Praha – Němý film Svatý Václav se Zdeňkem Štěpánkem v hlavní roli byl připravován jako součást oslav svatováclavského milénia v roce 1929, promítán byl nakonec ale až v dubnu 1930. Nejdražší snímek své doby a rarita české kinematografie byl v obnovené premiéře uveden po osmdesáti letech dnes, v Den české státnosti, v rámci slavnostního shromáždění v pražském Rudolfinu. Akci v přímém přenosu vysílala i Česká televize (její záznam, včetně historického snímku, najdete v archivu iVysílání), po jejím skončení zařadila na druhém programu dokument Svatý Václav: světec – kníže – legenda o natáčení původního snímku i jeho rekonstrukci.
Svatý Václav na ČT: Němý film, o kterém se hodně mluvilo
Obnovenou premiéru snímku Jana Stanislava Kolára doprovodila původní hudba Oskara Nedbala a Jaroslava Křičky, kterou synchronně s filmem zahrál Symfonický orchestr českého rozhlasu. Partitura původní hudby byla objevena v roce 2009 a právě na podnět Českého rozhlasu byl zahájen projekt její rekonstrukce a připojení k filmu.
Na 40 vagonů dříví a 2 300 štítů přispěl i stát - poprvé v historii
GALERIE
videogallery_45612
Bezmála dvouhodinový němý film je dosud jediným pokusem, jak převést příběh knížete Václava na filmové plátno. Jeho rozpočet se vyšplhal do astronomické výše – náklady na výrobu přesáhly 4 miliony korun. (Natáčení se účastnilo na sto herců a pět tisíc komparsistů. Filmový historik Petr Kopal upozornil loni v časopise Cinepur, že stavby obou hradů na Strahově spolkly 40 vagonů dříví, 170 tun sádry, šest tun hřebíků, 12 tun barev a 50 nákladních aut různých rostlin, travin a mechů. Pro bitevní scény bylo zhotoveno 2 300 štítů, 800 kopí, 600 mečů a 100 železných helem.) Svatý Václav byl ale také filmem, jehož vznik vůbec poprvé finančně podpořil i stát.
„Investoval do něj jeden milion korun, což bylo unikátní, protože stát neměl ve 20. letech žádné ambice se v kinematografii příliš angažovat. V povědomí bylo, že český film za to svými výsledky nestojí, takže šlo o mimořádnou událost,“ vysvětlil filmový historik Národního filmové archivu Ivan Klimeš. Dodal, že štědrý příspěvek ze státní kasy souvisel s opulentními oslavami svatováclavského milénia v roce 1929 (28. září 929 byl považován za datum smrti knížete Václava, dnes se historikové přiklání spíše k roku 935), jejichž součástí měla být premiéra snímku. Do kin vstoupil nakonec ale až o téměř pět měsíců později.
Film o sv. Václavovi - politická ruka na usmířenou?
Režisér Jan Stanislav Kolár, který byl i spoluautorem scénáře, věděl, že diváci mají nejraději melodramata. Proto do příběhu zahrnul i milostný motiv - Radmila, která přestože miluje Václava, se vdá za Boleslava. Zesílil i motiv zla v podobě šlechtice Skerže, Radmilina otce. Přesto už jen záměr zpracovat svatováclavské téma vyvolal kontroverzní přijetí – to později postihlo i film samotný, z něhož se i proti záměru tvůrců stalo politikum.
„První republika se snažila harmonizovat dvě v zásadě protichůdné tradice – husitskou a svatováclavskou,“ upozorňuje Ivan Klimeš. „Také ten film, jakkoli není klerikální, byl z klerikalismu obviněn. V roce 1925 se odehrály velmi rozlehlé oslavy mistra Jana Husa, byly trochu náhradou za rok 1915, a patronát nad těmito husovskými oslavami přijal prezident Masaryk. Francesco Marmaggi, papežský nuncius, reagoval protestním opuštěním Prahy, a narušily se vztahy mezi mladým československým státem a Vatikánem. Oslavy svatováclavského milénia měly být takovým gestem, že Masaryk vlastně patronuje i katolickou tradici, nejen protestantskou.“
Němá národní opera, mládeži nepřístupná
Po uvedení do kin se Svatý Václav nesetkal s příliš velkým diváckým úspěchem. Na nezájmu se podle Klimeše podepsalo i opoždění premiéry za svatováclavským výročím. „Příčin bylo ale více,“ dodává. „Byl promítán na švu němé a zvukové éry. Byla taková idea, že se film natočí němý, ale na něj naváže zvuková verze, film s doprovodem hudby, ale na tu už se nenašly peníze.“ Původně zamýšlená hudba Oskara Nedbala a Jaroslava Křičky, jejíž partitura byla objevena v roce 2009, je ale součástí restaurovaného snímku a zazněla také dnes večer při obnovené premiéře.
„Třetí důvod mohl být umělecký,“ doplnil ještě Klimeš k diváckému neúspěchu. „Film je statický, je to taková národní opera, i když němá, takže divácká atraktivita byla snížena. Na druhou stranu je pravda, že Svatého Václava doprovázel obrovský mediální zájem už od roku 1927. Není žádný jiný produkt v éře němého filmu, který by byl tak mediálně sledován.“
Zajímavostí je, že cenzura snímek v době vzniku zapověděla mládeži. Až když z prologu zmizela kojící žena a byly vystřiženy scény Václavova probodnutí a uškrcení sv. Ludmily, mohla na představení i školní dítka.
Svatý Václav - světec, kníže i legenda
Mimo jiné i pro studenty je také určeno DVD s dokumentem Svatý Václav: světec – kníže – legenda, který zachycuje postup renovace původního filmu (začalo se s ní na konci 60. let v Národním filmovém archivu za dohledu režiséra J. S. Kolára) i vyprávět legendu o Václavovi. Jeho smyslem má být předání poselství mladé generaci o tom, jak je pro každý národ a pro každou zemi důležité mít svého patrona, svého ochránce a svoji legendu.
Podobný cíl si dává i obnovená premiéra velkofilmu Svatý Václav. Chce „přispět k aktuální diskusi o tom, co vše tvoří obsah relativně mladého státního svátku Den české státnosti 28. září a jaké místo v něm svatováclavská tradice může mít“. „Obecně ve 20. století svatováclavská tradice slábne a vytrácí se,“ domnívá se Ivan Klimeš. „Nicméně svatý Václav je tradiční patron české země a nemá příliš smysl se bavit o tom, jak to doopravdy bylo, protože o to vůbec nejde, jde o symbol, a koneckonců i obrovské penzum umělecké kultury, včetně Kolárova filmu, která se s tímto tématem nějak vypořádala.“
GALERIE
Svatý Václav
