Praha - Petra Hůlová vydává svou novou knihu Stanice Tajga, která je její v pořadí už pátou knížkou. Na rozdíl od předchozí, velmi osobní výpovědi Umělohmotný pokoj, jde nyní spíše o dobrodružné vyprávění. Příběh se odehrává na autorkou milované Sibiři, kde se po stopách ztraceného podnikatele Hablunda vydává po šedesáti letech druhý muž.
„Já mám odjakživa takové toulavé boty, ráda cestuji a někam mizím, ale zase se většinou ráda vracím. Nějak asi potřebuji možnost konfrontovat různá prostředí a zažít si samotu a stýskání,“ říká ke své motivaci Hůlová, která navštívila Sibiř asi pětkrát. Stanice Tajga je kniha plná postav a osudů, a je tedy těžko postižitelná ve svém celku. „Rámec je takový, že někdo se někam vydá a už se nikdy nevrátí - to je podnikatel a amatérský antropolog Hablund, na kterého doma čeká jeho žena, jejíž osud také sledujeme,“ prozrazuje Hůlová.
Stanice Tajga se podstatně liší od předchozí knihy Hůlové Umělohmotný pokoj, která byla intimní zpovědí plnou sexuálních motivů. Ve Stanici Tajga je naopak samotná Hůlová cítit jen velmi hluboko. „Určitě jsem se chtěla schovat. Myslím, že v tomhle příběhu já nejsem vidět skoro vůbec.“
Autorka prý knihu skládala z fragmentů, které jí uvízly v hlavě a pomalu se začaly skládat v příběh, jako například zážitky z cest transsibiřskou magistrálou nebo několik různých míst, ze kterých vznikl obraz zapomenuté vesnice Charyň, kde se velká část vyprávění odehrává.
Nejdůležitější inspirací Stanice Tajga je ale bezesporu Sibiř. „Já myslím, že pro mne bylo důležité postihnout atmosféru Sibiře, která je specifická a pro mne důležitá, a to se dá jednak postihnout opravdu tím, co člověk odkouká, plus imaginací, která musí být věrná,“ říká Hůlová.
