Brno – Simona Monyová je jednou z nejúspěšnějších současných českých spisovatelek. Autorka společenských románů se narodila v Brně a žije zde doteď, je totiž velkým brněnským patriotem. V roce 1997 vydala svoji prvotinu Osud mě má rád, od té doby jí vychází kolem dvou knih ročně, letos na Valentýna se na pultech objeví její už osmadvacátá kniha. Jak sama říká, píše pro obyčejné ženy, které ve svém životě řeší běžné problémy současné doby. Její romány ale čtou i muži.
„Část úspěchu je v tom, že píšu o běžných problémech, stereotypu, s kterým se všichni potýkáme,“ domnívá se Simona Monyová. Je pro ni prý vždy vyznamenáním, když za ni čtenáři přijdou a řeknou, že příběh, který od ní četli, psala vlastně o nich. „Dokonce mi děkují i za to, že jim mé příběhy pomáhají vyřešit jejich situaci, zanalyzovat jejich vlastní problémy,“ prozradila spisovatelka.
„Ženské“ romány nejen pro ženy
Mezi její čtenáře přitom nepatří jen ženy, ona sama také nepíše jen o ženách, například knihu Roznese tě na kopytech o druhé míze napsala v ich-formě z pohledu muže. I proto raději slyší, když se její romány označují spíše za společenské než za ženské. „Ženský román u nás zavání tím, že se bude jednat o nějakou červenou knihovnu, a pokud mohu posoudit, v mém případě to tak určitě není,“ upozorňuje Monyová. „Je to o tom, jak žijeme, dokonce nejsem ani příznivec happyendů, zazvonil konec a pohádky je konec.“
Čtenáři mají často dojem, že Monyové příběhy jsou přímo ze života. „Ale ne z mého,“ dodává autorka. "Jediná kniha, která je zčásti, řekněme tak z padesáti procent, autobiografická, je Konkurs na milence. A když to řeknu s trochou nadsázky, ti, kteří v ní nebyli, byli mírně rozladěni, že pro mě nejsou dosti důležití, a ti, co v ní byli, byli zas rozladěni tím, že se třeba vidí trochu jinak, než jsem je popsala. Raději nepíšu o přátelích ani příbuzných," vysvětlila.
„Jo, tak to bude kniha knih“
Rodina ji ale při psaní pomáhá – navíc své knihy vydává v nakladatelství, které založila se svým manželem. Monyová je spisovatelkou na plný úvazek, na jedné knize podle svých slov pracuje půl roku osm hodin denně, nejraději v posteli. "Když dopisuji knihu, mám vždycky pocit, že se mi nepovedla, jak bych si přála. Jako záchranné lano přichází námět na další knihu a já si řeknu: Jo, tak to bude kniha knih. Teď jsem dopsala Citovou divočinu a přesně vím, že to kniha knih není, ale Srdceboly, které připravuji, ty knihou knih budou, ovšem zas jen do tří čtvrtin," říká s úsměvem.
Počty prodaných knih svědčí spíše o tom, že čtenáři její knihy za povedené považují. Každá další kniha je úspěšnější než ta předcházející. Navíc jedna z nich – Tchyně a uzený - se dočkala i filmové adaptace, stejnojmenný snímek odvysílala Česká televize před týdnem. "Je to taková první vlaštovka, doufám, že následovat budou další, protože ČT odkoupila práva ještě na dvě mé knihy – Sebemilenec a Roznese tě na kopytech," prozradila Monyová.
