Praha – Bohumil Kubišta je znám především pro svou malířskou tvorbu, zásadní mezi jeho pracemi byly ale i grafiky. První soubornou výstavu Kubištova grafického díla připravila téměř sto let po výtvarníkově smrti pražská Galerie Zdeněk Sklenář. Výjimečnou monografickou přehlídkou zároveň zahájila provoz nových výstavních prostor, původní před rokem a půl zničil výbuch plynu v blízkém domě.
Výstava připomíná 130. výročí narození Bohumila Kubišty (1884–1918). „Patří k avantgardním umělcům 20. století a současně je jedním z pomyslných otců zakladatelů revolučního nového umění, kterému se dnes říká moderna,“ připomněl galerista Zdeněk Sklenář. Spojován je především s kubismem (Guillauma Apollinaira prý zaujalo Kubištovo příjmení – příjmení malíře, který byl „kubistou“ od narození).
V závětří malířské práce zůstávala jeho grafická tvorba, přitom byl grafikem mimořádným. „Všechno, co zde vidíte, jsou z grafického hlediska stěžejní práce pro názor všech generací, které přišly po něm,“ upozorňuje Sklenář.
Kubišta, který zemřel v pouhých čtyřiatřiceti letech, po sobě zanechal dvacet čtyři grafických děl. Vytvořil je ve dvou etapách. Mezi lety 1904–1907 a pak po roce 1912. Zpočátku si vybíral zdánlivě všední témata, posloužila mu ke studiu kompozice. „Tyto práce představují nástup mladého neznámého člověka, který toužil být avantgardním. Praha najednou přinesla novou skupinu hrdinů, kteří se později sdružili do legendární skupiny Osma, dnes považované za jakýsi začátek vůbec moderního umění,“ podotkl Sklenář. Mezi členy spolku z roku 1907 patřil kromě Kubišty také Emil Filla nebo Václav Špála.
Díla z prvního grafického období pocházejí i z Kubištova pobytu ve Florencii. Jeden z vystavených leptů byl dokonce objeven teprve před několika měsíci a existuje jen v jediném exempláři. Ani ostatní Kubištovy grafiky nebývají v početných vyhotoveních, navíc jen málo jich je v držení soukromých sbírek.
Od krajin a zátiší přešel Kubišta postupně k nejtěžší disciplíně – autoportrétu, ten je podle Sklenáře vrcholem umělcovy realistické tvorby. „Vidíme mistra, který brilantně ovládl realismus a dokázal, že umí pracovat se světlem a šerosvitem,“ upozorňuje.
V roce 1907 Kubišta grafiku opustil a věnoval se především malbě. Vrátil se k ní opět po pěti letech a pod vlivem kuboexpresionismu a kubofutorismu vytvářel nové formy. V grafické tvorbě pokračoval i během první světové války, na frontu odešel z existenčních důvodů, byl přidělen jako důstojník na Istrii. „To, co viděl kolem sebe – mrtvé, zabité – se pochopitelně muselo dotknout jeho duše,“ poukazuje na motivy grafik z té doby Zdeněk Sklenář. Přesto Kubišta podle něj vytvořil ve válečném období ty nejnádhernější práce.
Více už jich nestihl – zemřel pouhé dva týdny po konci první světové války na španělskou chřipku.
Kubištovo grafické dílo poprvé souborně představuje nejen výstava, ale také doprovodná monografie od Mahuleny Nešlehové, prolistovat si ji návštěvníci mohou v galerijní „kapličce“. Grafiky Bohumila Kubišty budou v Galerii Zdeněk Sklenář vystaveny do 12. října. Výstavní síň se ze zničených prostor na Smetanově nábřeží přestěhovala do Salvátorské ulice na Starém Městě. Stavební úpravy se uskutečnily pod dohledem architekta Josefa Pleskota.
