Praha – „Jediné, co spojuje má alba, jsem já jako interpret. Nikdy jsem nevydal desku, která by vycházela z té předešlé,“ uvedl o své tvorbě slovenský zpěvák Richard Müller v rozhovoru pro pořad ČT24 Kulturama. Ke svému poslednímu albu Ešte vydal před nedávnem limitovanou vinylovou edici a koncem března se vydá na turné po Česku. Na něm ovšem zazní především jeho staré hity.
Na Potichu tour 2 navštíví od 24. března do 9. května celkem patnáct českých a moravských měst. Jediným městem, které se na jeho koncertní trase objeví znovu, bude 26. března Praha. Speciálním hostem šňůry je Dan Bárta.
„Už na předchozím turné mnohé diváky potěšila jeho účast. Vždy jsem měl ambice spolupracovat s lidmi, kteří jsou alespoň tak dobří jako já, pokud nejsou ještě lepší,“ podotkl Müller, který během dvouhodinového představení nabídne největší hity v nových aranžích i dvě písně z alba Ešte.
Svou poslední desku vydal nedávno v limitované edici na bílém vinylu a v obalu s kresbami americké malířky Lily Palmbachové. S její tvorbou se prý seznámil díky obrázkům, které měl v pokoji jeho syn. „Není to projekt ziskový, naopak ztrátový, protože jsem to celé sám zaplatil,“ poznamenal Müller, že speciální edice vznikla především pro radost.
„Jako bych se tím po mnohých a mnohých letech vrátil ke svému prvnímu albu Neuč vtáka lietať, které tehdy vyšlo ještě i v podobě kazety. A k tomu vinylové album s atypickým obalem,“ vidí jistou spojitost se svou předchozí tvorbou Müller, ač jinak podle jeho slov jeho alba mají společného pouze interpreta. A především – nebilancuje.
Nicméně když si k loňským padesátinám nadělil kolekci 25 alb nazvanou Všetko, která obsahuje všechny jeho dosavadní nahrávky, musel si své staré věci poslechnout. „Strašně jsem se bál konfrontace s prvním albem ještě skupiny Banket Bioelektrovízia, protože bylo úplně první a byli jsme poprvé ve studiu,“ přiznal Müller.
„Ale když jsem si ho pustil, skoro bez dechu jsem ho doposlouchal a mám pocit, že jsem tehdy uměl možná víc než dneska. A když si uvědomím, jak dnes funguje elektronická muzika, tak se ani nedivím, že potkávám lidi, kterým je patnáct šestnáct a mluví o Bioelektrovízii jako o jednom ze zásadních alb v jejich životě,“ dodal.
Ani po letech se prý neodvažuje jednoznačně definovat příčiny svého úspěchu na obou březích řeky Moravy. Lidé všech věkových kategorií na něj chodí do komorních prostor i na letní festivaly, kde je „věkový průměr 17 let a alkoholický dvě tři piva na hlavu“.
Připouští, že oblíbenost jeho tvorby do jisté míry ovlivňují témata, která si vybírá, respektive kterým se vyhýbá. Texty k novému albu prý většinou vzniknou za jedno odpoledne, což byl i případ desky Ešte. „Je ve mně nakulminované nějaké období života. Často mi stačí, když mám jen titul písničky, kam se pak vydám, to ani předem nevím,“ prozradil o vzniku svých textů. Ví ale, že se v nich nepustí do komentáře společenského dění.
„Nemyslím při tom na konkrétní na svět kolem nás. Lidé ho dostávají dnes a denně v různých zpravodajských relacích a představa, že si doma pustí moje CD, které bude rezonovat s negativními jevy společnosti, to nechci,“ vysvětlil.
Co by naopak chtěl, je splnit si svá hudební přání:.„Mám dvě, u nichž si neumím moc dobře představit, jak se zrealizují. První je touha vydat dvojalbum a druhé je zahrát koncert na fotbalovém stadionu. To je takový klukovský sen.“
