Oděvy, které nosili Keltové, ale i oblek, v němž pánové v Belle Époque zašli do kavárny, jsou součástí nové výstavy Muzea města Prahy. Dobový záběr exponátů naznačuje už samotný název: Od pravěku ke fraku. Výstava odívání je spojena s Virtuálním digitálním šatníkem, díky němuž si mohou návštěvníci oděvy z různých historických dob sami na obrazovce obléknout.
S virtuálním šatníkem si lidé mohou na výstavě digitálně obléci oděvy od pravěku ke fraku
Mezi exponáty lze spatřit například keltské šaty, které vznikly díky rekonstrukcím z hrobových nálezů, šaty z období Karla IV. či studentskou uniformu z roku 1848. Přelom devatenáctého a dvacátého století zastupuje pánský frak, v jakém mohli pánové zajít například do pražské kavárny Louvre, a dámské společenské šaty.
Podle historika Tomáše Dvořáka patřilo převedení šatů do digitální podoby k náročnějším úkolům, taft a tyl, z nichž jsou šaty ušity, patří k obtížněji zachytitelným látkám.
Výstava totiž vykládá historii odívání nejen na šatech z muzejních sbírek, ale také pomocí digitálních modelů. A to dvěma způsoby. Jednak do šatů z vitrín digitálně oblékla postavy, které pak mohou návštěvníci rozpohybovat na interaktivních obrazovkách.
Digitální šaty pro virtuální modely i návštěvníky
„Nejprve jsme vytvořili digitální kopie šatů pomocí technologie fotogrammetrie. A pak jsme je oblékli na virtuální postavy, které si lze prohlédnout v historickém kontextu. Snažili jsme se to dělat zábavnější formou,“ vysvětlil spoluautor projektu Jan Kubišta ze sdružení CESNET.
Digitální postavy tak v historických šatech podle zájmu návštěvníků třeba skáčou panáka nebo cvičí „angličáka“. Nejsložitější podle Kubišty bylo nasimulovat chování látek co nejpodobněji skutečnosti, například vlnění sukně při chůzi.
Digitální šaty si mohou obléknout i sami návštěvníci. Snímací kamera jim model „ušije“ na míru v takzvaném magickém zrcadle. To vzniklo jako součást projektu Virtuální digitální šatník, na němž pracoval tým z Fakulty elektrotechnické ČVUT.
„Naše magické zrcadlo umožňuje vizualizovat na návštěvníkovi historické oblečení díky 3D rekonstrukci, která je založena na fotografiích a díky snímání takzvanou hloubkovou kamerou,“ upřesnil spoluautor projektu David Sedláček.
Šaty pro budoucnost
Podle historika Dvořáka by muzeum tuto technologii chtělo využít i pro budoucí expozice. Digitální výstavy mají význam pro udržení stavu textilních sbírek, které se mohou poničit jak při manipulaci, tak působením času.
„Zážitek v realitě, která už zmizela, je zajímavý trend, většinou to lidi baví,“ podotýká Dvořák s tím, že virtuální šatník láká návštěvníky. I proto mají takové projekty budoucnost. Na výstavě Od pravěku ke fraku si zájemci mohou oděvy na vlastní oči prohlížet i digitálně zkoušet až do letošního podzimu.