Před pokušením uchopit po svém vánoční koledy nejsou imunní ani jazzmeni. Album Vánoce dospělých, které natočil pražský bigband Concept Art Orchestra, nabízí nejen lidové koledy, ale také nové skladby. Na desce se podílel i Dan Bárta a Markéta Foukalová.
Recenze: Vánoce dospělých si při koledách vystačí s jazzem
V Concept Art Orchestra, vedeném trumpetistkou a skladatelkou Štěpánkou Balcarovou, se sešel skutečně výkvět naší mladší jazzové scény, což je poznat nejen na hráčských výkonech, ale i na kvalitě vlastních kompozic. A přestože své nejnovější album soubor načasoval k vánočním svátkům, ne všechny skladby jsou vyloženě „vánoční“ – byť se v nich o všech těch svátečních radostech, o bělostném sněhu, radostí rozzářených očích dětí a stromečcích zpívá. Komponisté sáhli i po básních Jana Skácela či Fráni Šrámka.
Celkem osmnáctičlenný bigband, to je již úctyhodné těleso, jež v rukách dobrého aranžéra dokáže znít skutečně všemi barvami, a jak slyšíme z novinky, všichni dokázali této možnosti bohatě využít. Zároveň, vzhledem k tomu, že aranže celkem devíti skladeb si mezi sebe rozdělilo hned šest aranžérů, máme zaručen pestrý pohled na zvuk Concept Art Orchestra.
Hned úvodní skladba Vánoce dospělých – název této básně Jana Skácela dal jméno i celému projektu – ukazuje, že se rozhodně nemusíme obávat oněch typických „vánočních adaptací“, jistě i díky přesvědčivému zpěvu Dana Bárty. Saxofonista Luboš Soukup zase ozdobil úvod své skladby Purpurovou nocí aranží, jež by se jistě líbila Franku Zappovi v jeho bigbandovém období, zpěvný part Markéty Foukalové je tak proti instrumentálním pasážím ve zdařilém a funkčním kontrastu. Nahrávka tím získává na dramatičnosti, aniž bylo třeba jakkoli přehrávat.
Těžko spočíst, kolikrát byla lidová koleda Já bych rád k Betlému upravována a různě interpretována, aranžmá kapelnice Štěpánky Balcarové, která se také blýskne pomalejším lyrickým sólem, je zvukově uměřenější a oproti zažitému podání pomalejší. Základní motiv nechala Balcarová nicméně procházet v podstatě celou nahrávkou, přičemž jej přebírá jeden nástroj od druhého, hezké je jeho dohrání klavírem.
Také koleda Den přeslavný jest k nám přišel patří k těm hodně hraným, například Jaroslav Krček ji upravil pro svou Musicu Bohemicu hned dvakrát a pokaždé výtečně. Zde je však v aranži trombonisty Jana Jiruchy, který vlastní motiv nechává zaznít až po gradujícím úvodu, v němž postupně se přidávající nástroje opakují několikatónové fráze, v následných variacích si jej pak předávají dechy, jakoby posluchače připravovaly na Jiruchovo trombonové sólo – a pak znovu slyšíme známou melodii, opět ale jinak.
Právě při poslechu těchto, ale i dalších aranží oceníme, jak hudebníci k vánočním koledám přistupovali – a to se dá najít skutečně mnoho „vánočních“ jazzových nahrávek, počínaje Frankem Sinatrou, Ellou Fitzgerald a Dukem Ellingtonem a konče třeba Dianou Krall nebo Wyntonem Marsalisem konče. Anebo – máme-li zmínit domácí scénu – stačí uvést projekt Týnom tánom Karla Velebného a Jaromíra Hniličky z roku 1970.