Jak nemá být učitel dějepisu Pat Solatano agresivní a negativní, když načapal svého kolegu, kterak se staženými kalhotami bokem brousil jeho ženu? „Asi bys měl odejít,“ poradil mu ten hajzl, co mu ji vzal. A na dlouhou dobu to bylo to poslední, co řekl, protože vzápětí dostal brutálně přes držku, což Pata přivedlo před soud a na psychiatrické oddělení s diagnostikovanou bipolární poruchou, což bylo koneckonců o něco lepší, než kdyby za to šel bručet rovnou do tepláků. Jak nemá být Tiffany depresivní a rozbitá na mraky, když se ve dvaadvaceti stala vdovou. A kdo by jí mohl mít za zlé, že potom dala každému na potkání, aby v sobě zabila všechno, co by mohlo připomínat lásku, o kterou přišla, což z ní učinilo divnou holku, které se každý, kdo právě neměl chuť na jednu rychlovku, raději vyhnul obloukem.
Dva loseři, kteří v jediném okamžiku ztratili všechno, co dávalo jejich životům smysl, dvě netriviální psychiatrické diagnózy, které prášky sice oblbnou, ale nevyléčí, dva cvoci na útěku před sebou samotnými – dvě zraněné a zraňující bytosti, které se jednoho dne potkaly, aby mohl být vyprávěn tento příběh osudových ztrát a naději vzbuzujících nálezů. Opuštěný agresivní magor a děvka, provdaná za mrtvého, tohle na první (a vlastně ani na druhý a další) pohled nevypadá na tandem, který by mohl zadělat na klasickou romantickou komedii.
Však také Terapie láskou není tuctová, mainstreamová romantická komedie, jinak by ji ani (někdy sice všeho schopná a nevypočitatelná americká Akademie filmového umění a věd) letos pravděpodobně nenominovala osmkrát na Oscara (v kategoriích nejlepší film, režie, mužský herecký výkon v hlavní roli – Bradley Cooper, mužský herecký výkon ve vedlejší roli – Robert De Niro, ženský herecký výkon v hlavní roli – Jennifer Lawrenceová, ženský herecký výkon ve vedlejší roli Jackie Weaverová, adaptovaný scénář a střih). Když se na tuhle úctyhodnou bilanci podívate jen trochu pozorněji, je zcela evidetní, že o úspěchu tohohle nenápadně se tvářícího snímku rozhodla skvěle vyladěná herecká sestava, které to neskutečně sedlo a která také (a to nikoli v poslední řadě) měla co hrát.
Za křehký příběh dvou masivních psychiatrických diagnóz, které se nehledaly, ale přesto se našly, může (u nás rovněž právě vydaná) knižní předloha Matthewa Quicka, kterou do filmové podoby spíše volně přepsal režisér Tří králů a oscarového Fightera (s hodně podobnou sestavou nominací) David O. Russell.
Když všechno ztratíte, tak jak se to stalo agresivnímu nervákovi Patovi Solatanovi (jemuž není radno pouštět jeho svatební písničku nebo schovávat kazetu se svatebním videem), a nějak to přežijete, můžete dál vlastně už jenom získávat. A pomalu se vyhrabat znovu na vlastní nohy. Jenomže to by musel mít reálné cíle a nesměl být posedlý představou, že to, o co musí znovu usilovat, je zrovna jeho bývalá žena (která to má ráda s cizím chlapem ve sprše), které teď nesmí ani zavolat a s níž má zákaz styku (čímž nemyslím pouze pohlavního, ale vůbec jakéhokoli).
Ale Pat, který je do jisté míry i obětí rodinné genetiky (jeho táta se pral tak dlouho a intenzivně, až mu zákazali přístup na fotbalový stadion), má pocit, že to systematickým sebezdokonalováním ustojí, a nechce už brát oblbovací prášky, což v situaci, kdy ho dokáže k nepříčetnosti vytočit i četba Hemingwaye, je rozhodnutí sice sympatické, ale možná přece jen předčasné. A pak se seznámil s divnou holkou Tiffany, která brala stejné prášky, i když měla jinou diagnózu, a jež mu nabídla výměnný kšeft, který mu otevřel možnost, jak se k té mrše Nicky, která mu nasadila parohy (a kterou nemáte rádi, aniž jste ji vůbec viděli), znovu prodychtit. Hádejte, jak dlouho mu bude trvat, než zjistí, že tady pomalu, ale nezastavitelně začíná fungovat něco, s čím (na rozdíl od vás, znalců romantických melodramat) vůbec nepočítal?
Terapie láskou je spíše inteligentní, romantické, psychologické melodrama nežli komedie v běžně chápaném smyslu tohoto žánrového označení. Počáteční Patovy noční můry, nezvladatelné záchvaty vzteku a posedlost ženou, která ho nechce, dokonce vypadají na to, že jste přišli na něco, co je natočeno podle literární předlohy Stephena Kinga a dál by se mohlo klidně odvíjet v psychohororovém aranžmá.
- Terapie láskou / Bradley Cooper, Jennifer Lawrenceová zdroj: Bontonfilm
- Terapie láskou / Jacki Weaverová, Robert De Niro zdroj: Bontonfilm
Ale pak, když se poraněné a drásavé osudy Pata a Tiffany střetnou, uhne tahle linka spíše k mainstreamově smířlivé poloze, která ovšem není laciným či dokonce bezradným únikem k happy endu (jak se někdy v podobných případech stává), ale spíše úlevným připuštěním možnosti, že i ve zdánlivě bezvýchodně pošahaných životech může nastat něco jako pozitivní zlom a obrat k lepšímu. Pravda, závěrečná super sázka je už čirý konstrukt scenáristické fikce, který tuhle Terapii ale už nestihne vážněji ohrozit, zato se zase dozvíte, čemu se v gamblerské hantýrce říká „parlay“.
K uvěřitelnosti tohoto, v zásadě bolavého příběhu hodně přispěl ústřední herecký kvartet, který vlastně pokryl všechny oscarové herecké kategorie, což se vskutku nestává často. David O. Russell tu znovu potvrdil, že dovede svůj herecký tým nejen ideálně sestavit, ale také usměrňovat a vést tak, že brilantní sóla harmonicky prolínají vyladěné akordy, a přiznávám, že bych si dokázal představit prakticky kohokoli z nominovaných jako držitele vítězné oscarové trofeje.
Charsimatického neurotika, kterému je snadné držet palce, Bradleyho Coopera, jenž tu konečně vstoupil do první ligy, nikdy neselhávajícího klasika Roberta De Nira (který tím, jak je dokonalý, může vzbuzovat i pocit, že je stále stejný) či nenápadně rodinu stmelující Australanku Jackii Weaverovou (jež tu navzdory svým sto padesáti sedmi centimetrům odvedla velký výkon). Nakonec si pro zlatou trofej (jako možná největší překvapení letošních Oscarů) došla Jennifer Lawrenceová, která ji, řekl bych, tak trochu přebírala i za všechny ostatní.
Terapie láskou není signifikantně výjimečný film, který by bořil konvence a směle budoval cosi objevně nového. Je to vlastně jakýsi „hříšný“ tanec dvou uzdravujících se psychopatů, jednoduchý příběh o dvou životem pošramocených lidech, kteří měli tu kliku a zjistili, že to nejlepší, co je v životě potkalo, je, že se potkali. Až takhle to může být v tomto složitém bytí jednoduché. A také je to film neokázale milý, lidsky vstřícný, jiskřivě nadějný a nenápadně nám podsouvající (nikoli vnucující) pocit, že nás to lepší v životě může potkat i ve chvíli, kdy jsme to zrovna nečekali. Na jednu skoro romantickou a ve finále lehce slzopudnou komedii toho není málo.
SILVER LININGS PLAYBOOK / TERAPIE LÁSKOU. USA 2012, 122 min., české titulky, od 15 let, 2D. Režie: David. O. Russell. Scénář: David O. Russel, Matthew Quick (podle stejnojmenné knihy Matthewa Quicka). Kamera: Masanobu Takayanagi. Hudba: Danny Elfman. Hrají: Bradley Cooper (Pat), Jennifer Lawrenceová (Tiffany), Rober De Niro (Pat senior), Jacki Weaverová (Dolores), Chris Tucker (Dsnnx), Shea Whigham (Jake), Julia Stilesová (Veronica). V kinech od 28. února 2013.
