Ve Frágnerově galerii uspořádali opět další důležitou informační výstavu - Heinrich Lauterbach, architekt vratislavského modernismu. Elegantní, konzervativní instalace s původními fotografiemi, půdorysy a kresebnými studiemi pokračuje v otevírání řady otázek spojených s dynamickým a možná pro řadu subjektů i zásadně tragickým dvacátým stoletím.
Lauterbach se svojí pestrou, až možná logickou životní cestou je jedním z možných příkladů vedoucích k nutnosti si stále něco připomínat. Tento vratislavský architekt důležitou část svého života žil a pracoval ve městě, které bylo 420 let české (od roku 1327 do roku 1742) a jako vnitrozemské hanzovní (!!!!) město vybavené logicky právem skladu a právem mílovým. Bylo nejdůležitějším obchodním centrem Č e s k é h o království, ať již zprvu zcela samostatného, nebo později v rámci Rakousko-uherské monarchie. A co je důležité si připomenout, teprve v roce 1742 bylo Slezsko a hlavně česká Vratislav připojena k Prusku a město bylo po 203 let čistým městem německým. Následky druhé světové války jsou známy, v rámci Stalinových doslova šachových her byla Vratislav zcela vyklizena a jejími obyvateli se stali lidé z polského a ukrajinského Lvova, kteří sem byli přesídleni a dodnes se učí s dříve milionovým městem Gross Breslau zacházet.
I druhá připomínka je důležitá – Deutsche Werkbund, jehož byl Lauterbach členem, byl ideově, iniciačně, organizačně i jinak spojen s onou sérií velkých výstav nové architektury Neues Bauen, které proběhly od roku 1927 (ano, první byl Stuttgart). V prostoru propojeným cele s německým vzděláním, pohledem a moderní pokrokovou ideou nového bydlení a životního stylu se výrazně zviditelnil právě na vratislavské realizaci celé série, tehdy pod názvem WUWA .
I když byla koncem druhé světové války Vratislav opravdu těžce poškozena a poničena (byla to zoufale se bránící pevnost vojsk SS, která se vzdala až 6. května 1945 Rudé armádě), stal se Lauterbach zajímavým svědkem výše citovaných vývojových období. A právě to poslední, německé, zanechalo z periody před nástupem fašismu řadu velmi důležitých, kvalitních, i když dodnes ne vždy nejlépe udržovaných stop. A až nyní, kdy pomalu onu vratislavskou stopu mapujeme a odkrýváme, jsou realizace architekta Lauterbacha, jednoho z řady tamních moderních německých tvůrců, důležitým kamenem v novostavbě staronových informací o krásném, živém a bohatém městě minulých staletí, stojícím dnes za hranicemi zájmu běžných českých turistů, ale i odborníků.
Koncepčně i provozně čisté stavby prozrazují vlastně i to, že Lauterbach vyrůstal ve Vratislavi v rodičovské vile od slavného Hanse Poelziga, u kterého posléze počátkem dvacátých let i studoval. Jeho vratislavský úspěch koncem dvacátých let byl enormní. Stal se natolik známým, že na výstavě spatříme doslova perly funkcionalismu. Celkem tři desítky staveb, realizovaných Lauterbachem nejen ve Vratislavi, ale také například v Jablonci nad Nisou. Ovšem konec liberálního Německa způsobil komunikační ochromení a o řadě Lauterbachových děl se svět takřka nedozvěděl – a když, tak mimo Třetí říši pouze v několika zahraničních odborných periodikách. Tato výstava, připravená dynamickým Muzeem architektury ve Vratislavi, nám chvályhodně pootevírá dveře do světa donedávna nepříliš známých informací. Pro české a moravské diváky, kteří přece jen žijí v prostředí funkcionalismem formovaným, je tato výstava dvojnásobnou lahůdkou.
Heinrich Lauterbach (1893-1973). Vratislavský rodák měl k architektuře blízko již od mládí, kdy se seznámil s architektem Hansem Poelzigem, ředitelem akademie ve Vratislavi. Lauterbachova studia na Vysoké škole technické v Darmstadtu přerušila první světová válka, po které absolvoval na technice v Drážďanech u průkopníka secese Martina Dülflera. Poté prošel ateliéry a projekčními kancelářemi v Berlíně, Kasselu a Opoli. Mezinárodní věhlas mu přinesla výstava Werkbundu Wohnung und Werkraum, kterou připravil v roce 1929. Po tomto úspěchu postavil také dvě funkcionalistické vily v Jablonci nad Nisou, které dodnes patří k tamějším nejdůležitějším realizacím postaveným ve 20. století.
V rámci doprovodného programu se uskuteční 6. 3. komentovaná prohlídka výstavy s přednáškou pana prof. Vladimíra Šlapety od 17.30h v Galerii Jaroslava Fragnera, Betlémské náměstí 5a, Praha 1, Otevřeno út-ne 11-19h. Výstava bude otevřena do 16. března.
