Vesmír, hlubiny moří a sopečná krajina jsou místa, která zajímají ostravského malíře Václava Buchtelíka. Na velkoformátových obrazech vytváří absurdní světy, inspirované obavami i sny. S poetickým názvem Pod doutnajícím nebem roztrhal jsem kůže knih svá díla nyní vystavuje v Dole Michal.
Třicetiletý umělec se už několik let zabývá papírovou koláží. Na obrazy ale roztrhaný papír maluje, i když natolik věrně, že prý diváky znejišťuje, zda není skutečný. Nejistotu vzbuzuje i Buchtelíkovo mixování apokalyptického světa se socialistickou estetikou.
Inspiraci hledá v antikvariátech a knížkách ze sedmdesátých a osmdesátých let minulého století, které využívá i do koláží. Ty mu následně slouží jako předloha pro obrazy. „V malbě je nějakým způsobem posouvám,“ podotýká Buchtelík.
Nebe po výbuchu a hrůzu nahánějící galerie
„Jednou se mi zdálo, že bouchlo nebe a motiv doutnajícího nebe se opakuje a spojuje nejnovější malby,“ vysvětluje původ názvu výstavy. „Václav je autor poučený dějinami výtvarného umění, a když se zadíváme na vybraná plátna, vidíme zřetelné citace a odkazy na ikonická díla, třeba Géricaultův Vor Medúzy,“ doplňuje k Buchtelíkovým inspiracím kurátor Tomáš Koudela.
V posledních dvou letech maluje ostravský výtvarník i tamní Dům umění. Pracuje v něm totiž jako správce depozitáře. Ani nepřekvapí, že galerijní budovu zpodobňuje jako mysteriózní instituci, která pod vlivem politických a dějinných okolností nahání hrůzu.
Buchtelíkova aktuální výstava v Dole Michal je k vidění do konce srpna. Zároveň s instalací Vizuální šum od Veroniky Mokrošové. Do 9. srpna je ještě doprovází Okeán pseudo nebezpečenství, který vytvořil tvůrce s pseudonymem Neuruppin. Všechny tři autory spojuje kromě výstavy také studium na ostravské Fakultě umění v ateliéru Daniela Balabána.
