
Skupina vznikla v roce 1968 a její tvorba, ovlivněná v začátcích zejména americkými Velvet Underground či Frankem Zappou, se brzy stala jednou z nejoriginálnějších nejen na české rockové scéně. Skupina se nenechala přemluvit ke kompromisům s tehdejším režimem, což ji připravilo o profesionální licenci a přineslo řadu konfliktů s úřady.
Systematická perzekuce vyvrcholila v roce 1976 uvězněním několika členů kapely. Skupina opozičních intelektuálů v čele s Václavem Havlem zorganizovala kampaň na jejich podporu a propuštění, která eskalovala Chartou 77. Tak se stala rock´n´rollová skupina podnětem k semknutí demokratické opozice. Hudebníci se následně přátelí s Václavem Havlem a natáčejí na jeho chalupě na Hrádečku dvě ze svých poloprofesionálních ilegálních nahrávek, na jednu z nich vůdce disentu a budoucí prezident Havel vybírá texty.
Nahrávky se do zahraničí dostávaly často dobrodružnými utajenými cestami. Část členů souboru si získala na začátku 90. let renomé v Evropě i v USA pod pseudonymem Půlnoc.
The Plastic People of the Universe se v Brně zdrží do soboty, kdy zahrají v klubu Fléda při tradiční Vzpomínce na Mejlu, tentokrát rozšířené o připomenutí básníka Ivana Jirouse. „Vzpomínka na Mejlu se u nás objevuje už poněkolikáté. Letos jsme se ji rozhodli oživit divadelním představením Čekání na Magora,“ pozval dramaturg Ondřej Bača. V představení účinkují herec Oldřich Kaiser nebo písničkářka Dáša Vokatá.
Symfonickou úpravu rockového alba Co znamená vésti koně představí Plastici potřetí a naposledy 11. března v pražském Divadle Archa.
Vzpomínky Vratislava Brabence
"V jednaosmdesátým jsme to hráli naživo a dnes to hrajeme naživo teprve podruhé. Bývalý zájezdní hostinec, ve kterém jsme koncertovali, po deseti až čtrnácti dnech shořel, státní bezpečnost se mi při výslechu přiznala, že to zapálili oni. Říkali, že jestli ještě budeme někde hrát, tak ten objekt spálí stejně jako Kerhartice. Naše utajení spočívalo v tom, že jsme původně měli hrát o sto kilometrů jinde. Státní bezpečnost hlídala objekt někde úplně jinde a my jsme mezitím během týdne sehnali jiný. Lidé se sháněli během noci den předem, předtím to nikdo nesměl vědět dřív. A přijeli jsme až těsně před koncertem, kam přišlo asi sto lidí.
V bývalém kozím chlívku na Hrádečku, ze kterého pak byla normální obytná místnost, jsme měli natažené dráty a to album tam nahrávali. Museli jsme jít ale vždycky do kuchyně říct, že nahráváme, ať vypnou vodu, protože by bylo slyšet čerpadlo. Nechoďte na záchod, nesplachujte, nahráváme! Václav Havel byl v té době ve vězení. Celý víkend se nahrávalo.
Po koncertě byly i týdny, kdy jsem měl tři výslechy do týdne. Když jsem to pak vykládal policajtům v Kanadě, tak jen kroutili hlavou, že to by nevydržel ani jejich agent. Když to naše elpíčko v Kanadě vyšlo, tak mi někdo poslal dárek z Ameriky. Byl to časopis Mademoiselle, na obálce byl návod, jak si zachovat ploché břicho. Uvnitř ale byla hodnocení elpíček za ten rok a byli jsme vyhodnocení jako druhé nejlepší album po skupině Duran Duran."
