Ze všech průmyslových anebo silně průmyslových pražských čtvrtí dopadly Holešovice, alespoň v té části za nádražním Bubny, nejlépe. Nikdo tady nemohl až tak masivně bourat, protože gigantické továrny tu nikdy nebyly, a to co zůstalo, zaniklo něžněji. První byly jatky, dnes jakási nedopečená tržnice pro sociálně slabší klientelu, potom nastoupil docela dobrý pivovar, dnes centrum všelikého tisku, pak Rybena, Tesla, přístav a podobně. Sice sebou spláchla tato doba i hospody, kina, obchody, ale to všechno nijak celkovou tvář místa nepoznamenalo.
Počátkem dvacátého prvního století se začalo odehrávat něco, co sice není nijak moc vidět, ale už je to ve vzduchu cítit - do opravených skladů, pekáren, sýpek, se začali stěhovat malíři, sochaři, architekti a projektanti, objevil se první pokus o umělecké centrum Meet-Factory, vykoukla Fabrika, naskákalo pár designových center a prodejen a jako takřka v poslední řadě se představil dlouho očekávaný obří projekt umělecké základny DOX. Po pěti letech budování tu několik propojených nadšenců představilo světu (ano, rozměry mne nutí konstatovat, že světu) zcela soukromou iniciativu obřích rozměrů. Dvě zrušené továrničky, propojené nenápadnou minimalistickou stavbou-vizí Ivana Kroupy daly součtem dohromady více než 6000 m2 použitelné plochy. Ať už jen na výstavy, tak na mnohé další komunikační procedury. Ještě nehotový komplex nás zve a vítá v kapitalismu, kde však ostatně už dávno jsme. Nicméně, vstupní nabídka prací Jose Maria Cana (vosková díla ve čtyřech patrech), Mateje Krena (knižní Sediment, instalace na již známé téma v mnohanásobném zvětšení a prohnutí), tekoucí projekce Michala Bielického a Kamily Richter a konečně vyvzdorované představení obrovského archivu a živoucího katalogu Jiřího Hůly (provedeno s Dominikem Langem) není nezajímavá a její kombinace se dá dále bohatě interpretovat.
Budou však mnozí, kdo čekali razantnější a pestrobarevnější pozvánku na rozjetí takového obřího stroje. Čím déle však o celé výstavě přemýšlím, napadá mě, že je to tak správné. Proč nadmíru spekulovat, proč se trápit či zatracovat - vlastním předmětem celého zahájení je přece DOX samotný! Jeho velikost a síla, jeho kouzlo a sexy se nabízející možnosti, jeho energie, možná pro laiky ještě neviditelná, to je něco, co jsme v Praze od otevření Rudolfina, Mánesa a zejména Veletržního paláce ještě neměli. A sečteme-li všechny dopady - s Holešovicemi se od této chvíle musí opravdu počítat. Přál bych jim, aby to, co doposud vzniklo, bylo doplněno dalšími dardami. Mají na to - široké světlé ulice, nesourodý potenciál skladů a továrniček, tramvajovou dopravu, za rohem pěknou řeku a bůhví co ještě nevíme. Nepropásněme to! DOX ale zůstane vlajkovou lodí, nic jiného mu již nezbude. Navíc je větší než Whitney museum v New Yorku, má nejdelší chodby, nejvyšší výstavní prostory, krásné terasy a laskavého guru.
DOX Prague, Po,So,Ne 10-18 h, St,Čt,Pá 11-19 hod, Osadní 34, Praha 7, tram.5,12,15.
