Star Trek a jeho druhé století

Praha – Seriál Star Trek ze 60. let zaznamenal obrovský úspěch. Už v 70. letech vlastník značky, společnost Paramount, uvažoval o natočení dalšího seriálu. Nakonec však dal přednost sérii celovečerních filmů. Nápad na druhý seriál – zasazený o dalších sto let dále do budoucnosti než seriál původní – oprášil Paramount až v polovině 80. let a do práce se tým vedený producentem Genem Roddenberrym (zesnulým roku 1991 a nahrazeným Rickem Bermanem) pustil v roce 1986. Poslední díl vznikl v roce 1994, kdy už se souběžně natáčela ještě další startreková série. Na ně i na další Star Treky z 90. let se podíváme ve druhém stručném nahlédnutí do světa Spojené federace planet, klingonských válečníků a záludných Romulanů.

Druhý seriál

V polovině 80. let přibývalo startrekových filmů a diváci na ně stále vděčně chodili, avšak Paramountu bylo zřejmé, že úspěch Star Wars se svou značkou nenapodobí. Proto se objevila myšlenka na návrat k médiu, kterému Star Trek neohroženě vládl – televizi. Bylo ale zřejmé, že vytvořit novou sérii se stárnoucími a navíc stěží zaplatitelnými hvězdami kolem Williama Shatnera a Leonarda Nimoye už nebude možné. Proto Gene Roddenberry přišel s myšlenkou posunout se o dalších sto let do budoucnosti. Nový seriál přejal množství prvků ze zrušené série Phase II, vznikal však v úplně novém prostředí.

Změna byla patrná i ve sloganu, který provázel cesty hvězdné lodi Enterprise. Zatímco kdysi každý díl uvozoval slogan „kam se dosud člověk nevydal“, nově znělo univerzálnější „kam se dosud nikdo nevydal“.

Do roku 2364 vylétla nová Enterprise, asi třikrát větší než ta první, navíc na první pohled mnohem civilnější a komfortější. Její posádka byla nacpána do barevných a poněkud svérázně vyhlížejících dresů připomínajících potápěčské oděvy – ty však byly po dvou letech nahrazeny praktičtějšími dvoudílnými uniformami. Na první pohled potom bylo jasné, že nový seriál se od toho starého bude v mnohém lišit. Do čela nové Enterprise nepostavili tvůrci třicetiletého mladíka, ale uvážlivého muže středního věku, kterému dodávala na serióznosti plešatá hlava. Jean-Luc Picard se – na rozdíl od svého předchůdce Kirka – jenom zřídka vydával na mise mimo loď, kam musel podle předpisů posílat svého prvního důstojníka Williama Rikera. Nejzajímavější postavou ze zbytku posádky byl bezesporu android Dat oplývající mimořádnou silou, rychlostí a intelektuální kapacitou, ale i tohou stát se člověkem.

Posádka ze seriálu Star Trek
Zdroj: Wikipedia

STAR TREK: NOVÁ GENERACE (1987–1994)

  • kapitán Jean-Luc Picard – Patrick Stewart
  • první důstojník William T. Riker – Jonathan Frakes
  • druhý/vědecký/operační důstojník Dat – Brent Spiner
  • šéfinženýr (zprvu kormidelník) Geordi LaForge – Levar Burton
  • taktická a bezpečnostní důstojnice Tasha Yarová – Denise Crosby
  • taktický a bezpečnostní důstojník Worf (zprvu kormidelník) – Michael Dorn
  • kapitánova poradkyně Deanna Troi – Marina Sirtisová
  • šéflékařka Beverly Crusherová – Gates McFaddenová
  • náhradní šéflékařka Katherine Pulaská – Diana Muldaurová
  • její syn Wesley Crusher – Wil Wheaton
  • barmanka Guinan – Whoopi Goldbergová

Galaxie 24. století byla mnohem klidnější než bývala o sto let dříve. Střílelo se mnohem méně, zato se více hovořilo a zejména kapitán Picard se dokázal vymluvit z každé situace. Zatímco ve starém Star Treku museli scenáristé každou chvíli upravovat scénáře kvůli násilnosti, v seriálu označeném jako Star Trek: Nová generace (The Next Generation) k něčemu podobnému takřka nedocházelo – s výjimkou předposlední epizody první sezony, kde některé televize zcela vystříhly scénu s rozpůleným tělem. Tvůrci se ale museli srovnat s jinými potížemi, především s určitou zápletkou, která by byla motorem celého seriálu. Podobenství se studenou válkou už to být nemohlo, protože v roce 1987, kdy se začal seriál vysílat, se komunistický blok držel z posledních sil a záhy se začal hroutit. Roddeberryho tým, jako by to předpokládal, už uzavřel mír s Klingony a jednoho z nich (Worfa) dokonce postavil na můstek Enterprise. Zprvu se zdálo, že by hlavním protivníkem mohli být Ferengové – kovaní kapitalisté, jejichž morální hodnoty stály jinde než ty pozemské (potažmo federační) a cílem jejich života bylo výhradně generování zisku bez ohledu na přátele nebo rodinu. Jenomže rasa malých ušatých mužíčků nepůsobila příliš hrozivě. Proto tvůrci sáhli po již známých Romulanech. Ti chovali vůči Federaci opatrné nepřátelství, ale rozhodně nelze hovořit o obdobné studené válce jako kdysi s Klingony. Romulany navíc Star Trek postupně stylizoval do role bytostí, které si více než přímé akce cenily utajení a spíše než po zbraních sahaly po hrozbách. A tak většina setkání nakonec končila smírem, který kapitán Picard vždy obratně vyjednal.

Star Trek
Zdroj: ČT24/Paramount/CBS

Nakonec se tou hlavní hrozbou stala zvláštní entita nazvaná Borg. Stejně jako v případě ukončení studené války se zdá, jako by jeho „vynálezci“ viděli do budoucnosti. Borg vlastně nebyla rasa, ale společenstvo bytostí, které se neřídily vlastním úsudkem, nýbrž byly ovládány společným vědomím. Cílem společné mysli je postupně pohltit celou galaxii a dopomoci jí tak k pořádku a dokonalosti za cenu absolutní nesvobody. Borg (do češtiny obvykle překládán jako Borgové, čím se poněkud ztrácí smysl) charakteristický takřka neporazitelnými krychlovými (později i kulovými) loděmi se vyznačuje schopností objevit se bez varování téměř kdekoli a buď asimilovat do svého společenstva, nebo rovnou pozabíjet miliardy bytostí. Borg se ve Star Treku poprvé objevil v roce 1989 v epizodě Kdo je Q (Q Who?). Svůj potenciál naplno ukázal o dvě léta později ve dvoudílné epizodě To nejlepší z obou světů (The Best of Both Worlds) – tedy deset let před 11. zářím, kdy svět naplno poznal nepřítele nikoli nepodobného, decentralizovaného, ovládaného ne sice společným vědomím, ale fanatickými myšlenkami a schopného udeřit kdykoli, kdekoli a zanechat po sobě desítky i stovky mrtvých.

Kromě zdlouhavého hledání úhlavních nepřátel provázely nový Star Trek manévry s herci. Už v průběhu první série se rozhodla odejít Denise Crosbyová. Scenáristé proto její postavu zabili, a když herečka svého rozhodnutí později litovala, museli autoři složitě hledat cestu, jak ji alespoň občas do seriálu vrátit. Po první sezoně kvůli svým smluvním závazkům odešla také Gates McFaddenová a v roli vrchní lékařky musela její doktorku Crusherovou na rok zastoupit Diana Muldaurová – známá už z několika rolí v klasickém Star Treku – v roli doktorky Pulaské. Kromě ní se do druhé sezony zapojila již zmíněná Whoopi Goldbergová v roli moudré a dlouhověké lodní barmanky Guinan. Na třetí sezonu se opět vrátila McFaddenová, takže Muldaurová musela pryč. Tím to neskončilo, protože ve čtvrté sezoně odešel Wil Wheaton, jehož postava se nikdy nesetkala s přílišnou oblibou publika a do seriálu ji „propašoval“ a v ději držel zejména Gene Roddenberry. Zbylé postavy potom občas měnily své pozice. Ze hřmotného Klingona Worfa (původně kormidelníka a operačního důstojníka) se po smrti Tashy Yarové stal bezpečnostní důstojník, z Geordiho LaForge zase byl od druhé sezony šéfinženýr (v první sezoně se na této pozici vystřídaly hned tři postavy). Pravidelným účastníkem příběhů se potom stala postava obzvláště mocné bytosti Q (John de Lancie), jejímž existenčním smyslem se zdálo být provokování kapitána Picarda, v průběhu seriálu se objevily i návštěvy z minulosti v podobě DeForresta Kelleyho, Leonarda Nimoye a Jamese Doohana, kteří představovali své postavy z původního Star Treku, které se různým způsobem dostaly do budoucnosti – buď se zkrátka dožily zhruba 140 let (což by nemuselo být za 300 let nikterak výjimečné), případně se uzavřely v transportérovém cyklu na ztroskotané lodi.

Star Trek
Zdroj: ČT24/Paramount/CBS

Celkem vzniklo sedm sérií Nové generace, během nich se postavy průběžně vyvíjely a tomu také odpovídalo vyznění epizod. Byly zde epizody věnované Klingonům (např. Reunion – Opět spolu a především Redemptition – Usmíření, kde kapitán Picard spolu s Worfem ustanovili nového kancléře Nejvyšší rady, faktického vládce Klingonského impéria), cestovalo se časem (Time’s Arrow – Šíp času, kde navštěvují hrdinové Ameriku 19. století, nebo Yesterday’s Enterprise – Enterprise včerejška, kde vzniká kvůli časovému posunu docela nový vesmír) a také se probírala práva bytostí na sebeurčení. Významnou postavou proto byl android Dat, který se snažil být co nejvíce lidským, proto ale nejprve musel přesvědčit řadu lidí o tom, že ač je stroj, je současně cítící bytost, které by měla být dopřána všechna lidská práva (viz epizoda The Measure of Man – Lidský rozměr). Přitom první polovina seriálu byla poněkud akčnější, druhá polovina míří více do hloubky postav, diváci poznávali jejich minulost a motivaci. Někdo proto považuje poslední dvě až tři sezony za slabší, jiní je naopak vyzdvihují.

Největší devizou seriálu Nová generace je jednoznačně herecký výkon Patricka Stewarta, jehož kapitán Picard byl také dobře propracovaný, diváci se mohli seznámit s jeho koníčky a slabostmi. Shakespearem odchovaný Stewart dokázal postavu oživit, přestože šlo takřka o pravý opak akčního Kirka – seriózní, vyrovnaný diplomat, kterého jenom zřídka bylo možné prohlásit za „neřízenou střelu“. (Ostatně jeho morální dilemata byla zdůrazněna nově zavedenou tzv. Primární směrnicí, která diktovala nevměšovat se do vývoje zaostalejších civilizací, protože obdarovat takové pokročilými zbraněmi a dalšími technologiemi často vedlo pouze k tragédiím – už tedy žádné myšlení studené války.) Patrick Stewart si v týmu herců vydobyl vskutku „kapitánské“ postavení, Marina Sirtisová o Stewartovi později prohlásila, že právě na něm stál seriál nejméně z 50 procent.

The Next Generation zaznamenala tak obrovský úspěch, že ještě před jejím ukončením začal vznikat další seriál s hlavičkou Star Trek. Že to skutečně byl Star Trek, byla vlastně trochu nehoda – a tak byl v mnoha ohledech jiný než dosavadní seriály. Rozhodně byl temnější, oproti Picardově sérii mnohem tvrdší, byl také násilný a v některých ohledech byl snad ještě kontroverznější než originální série, byť  už neměl takový společenský dopad. Kromě tohoto „sémě“ ovšem pokračoval Star Trek také ještě jednou linií – pokračovalo natáčení celovečerních filmů, ve kterých od roku 1994 hrála prim posádka z Nové generace.

Po hlavě do války

Seriál nazvaný Star Trek: Deep Space Nine, který vznikal v letech 1993–1999, se od všech dalších Star Treků lišil především svým hlavním nosným tématem – byl to válečný seriál. Odehrával se krátce po skončení Nové generace (tj. v letech 2370–2375) a jeho dozvuky byly patrné i v některých filmech, provázanost s Novou generací potom naznačily také hned dvě významné postavy, které do nové série přešly. Jak ale ke vzniku Deep Space Nine došlo? Podle scenáristy Johna Michaela Staczynského to byla vlastně trochu krádež – tvrdil, že na konci 80. let nabídl Paramountu námět sci-fi seriálu odehrávajícího se na vesmírné stanici, v jejímž okolí vzplane tvrdá válka. Byl odmítnut, a tak šel jinam a nakonec pod hlavičkou Warner Brothers produkoval sérii Babylon 5. Takřka současně ale zrovna takový koncept představil Paramount, přilepil k němu však reálie Star Treku – a bylo zaděláno na přímý boj o diváky.

Star Trek
Zdroj: ČT24/Paramount/CBS

Deep Space Nine z podtitulu třetího „oficiálního“ Star Trek seriálu byl název vesmírné stanice, na které se celý příběh odehrával. Byla umístěna nedaleko planety Bajor, která se vzpamatovávala z dlouhé okupace militaristickými Cardasiany. Ty krátce předtím Federace přinutila stáhnout se. Na přání bajorské vlády spravovala stanici federační Hvězdná flotila, které však pomáhala planetární milice. Velitelem stanice byl jmenován komandér (později kapitán) Benjamin Sisko, hlavou bajoranského osazenstva a jeho první důstojnicí se stala majorka (později plukovnice) Kira Nerys. Klíčovou postavou seriálu se stal také staniční policista Odo, který asi jako první hlavní postava v televizní sci-fi nebyl humanoid, nýbrž zvláštní tekutá bytost schopná měnit tvar a napodobovat tak předměty nebo bytosti (nutno však dodat, že velvyslanec Kosh z Babylonu 5 také nebyl humanoid). Podstatnou postavou byl také Cardasian Skrain Dukat, bývalý velitel bajorské okupační správy, a jeho dlouholetý soupeř Garak, toho čase vyhnanec z Cardasie. Po třetí sezoně se potom k hlavním postavám přidal dobře již známý Klingon Worf, který se díky účasti hned ve dvou seriálech stal nejčastěji vídanou postavou ve Star Treku.

STAR TREK: DEEP SPACE NINE (1994–1999)

  • komandér/kapitán Benjamin Sisko – Avery Brooks
  • jeho syn Jake – Cirroc Lofton
  • první důstojnice Kira Nerys – Nana Visitorová
  • operační důstojník Worf – Michael Dorn
  • vědecká důstojnice Jadzia Dax – Terry Farrelová
  • šéfinženýr Miles O'Brien – Colm Meaney
  • jeho pomocník Nog – Aron Eisenberg
  • šéf bezpečnosti Odo – René Aubrejonois
  • kapitánova poradkyně Ezri Dax – Nicole de Boer
  • šéflékař Julian Bashir – Alexander Siddig
  • barman Quark – Armin Shimmerman
  • jeho bratr Rom – Max Grodenchik
  • krejčí Elim Garak – Andrew Robinson
  • cardasijský gul Skrain Dukat – Marc Alaimo

Oproti předchozím Star Trekům složeným ze vzájemně nesouvisejících epizod se sérií Deep Space Nine linul velmi výrazný rámcový příběh. Hned v pilotním díle objevily hlavní postavy nedaleko Bajoru červí díru (tj. „tunel“ vedoucí napříč vesmírem do některého vzdáleného místa), díky které se ocitly v neprobádané části galaxie. Ze stanice Deep Space Nine se tak rázem stal jeden z nejvýznamnějších bodů v okolí, tím spíš, že se záhy ukázalo, že za červí dírou existuje uskupení označované jako Dominion. To se rozhodlo s národy na druhé straně červí díry válčit, zahájilo tak boj proti alianci Federace a Klingonů, ke kterým se nakonec přidali i Romulané, zatímco Cardasiané se spojili s Dominonem. Objevila se také zajímavá duchovní rovina, když hrdinové zjistili, že je červí díra osídlena zvláštními bytostmi, které se v minulosti setkávaly s Bajorany a ti je považovali za bohy. Takzvaní Proroci, kteří červí díru osídlili, se cítili za planetu zodpovědni, avšak navzdory své pokročilosti nerozuměli některým konceptům, kterými se řídil život venku. Především pro ně velkou neznámou představoval čas, který pro ně zkrátka neexistoval. Benjamina Siska, který jim některé věci dokázal vysvětlit, potom jmenovali svým zástupcem (Vyslancem) pro Bajor a planeta záhy přijala velitele stanice jako ztělesnění svého náboženství. Později se ale objevily zlé alternativy Proroků, tzv. Pah-wraithové, a tak na pozadí války s Dominionem probíhala ještě válka zlých a hodných „duchů“.

Problémem seriálu Deep Space Nine byl především velmi pomalý rozjezd. S Dominionem se hrdinové naplno setkali až na konci druhé sezony, do té doby bezcílně bloudili různými místy, řešili politické rozbroje na Bajoru (trojepizoda Homecoming – Návrat domů, The Circle – Kruh a The Siege – Obležení) nebo půtky s Cardasiany. Od čtvrté sezony se ale vše změnilo, vypukl nejprve krátký Dominionem vyprovokovaný konflikt s Klingony (od epizody The Way of Warrior – Cesta válečníka), aby se po zažehnání krize všichni spojili do strhujícího finále v podobě války pokrývající poslední dvě sezony (fakticky odstartovaná epizodou Call to Arms – Volání do zbraně). Dlouhý rozběh seriálu je s podivem vzhledem k tomu, že Deep Space Nine netrpěla takovými porodními bolestmi jako The Next Generation, již po první sezoně opustila snad polovina tvůrčího týmu včetně několika hlavních postav. Naopak, tým byl v tomto případě velmi stabilní, kromě příchodu Worfa po zničení Enterprise (tj. krátce po závěru seriálu The Next Generation) došlo k jediné změně v obsazení, když Terry Farrellová představující vědeckou důstojnici Jadzii Dax na poslední sezonu „zběhla“ k jinému seriálu, a tak scenáristé její postavu zabili. Dlouhověký symbiont z Jadziina nitra uchovávající vzpomínky všech svých hostitelů se potom přestěhoval do nové hostitelky, kterou se stala Ezri Dax (druhé jméno postavy není příjemní, ale název symbionta).

Star Trek
Zdroj: ČT24/Paramount/CBS

Jednoznačným kladem seriálu byla propracovanost postav, která šla mnohem dále než u kteréhokoli dalšího Star Treku. Vzhledem k tomu, že se příběhy odehrávaly na stanici, měly s sebou některé postavy rodiny a především dostaly velmi barvitou minulost. Zatímco například o minulosti kapitána Picarda se diváci v seriálu a navazujících filmech dozvěděli pouze, že se narodil na Zemi a nerozumněl si s bratrem, dostal se na Akademii Hvězdné flotily až na druhý pokus, během studia byl probodnut a po blíže nespecifikované kariéře se stal kapitánem lodi Stargazer, kterou ztratil při bitvě proti Ferengům, aby mu byla svěřena Enterprise, o kapitánu Siskovi seriál vyprávěl, jak se narodil v New Orleans, více či méně detailně zobrazil i jeho rodiče (především pak otce), popsal také okolnosti, za kterých se Sisko seznámil se svojí první manželkou, ukázal i její tragickou smrt – a podobná okénka do minulosti se otevírala také u všech dalších hlavních postav. Sisko také působil mnohem uvěřitelněji než hrdinný kapitán Kirk, vždy připravený zbít všechny nepřátele, i než dokonalý gentleman Picard se svou nekonečnou výmluvností. Sisko se často vztekal a svým důstojníkům, kteří něco pokazili, řádně nadával. Když se na stanici objevila bytost Q (Q-Less – Bez Q) a snažila se Siska naštvat podobně jako Picarda, Sisko mu vrazil ránu do nosu a Q mu dal pokoj. Když potom přišlo na klamání velvyslance klíčové mocnosti, jejíž podpora mohla zvrátit vývoj války, a nakonec i zaranžování jeho smrti, kapitán neváhal – zatímco Picard by v takovém okamžiku nejspíš pronesl několik dlouhých proslovů o etice a rozhodně by nic nearanžoval.

S tím ale docházíme ke kritickému problému Deep Space Nine – až nestartrekové násilnosti. Jedna epizoda byla nakonec zcela stažena, protože v ní zkrátka bylo příliš mnoho mrtvých. Přesto vzhledem k tomu, že šlo o válku, umíraly vedlejší postavy doslova masově a hlavní charaktery se musely srovnat třeba i s ustřelenou nohou. Jedna ze závěrečných scén po skončení války se potom odehrává v naprosto zničeném městě na Cardasii. V násilí takřka zanikly další zajímavé prvky seriálu jako je například první televizní polibek dvou žen (tentokrát bylo vše zdůvodněno vztahem předchozích trillských hostitelů). Ten rozhodně neměl v emancipaci homosexuální menšiny takový význam jako první „mezirasový“ polibek v emancipaci afroamerické menšiny.

Hledání cesty

Přese všechny výhrady byl Star Trek: Deep Space Nine velmi úspěšný, a tak už během jeho natáčení začal vznikat další seriál nazvaný Star Trek: Voyager. Tentokrát šlo o návrat ke kořenům, vše se odehrávalo na lodi nazvané Voyager, která se krátce před vypuknutím dominionské války po nehodě ocitla ve velmi vzdáleném koutu galaxie a posádce nezbylo než vydat se na cestu domů. Ta měla trvat podle prvních odhadů až 75 let. Nakonec se to podařilo desetkrát rychleji (seriál vznikal v období 1995–2001), sedmiletá cesta ale byla vyplněna průzkumem tajemných nových světů a nových civilizací, ale také bojem nebo cestováním časem. Voyager musel proletět i přes ústřední prostor borgského společenstva, což bylo pro loď mnohem menší a slabší než Enterprise obzvlášť náročné.

Voyager měl plně profesionální posádku bez jakýchkoli „civilistů“ vytvořenou z kapitánky Kathryn Janewayové a její tým doplněný o skupinu vzbouřenců, kteří se pod tíhou okolností k hrdinům připojili. (Bohužel potenciál nabízející se při soužití dvou názorově různorodých skupin scenáristé nevyužili a obě části posádky spolu od počátku zcela bez problému spolupracovaly.) Posádku později doplnila ještě Annika Hansenová zachráněná z Borgu, jež však vzhledem k absenci vzpomínek na život před asimilací raději používala borgské jméno Sedmá z devíti, terciární doplněk Unimatice 01.

STAR TREK: VOYAGER (1995–2001)

  • kapitánka Kathryn Janewayová – Kate Mulgrewová
  • první důstojník Chakotay – Robert Beltran
  • operační důstojník Harry Kim – Garrett Wang
  • šéfinženýrka B'Elanna Torresová – Roxann Dawsonová
  • taktický a bezpečnostní důstojník Tuvok – Tim Russ
  • pilot Tom Paris – Robert Duncan McNeil
  • holografický doktor – Robert Picardo
  • Neelix – Ethan Phillips
  • Kes – Jennifer Lienová
  • Sedmá z devíti – Jeri Ryanová

Bohužel příběhy, jejichž náměty připomínaly většinou něco mezi původním Star Trekem a Novou generací, už diváky na přelomu století nezaujaly. Lépe řečeno, Star Trek: Voyager rozhodně neměl špatnou sledovanost, ani netrpěl nezájmem fanoušků. Řada z nich byla se seriálem naopak spokojena více než s válečnou a navíc pomalu se rozbíhající Deep Space Nine. Současně ale nebyl Voyager přijat s takovým nadšením jako předchozí série, závěrečný díl je potom leckdy kritizován. Voyager především naznačil ustrnutí Star Treku. Místo hledání nového tématu jako tomu bylo u Deep Space Nine, se Voyager vrátil k principům původního Star Treku, což mohlo potěšit nejkonzervativnější fanoušky, nikoli však ty, kdo chtěli moderní seriál s novými motivy.

Star Trek
Zdroj: ČT24/Paramount/CBS

To se ostatně ještě více projevilo v dalším seriálu, jehož produkce bezprostředně navázala na Voyager a nakonec byl stažen kvůli nízké sledovanosti (viz níže).

Neúspěšný konec 24. století

Dějiny 24. století uzavřela čtveřice celovečerních filmů. První nazvaný Generace (Generations) z roku 1994 udělal definitivní tečku za seriálem Nová generace. U příležitosti setkání kapitánů Kirka a Picarda v časoprostorové trhlině Nexu a jejich boji proti fanatickému doktoru Soranovi, jenž se právě do Nexu chtěl vrátit, byla zničena Enterprise. Sice havárii (loď tehdy řídila Deanna Troi) všichni přežili, ale loď byla pryč. Údajně se tak stalo proto, že se tvůrcům Star Treku zdála seriálová loď příliš „hranatá“ pro stříbrné plátno a měli lepší designové představy.

STAR TREK VII: GENERACE (1994)

  • stejné obsazení jako v seriálech: Picard, Riker, Dat, LaForge, Worf, Troi, Crusherová, Guinan, Kirk, Scott, Chekov
  • doktor Soran – Malcolm McDowell
  • délka: 118 min
  • celosvětové zisky: 120 milionů dolarů

Vznikla další Enterprise a v roce 1996 se na plátna kin dostal snímek První kontakt (First Contact), kde se Zemi opět pokusil napadnout Borg a když ho Hvězdná flotila ve velké bitvě porazila, prchly zbytky útočníků další časoprostorovou trhlinou do 21. století, aby zabránili prvnímu kontaktu Pozešťanů s mimozemšťany (konkrétně s Vulkánci). Enterprise se však do minulosti dostala též a borgské vojáky i nově vytvořenou postavu královny se pokusila zastavit. První kontakt byl hodnocen velmi pozitivně, z předabramsovských startrekových filmů byl dokonce nejvýdělečnější. K tomu přispěla jak extrémně zlá královna, která se stala ztělesněním borgského společného vědomí, tak svérázný pozemský vynálezce Zefram Cochrane ztvárněný s nádhernou lehkostí Jamesem Cromwellem – bezesporu jedním z nejlepších hollywoodských herců. Snímek režíroval Jonathan Frakes, představitel prvního důstojníka Rikera, který měl dosud zkušenosti pouze s epizodami seriálů – ale byl to debut nadmíru úspěšný.

STAR TREK VIII: PRVNÍ KONTAKT (1996)

  • stejné obsazení jako v seriálu: Picard, Riker, Dat, LaForge, Worf, Troi, Crusherová
  • Zefram Cochrane – James Cromwell
  • borgská královna – Alice Krigeová
  • délka: 111 min
  • celosvětové zisky: 150 milionů dolarů

Z úspěchu vzešel v roce 1998 devátý film Vzpoura (Insurrection), kde Picard se svými věrnými porušil rozkazy admirála Doughertyho, který chtěl potají vystěhovat z téměř prázdné planety její skrovné obyvatelstvo, aby ji mohla osídlit jiná, poněkud zdegenerovaná rasa. Podle kapitána Enterprise to však bylo v rozporu s principy, na kterých Federace stála, a tak došlo k několika vesmírným i planetárním bojům, aby bylo spravedlnosti učiněno zadost. Druhý Frakesův snímek sklidil rozporuplné reakce. Sice to nebyl propadák, ale rozhodně ne takový trhák jako film předchozí.

Star Trek
Zdroj: ČT24/Paramount/CBS

STAR TREK IX: VZPOURA (1998)

  • stejné obsazení jako v seriálu: Picard, Riker, Dat, LaForge, Worf, Troi, Crusherová
  • Ru'afo – F. Murray Abrams
  • admirál Dougherty – Anthony Zerbe
  • Donna Murphyová – Anij
  • délka: 103 min
  • celosvětové zisky: 119 milionů dolarů

Následující snímek Nemesis z roku 2002 na tom byl – alespoň pokud jde o kina – nesrovnatelně hůře. Příběh o setkání kapitána Picarda se svým klonem vypěstovaným Romulany a současně o setkání androida Data se svým prototypem Beforem a o strašlivých událostech, které z toho vzešly, příliš nezaujal kritiky a následně ani publikum. Byl to dokonce jediný Star Trek, který nebyl nejsledovanějším filmem prvního týdne po uvedení do kin a to přesto, že jeho scénář sestavil oscarový autor John Logan. Nakonec si na sebe Nemesis z promítání jenom stěží vydělala (z rozpočtu 60 milionů dolarů získal film celosvětově 67 milionů), produkce to ovšem zdůvodňovala tím, že proti snímku stálo hned několik dalších velkofilmů – dvacátá bondovka a druhé díly Pána prstenů a Harryho Pottera. Proč ale Paramount pustil svůj snímek do tak tvrdé předvánoční konkurence, zůstává dodnes nejasné (tím spíš, že Paramount původně plánoval premiéru už na podzim). Někteří herci se pustili spíše než do termínu premiéry do kritiky režiséra Stuarta Bairda, který Star Trek neznal a ani během práce na novém filmu se to příliš nezměnilo. Výsledku nepomohla ani geniální scéna, kde Enterprise nabourala (opět řídila Deanna Troi). Je ale třeba podotknout, že si diváci postupně k desátému filmu našli cestu, prodej DVD lámal rekordy a postupně se ukázalo, že oproti některým dalším filmům Star Trek dokáže akčně pojatý snímek zaujmout i diváky, kteří – stejně jako režisér – Star Trek příliš neznají.

Star Trek
Zdroj: ČT24/Paramount/CBS

STAR TREK X: NEMESIS (2002)

  • stejné obsazení jako v seriálu: Picard, Riker, Dat, LaForge, Worf, Troi, Crusherová, Wesley, Guinan
  • Shinzon – Tom Hardy
  • vicekrál – Ron Perlman
  • Donatra – Dina Meyerová
  • délka: 116 min
  • celosvětové zisky: 67 milionů dolarů

Přesto znamenal výsledek Nemesis zásadní zlom. Stuart Baird už nikdy nerežíroval a na plátno už se nikdy nevrátil kapitán Picard se svými věrnými.

Ale ani tímto Star Trek rozhodně neskončil. V době, kdy se Nemesis snažila zaujmout diváky v kinech, točil se ještě jeden seriál, který se však vrátil do „minulosti“ dosavadních Star Treků. Na něj, na film z roku 2009 a také na „přidružené“ příběhy i na osudy celého fenoménu v Česku se podíváme v příštím závěrečném díle startrekového seriálového retra.

Načítání...