S přestávkami jedenáct let pracoval německý skladatel Arnold Schönberg na své postromantické skladbě Písně z Gurre. Třídílná kantáta pro pět vokálních sólistů, vypravěče, sbory a velký orchestr je monumentálním dílem. V Česku zazněla v červnu hned dvakrát – na festivalu Smetanova Litomyšl a ve Státní opeře Praha, v provedení 244 umělců.
Ve světové premiéře zazněly Písně z Gurre 23. února 1913 ve Vídni. Jejich předlohou se stala dramatická báseň Jense Petera Jacobsena z roku 1868. Příběh se odehrává na dánském hradu Gurre, jehož vládce král Waldemar se zamiluje do krásné Tove, kterou jeho žena Helwiga ze žárlivosti otráví. Waldemar v žalu prokleje boha a je odsouzen k věčnému putování se svými přisluhovači po noční obloze.
Schönberg ve skladbě použil více než třicítku hudebních motivů, které zobrazují nejen hlavní postavy, ale také vypovídají o přírodě, třeba západu slunce či cválajícím koni, či citech. Poprvé zde také využil techniku sprechgesangu, techniky nacházející se mezi řečí a zpěvem.
Německý komponista Písněmi z Gurre testoval hranice hudby. „Vyšponoval hudbu tam, kam je až možné zajít. Nejen, že chtěl, aby to hrála spousta lidí, ale na samou hranici dovedl i harmonii,“ upřesnil šéfdirigent Symfonického orchestru Českého rozhlasu (SOČR) Petr Popelka. „Je to koruna nasazená celému vývoji hudby od baroka až po začátek dvacátého století,“ dodal.
Jednou za desítky let
Kromě SOČR, kde působí jako šéfdirigent, řídil při uvedení Písní z Gurre také Norský rozhlasový orchestr. Aby bylo možné skladbu v plném rozsahu uvést, své síly s nimi spojily také Český filharmonický sbor Brno a Slovenský filharmonický sbor z Bratislavy.
„Dílo těchto rozměrů se v Praze i obecně provádí jednou za desítky let a pro hráče konkrétního orchestru může taková příležitost přijít skutečně jedinkrát za život,“ podotkl ředitel SOČR Jakub Čížek. „Není to tak, že by nás k tomu hnala nějaká touha po monumentálnosti, jen se snažíme splnit Schönbergovu partituru,“ uvedl k nastudování opulentní skladby Popelka.
V hlavních sólových partech se představili pravidelný host Vídeňské a Bavorské státní opery Michael Weinius, který už Písně z Gurre zpíval, a německá sopranistka Susanne Bernhardová. Produkce je součástí cyklu Musica non grata, který se dlouhodobě věnuje oživování hudby skladatelů perzekvovaných nacistickým režimem.
