Paříž - Řekne-li se skandální kniha, zazní většinou dříve nebo později Nabokova Lolita. Příběh o intimním vztahu mladičké dívky a jejího nevlastního otce vyvolává stále velmi rozporuplné emoce. Je označován za pornografii, tragédii zmařeného mladého života, ale většinou za černou komedii o muži trapně zmítaném zakázanou vášní. Mistrovský román spisovatele Vladimira Nabokova vyšel poprvé právě před 55 lety, 15. září 1955, v pařížském nakladatelství Olympia Press.
Vladimir Nabokov (1899-1977), původem Rus, který před bolševiky upchl do Německa a před nacisty do Spojených států, si místo pro vydání své nejslavnější knihy nevybral. Do Paříže na pochybné Olympia Press se obrátil až poté, co jej odmítlo několik amerických nakladatelství. Lolita byla brzy rozebrána, ale chvíli se zdálo, že nezpůsobí žádnou senzaci.
Odporné a(nebo) výborné?
Až do doby, než jej britský spisovatel Graham Greene označil za jeden z nejlepších románů posledního roku a londýnský Sunday Express naopak za odpornou pornografii. Poté už chtěl mít knihu každý - od rebelujících intelektuálů po milovníky perverzit (ti však byli jejím obsahem většinou zklamáni).
Následoval krátkodobý zákaz Lolity v Británii i Francii - a komerčnímu úspěchu premiérového amerického vydání z roku 1958 nestálo nic v cestě. Jen v prvních třech týdnech zmizelo z knihkupeckých pultů přes 100 tisíc kopií Nabokovova románu.
Jak poznamenává Graham Vickers, autor knihy o recepci Lolity v populární kultuře, většina pokusů shrnout obsah Nabokova románu zní nutně melodramaticky či zcela absurdně. Samotný příběh líčený stárnoucím intelektuálem Humbertem Humbertem, který má slabost pro velmi mladé dívky, je totiž krajně nepravděpodobný.
Humbert se do 12leté Lolity zamiluje na první pohled a aby jí byl nablízku, ožení se s její ovdovělou matkou. Ta však vnímá Lolitu jako ohrožení svého nového štěstí, pošle ji na letní tábor a plánuje ji zapsat do internátní školy. Steskem pološílený Humbert plánuje vraždu své ženy. Ta však z jeho deníku zjistí, jaké jsou pravé záměry novomanžele a v šoku vběhne pod auto. Humbert se jako nevlastní otec stává z ničeho nic pánem nad Lolitiným osudem. Vyzvedne ji z tábora, přiměje k sexu a rok s ní cestuje, aby nikdo podstatu jejich vztahu neodhalil. Po roce se usadí na maloměstě a dívka začne znovu chodit do školy. Žárlivý Humbert ji uzurpuje tak, že Lola nakonec uteče s jiným pedofilem, dávným známým Clarem Quiltym. Humbertovi se ozve až v 17 letech, kdy je těhotná a finančně na dně, a poví mu, kdo ji od něho odvedl. Tragédie vrcholí. Humbert zavraždí Quiltyho a umírá ve vazbě, Lolita při porodu mrtvého dítěte.
Příběh je vyprávěn výhradně z pohledu Humberta, atraktivního a vtipného intelektuála se smyslem pro detail, který u řady čtenářů chtě nechtě budí určitý soucit. To, že je ve skutečnosti marnivý a krutý tyran, jak jej prý popsal sám Nabokov, vyplývá na povrch jaksi mimoděk. Stejně jako skutečnost, že Lolita, hýčkaná ze strany otčíma různými pozornostmi a popisovaná jako vyzývavá „nymfička“, je ve skutečnosti zmatené, osamělé a zneužité dítě.
Nabokov: Ne já, ale Lolita je slavná
Nabokova Lolita není žádná svůdkyně ani kráska, spíš tuctová dívka, která shodou okolností učaruje stárnoucímu muži a trpce toho lituje. Z jejího jména se však během let stalo klišé, nálepka označující záměrně provokující, předčasně dospělé holčičky. K tomuto obrazu Lolity svým způsobem přispěla i dvě filmová zpracování románu.
K jinak uměřenému Kubrickovu snímku z roku 1962 byl vytištěn smyslný plakát, na němž představitelka Lolity s rudými rty a brýlemi olizuje rudé lízátko. Kritikům druhého filmu z roku 1997 (režie: Adrian Lyne, Humberta hraje Jemery Irons) se zase nelíbil výběr příliš atraktivní a chvílemi dospělou ženu připomínající herečky (Dominique Swainová) pro titulní roli.
Nabokov kdysi řekl, že ne on, ale Lolita je slavná. Své nejúspěšnější knihy si cenil i přesto, že zastínila jeho ostatní dílo. Postava mladičké dívky přinesla muži, který několikrát ztratil vlast, bohatství, nezávislost i nesmrtelnost.
