Berlín - Velká společná výstava klíčových děl Berlínské galerie a vídeňského Belvederu pod názvem Vídeň Berlín. Umění dvou metropolí od Schieleho po Grosze se ještě před svým koncem stala zřejmě výstavou sezony. Expozici, která končí 27. ledna 2014, v Berlinische Galerie od října vidělo skoro 100 tisíc lidí.
Na začátku 20. století noblesní Vídni, tradičnímu centru německé kultury, roste mladý a energický konkurent, Berlín. Zatímco psychoanalýzou okouzlení Vídeňáci se noří do své nervózní duše, berlínské malíře to táhne ven, do ulic velkoměsta, mezi zlodějíčky a švadleny, do erotických kabaretů. „Berlín je město, které roste velmi rychle, po americkém vzoru, všechno je v pohybu,“ upozorňuje autor výstavy Ralf Burmeister.
Na umělecké střetnutí Vídně a Berlína láká galerie dokonce i nevidomé. Několik obrazů reprodukovala jako hmatové modely, každý v přepočtu za víc než 130 tisíc korun. Ovšem největším lákadlem výstavy je jistě plátno Gustava Klimta. Rakouské sbírky zapůjčují toto dílo výhradně s autentickou róbou modelky. Její ornamenty a barevná symbolika hrají stejnou roli jako výraz tváře.
Před první světovou válkou Vídeň Berlínu udávala tón, poté však slovy Burmeistera „dochází k umělecké emigraci, dnes bychom řekli 'odlivu mozků', z Vídně do Berlína“. Přelomovou dobu dokumentuje na výstavě i obraz Lotte Lazersteinové, který zobrazuje tzv. „novou ženu“, emancipovanou a sebevědomou. Nacisti obraz zabavili a dodnes nese na zadní straně nápis „zdegenerované umění“. 70 let ho vědci považovali za zničený. Před rokem se znenadání objevil v dražbě. Majitel za něj dostal stonásobek požadované ceny.
Výstava návštěvníky dovede až do počátku třicátých let, kdy se cesty obou německy mluvících metropolí rozešly. Na berlínské dadaistické hnutí už Vídeň nenavázala. Ve vzduchu navíc visela brutální tečka za kulturním rozkvětem těchto měst. Poslední obraz výstavy s názvem Výslech od Friedla Dickera vznikl rok po nástupu nacistů k moci. Jeho autor zahynul v Osvětimi.
