Benátky – Jedna z nejslavnějších světových oper Rigoletto Giuseppa Verdiho měla před 160 lety premiéru. Místem prvního uvedení opery bylo Teatro La Fenice v Benátkách. Italské melodrama o třech dějstvích slavilo hned od začátku obrovský úspěch a dodnes patří k základnímu repertoáru světových operních scén. Děj, který vychází ze skutečných osudů šaška z 16. století, nepostrádá osudovost antických tragédií. Postava hrbáče, ale i vykreslení rozmařilého života panstva slouží Verdimu jako zrcadlo, které odráží sociální křivdy a nerovnosti.
Rigoletto: tragédie sociální křivdy a nerovnosti
Námětem opery se stala divadelní hra Victora Huga Král se baví (Le Roi s'amuse) z roku 1832, která měla vážné problémy s cenzurou. Ty se následně nevyhnuly ani Verdiho opeře - její libreto muselo být před uvedením několikrát přepracováno, například postava vévody z Mantovy byla v původní verzi králem, což bylo považováno vzhledem k jejímu charakteru za nepřípustné.
Autorem libreta je Francesco Maria Piave. Stejně jako Hugova hra ve Francii narážela i opera Rigoletto na problémy s úřady a s rakouskou cenzurou. Především kvůli cenzuře se v Itálii opera uváděla i pod názvy „Viscardello“, „Clara di Pert“ nebo „Lionello“. Premiéra se konala 11. března 1851 v Teatro La Fenice v Benátkách. Opera ihned dosáhla velkého světového úspěchu, ale vyvolala i kritiku. Přestože jde o typickou italskou hudbu, vytýkali jí kritici germanismus.
Reportáž o opeře Rigoletto (zdroj: ČT24)
Vysmívající se hrbáč se slzami v očích a úzkostí v duši
Verdi byl mocně zaujat možností přivést na jeviště hrbáče, mrzáka s výsměchem na rtech, slzami v očích a úzkostí v duši. Člověka, který dobře ví o nesprávnosti svého jednání, a proto tak hluboce prožívá kletbu, která padla na jeho hlavu. Rigoletto je tragédií sociální křivdy a nerovnosti, která je zřejmá jak v titulní postavě šaška, tak i v markantním vykreslení rozmařilého života panstva. Mistrovská operní tvorba G. Verdiho, jejímiž hlavními rysy jsou dramatičnost a melodičnost, je dodnes součástí kmenového repertoáru všech světových operních scén.
Giuseppe Fortunino Francesco Verdi (1813-1901) byl italský hudební skladatel. Narodil se v rodině hostinského a přadleny. Jeho prvním učitelem byl místní farář, který ho naučil hrát na varhany. V roce 1836 se oženil s dcerou svého mecenáše Margheritou Barezzi a stal se ředitelem hudební školy v Bussetu a vedoucím místního symfonického orchestru. Následující léta byla pro něj tragická, jeho dvě děti zemřely v útlém věku a nedlouho poté zemřela i jejich matka.
Složil velké množství oper. V mladším věku například operu I Lombardi alla prima crociata (Lombarďané na první křižácké výpravě, 1843), Giovanna d´Arco (Johanka z Arku, 1845), Attila (1846) nebo Macbeth (1847). Bouři nadšení však vzbudila opera La battaglia di Legnano (Bitva u Legnana, 1849). Vznikla v roce italského povstání a byla jako revoluční opera i komponována. Ve svém nejplodnějším a nejslavnějším období složil dlouhou řadu oper, z nichž většina se stala trvalou součástí světového repertoáru: Luisa Miller (1849), Stiffelio (1850), La traviata (1853), Il Trovatore (Trubadúr, 1853) a mnoho dalších. Do tohoto období spadá i slavná opera Rigoletto.
Giuseppe Verdi