Praha - Dramatik a režisér Arnošt Goldflam nazkoušel v pražském Divadle Rokoko hru podle Povídek z jedné a druhé kapsy Karla Čapka. Nazval ji Věštkyně, vraždy a jasnovidci. Důraz klade na noblesu a řád, kterou míval podle Čapka i svět podvodníků a zlodějíčků. „To já mám rád, že lidé v těch příbězích, i když páchají zločiny, se nedají jednoznačně odsoudit,“ chválí povídky Goldflam.
„Když jsme s dramaturgií hledali, co dalšího bych mohl připravit, padaly různé tipy na české autory. Nakonec jsme skončili u Čapka s tím, že se pokusím najít v něm i tajemnější notu. Takže jsem se pokusil asi z pěti povídek, kde se vyskytují různé záhadné postavy jako jasnovidci, věštkyně a také vrahové, udělat souvislý příběh,“ říká režisér.
„Věc, která má svůj humor i velkou závažnost“
A dodává: „Čapek se čte moc pěkně, a když se natáčí, dá se leccos vyrytmizovat. Ale když je na divadelním jevišti, musíme to takzvaně dovymyslet. Pointa některé povídky tak je třeba až později, prostě přijde v pravou chvíli. Jestli se to podařilo, posoudí až diváci.“
Podle dramaturgyně Věry Maškové se Goldflamovi podařilo vytvořit svébytný divadelní tvar rámovaný motivem posledního soudu, kde jsou zvažovány lidské skutky a činy. Mašková vysvětluje: „Retrospektivně se vracíme zpátky na zem, abychom se podívali, jak vlastně celá situace probíhala, jaké měla příčiny, k čemu to vedlo. Většina epizod vede k překvapivým rozuzlením. Je to věc, která má svůj humor i velkou závažnost.“
Rokoko uvede premiéru svérázné adaptace v sobotu 16. března, veřejná generálka se koná již ve čtvrtek 14. března. V hlavních rolích vystoupí například Hana Doulová, Vladimír Čech v alternaci s Vladimírem Markem, Jan Vlasák, Jiří Hána či Vasil Fridrich, Dana Batulková a Jaroslav Vlach. Více informací hledejte na webu divadla.
Hry i adaptace Karla Čapka jsou stálou součástí repertoáru českých divadel, nejčastěji se hrají Věc Makropulos a Ze života hmyzu. Vladimír Franz nedávno uvedl coby operu Válku s mloky. Čapkovy povídky se dočkaly i několika filmových zpracování, nejdříve je natočil Martin Frič v roce 1947.
