Žebrácká opera Bertolta Brechta s hudbou Kurta Weila byla v Národním divadle uvedena poprvé v jeho historii, ačkoli je na českých scénách jednou z nejhranějších her. Byla napsána podle Třígrošové opery Johna Gaye a je též nazývána Brakovou nebo Šuntskou. Jde o známý příběh z londýnského podsvětí, které ovládá zlodějský gang, v jehož čele stojí zkušený gangster Macheath zvaný Mackie Messer (Vojtěch Dyk). Stejnojmenný světoznámý song téměř zlidověl a dočkal se mnoha interpretací (např. slavná verze Louise Armstronga, u nás Miloše Kopeckého).
Další postavou hry je Jonathan Jeremiah Peachum (Jan Novotný), jenž se nemůže smířit se sňatkem Mackieho a své dcery Polly v podání Antonie Talackové. Do příběhu se zapojuje i - jak jinak než zkorumpovaná – policie, jejím šéfem je Jackie Brown (Alexej Pyško), dalšími postavami jsou Mackieho naoko těhotná milenka Lucy (Eva Vrbková) a lstivá vychytralá Jane (Sabina Králová).
Ivan Rajmont, který Žebráckou operu režíroval, se snaží, aby byl zřetelný jistý „vzdor“, který dýchá z Brechtova textu. Není téměř poznat, že „operu“ Gay napsal v osmnáctém století, jde o hru i dnes velmi aktuální. V Rajmontově pojetí této černé hudební komedie se objevuje množství vulgárních slov. Opera k nám mluví bez obalu i díky novému překladu Darji Ullrichové. Texty písní přeložil Jan Tošovský, který sprostými slovíčky nešetřil už vůbec.
Žebrácká opera bývá někdy považována za první světový muzikál
Muzikálový žánr je pro interprety fyzicky velmi náročný, pohyb dohromady se zpěvem nezvládne každý. Chápu, že mikroporty jsou finančně nákladná záležitost, ale to, že je herci hudebního představení v Národním divadle nemají, pochopit nedokážu. Mikrofon, který je tedy bohužel nedílnou součástí představení občas viditelně bere postavám svobodu a energii. Držení mikrofonu umělce svazuje při zpěvu i pohybových kreacích. Herců je vám až líto, když někteří po dobře zazpívaném songu bojují se stojanem a mikrofon obtížně vracejí zpět na místo. Stojany navíc „okrášlují“ scénu (Martin Černý). Ta je v podstatě jednoduchá. S kostýmy Michaely Hořejší, které jsou současné, ladí, nijak neruší. Hra je inscenačně pojata moderně, snad proto, aby zapůsobila i na nejmladší diváky, které možná víc než mě zaujme například rekvizita v podobě velkého zvedajícího se pyje na posteli novomanželů. Nejsem puritán, ale šokovat za každou cenu, se mi zdá zbytečné.
Herci si hru užívají
Délka představení - trvá tři hodiny dvacet minut - je jen díky písním únosná. A také díky výkonu Vojtěcha Dyka, kterému dal Rajmont velkou příležitost. Divákům, kteří Dyka ještě neznali, předvedl, že je hercem mnoha talentů. Své role se zhostil skvěle. Hraje sebejistě a postavě Mackieho vtiskl svůdnost, důmyslnost a neotřelý šarm. Nemluvě o jeho zpěvu, který ční vysoko nad ostatními a koresponduje s pohybem. Působí lehce, chvílemi až mrazí. Přesto, že Vojtěch během představení téměř nesleze z jeviště, podává i na konci představení vynikající výkon. Svým projevem dokonce občas připomene herce Malcolma McDowella z filmu Stanleyho Kubricka Mechanický pomeranč.
Po velkou část představení je mu partnerkou Antonie Talacková (Polly). Na Antonii se příjemně dívá, ale je vidět, že ji hodně vysoké tóny hlasově namáhají. Bohužel písně musely být kvůli autorským právům zachovány v původní tónině. Je škoda, že Antonie nemůže zpívat níž, protože její hloubky zní příjemně. Zprvu mi v její postavě Polly chyběla větší dávka naivity. Avšak po sňatku s Macheathem a zjištění, že on je pěkné zvíře, se Polly promění ve zkušenou ženu, která si jde za svým. A tam Talacková ukázala proměnu do polohy, ve které je mnohem přirozenější.
Herci, jako jsou Eva Salzmannová a Jan Novotný, (rodiče Polly) srší energií, jsou dobrá dvojka. Hrají s jistou mírou nadsázky, která tomuto žánru náleží. Také po pěvecké stránce jsou dobří. Salzmannová má skvělý výraz, rytmus, a to nejen hudební, ale i herecký. Role životem otřískané „matky pluku“ se chopila se vší parádou, je pro ni jako dělaná. Mám vždy radost, když vidím herce, jak si svou roli užívá.
A když už jsem u užívání… Vyloženě jsem se bavila a těšila se na výstup Lucy v podání Evy Vrbkové, která předstírá těhotenství, aby si Mackieho udržela. Lucy s Mackiem byli na jevišti na sebe napojeni, hráli se zdravou dávkou ironie a sarkasmu. Po každém výstupu Evy Vrbkové mi bylo líto, že končí. Lucy není nikterak velká role, ale Vrbková ví naprosto jasně, jak ji hrát. Její herectví je srozumitelné, nechybí mu lehkost a přirozenost, se kterou vtipně zvládá své (často komické) výstupy. Stejně působí i její pěvecký projev, který diváka pobaví. O Evě je známo, že se v soukromí věnuje zpěvu a skládání písní.
Nesmím opomenout ani výborný živý orchestr. Po celou dobu představení hercům vydatně pomáhá. Bohužel, ne vždy zvítězí pravda a láska nad lží a nenávistí. O tom je Žebrácká opera. Gangster vítězí a neodchází s prázdnou, policie selhává, ale ani ona s prázdnou neodchází. Jak současné…
Možná by vážnější pojetí inscenace zapůsobilo překvapivě komičtěji. Ale možná si hra po pár reprízách, jak se říká „sedne“. Od celkového vyznění bych očekávala více energie, nadsázky a hravosti.
O Brechtovi dodnes platí:
„Při vyslovení jména Bert Brecht máte jen dvě volby – buď neskonalý obdiv, nebo tvrdé odmítnutí.“
/Hans Mayer, jeden z nejvýznamnějších německých kritiků/
