Recenze: V Národním divadle si Andrea Chénier gilotinu zaslouží

Národní divadlo po téměř 120 letech uvedlo operu Andrea Chénier italského skladatele Umberta Giordana. Velkolepému výkonu orchestru a sboru bohužel nedostáli ani někteří sólisté, natožpak inscenační tým, který k milostnému příběhu z období Velké francouzské revoluce přistupuje bez nápadů, vyduchle.

Giordanovu veristickou operu volně inspirovanou životním osudem básníka Andrea Chéniera, který byl za „zločiny proti státu“ odsouzen k trestu smrti gilotinou, uvedla Zlatá kaplička naposledy v roce 1897 – čtyřikrát. Nyní si ji vybral umělecký ředitel Petr Kofroň a slyšitelně věděl proč. Orchestr totiž dovedl k fantastickému výkonu. Nejenže nebylo možné postřehnout téměř žádné chyby, preciznost, dynamika, výraz i barevnost hudby braly dech.

Kofroň z partitury vydobyl působivé detaily a kontrasty. Vášnivost, krutost i úzkostné napětí jakobínské diktatury se zhmotnily v jednotném pohlcujícím proudu, který by milovníci opery chtěli z orchestřiště slýchat častěji. Vydatně k tomu přispěl i sbor nastudovaný Martinem Buchtou. 

Tím však výčet předností v podstatě končí. Obsazení druhé premiéry nebylo ideální. Exponovanou titulní roli bohužel nepřednesl Mexičan Rafael Alvarez. Zřejmě zpíval v těžké indispozici, hodnotit jeho výkon by proto nebylo spravedlivé ani smysluplné.

Andrea Chénier v Národním divadle
Zdroj: Národní divadlo/Patrik Borecký

Jeho milenku, aristokratku Maddalenu, která uvízne v tenatech Robespierrova teroru, ztvárnila dlouholetá sólistka Národního divadla Anda-Luise Bogza, z které čiší pěvecké sebevědomí a jevištní praxe. Roli si dobře rozvrhla, její čistý a vyvážený výkon kulminoval populární árií La mamma morta. Na rozdíl od svého kolegy odzpívala i závěr opery. Krom toho upoutala už jen svým svébytným vibratem.

Rumunská sopranistka je pro první českou operní scénu důležitou postavou, zpívá většinu z velkých verdiovských a pucciniovských hrdinek v repertoáru. Její výkon v Andrea Chénierovi však poznamenal fakt, že z jejího hereckého projevu by člověk stěží poznal, zda se právě snaží být Maddalenou, nebo spíše Floriou Toscou, Aidou či Abigail.

Pěvecky i herecky nejsuverénněji si počínal Svatopluk Sem, jenž svým mocným hlasem a energickým projevem nadchnul. Jeho Carlo Gérard překypuje vztekem a ponížením služebnictva, z nichž se rodí nemilosrdnost a resentiment, který lze ukojit pouze krví. Z „Liberté, égalité, fraternité“ se stává „Travail, famille, patrie“ čili „Trouvailles, famine, patrouilles“, aniž by to sám Gérard postřehl.

Tedy až do chvíle, kdy je konfrontován s Maddalenou a svou neopětovanou láskou k ní. Vnitřní přerod postavy se však Semovi příliš nezdařil, jeho cit končí u potřeby znásilňovat. Že tolik riskuje pro Maddalenina milence Chéniera, jehož obžalobu sám podepsal, působí v Semově podání nevěrohodně.

Andrea Chénier v Národním divadle
Zdroj: Národní divadlo/Patrik Borecký

Nápadu se diváci neDočekali

Spíše než pan Sem je na vině Michal Dočekal, který se ujal režie. Kdo od Radokem a Balvínem ověnčeného divadelníka čekal strhující podívanou, tentokrát se spletl. Chudokrevná a neinvenční inscenace nepřináší žádný interpretačně podnětný moment. Pěkné kostýmy ani vcelku atraktivní scéna, jíž by se ale především v prvních dvou obrazech dala vytknout řada nesmyslností, představení nezachrání.

Je sice chvályhodné pokoušet se do oper integrovat balet, který z hlediska inscenačních trendů nezažívá nejpopulárnější období, ovšem pouze v případě, že jej nerežírujete jako pan Dočekal. Jak vyjádřit emoce dvou milujících se lidí odsouzených na smrt, když herci potřebují zblízka patřit na dirigenta a po jevišti se pokud možno vůbec nepohybovat? Pošlete na pódium pár spoře oděných tanečníků a požádáte je, aby vypadali jako dva milující se lidé odsouzení na smrt…

A tak „láska uprostřed revoluce je smrtelně nebezpečná věc“ především pro obecenstvo, které je z okouzleného naslouchání orchestru vytrženo pouze expresivní scénou tribunálu se řvoucími davy a zběsilým Fouquierem a ze samého úleku by se mohlo z galerií zřítit do parteru. Z hudebního dramatu zkrátka drama mizí a zbývá jen krásná muzika, kterou místy naruší Rafael Alvarez. Je otázka, kolik diváků takový výsledek ocení a uspokojí.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Zemřela Loretta Switová, známá jako „Šťabajzna“ ze seriálu M.A.S.H.

V pátek krátce po půlnoci zemřela americká televizní a filmová herečka Loretta Switová. Bylo jí 87 let. Proslavila se hlavně rolí Margarety „Šťabajzny“ Houlihanové v americkém válečném komediálním seriálu M.A.S.H., který běžel mezi roky 1972 a 1983.
30. 5. 2025

„Dyť to zvládnou i malé holky!“ Ženy malovaly zátiší, šachy i traumata

Nebyli jen staří mistři, ale i staré mistryně, zdůrazňuje retrospektiva připravená Národní galerií Praha. Představuje umělkyně, které působily ve střední Evropě, Nizozemí a na území Itálie od středověku do konce devatenáctého století. Podle galerie jde o první soubornou přehlídku tohoto typu v Česku.
30. 5. 2025

Úředník slovenského resortu kultury odnesl z muzea Donatellovu bustu

Ze Spišského muzea ve slovenské Levoči zmizela busta mladé ženy od renesančního umělce Donatella, informoval slovenský server Aktuality.sk. Podle něj ji z depozitáře za doprovodu policie v kuklách ve čtvrtek odnesl generální tajemník služebního úřadu ministerstva kultury a nejbližší spolupracovník ministryně Martiny Šimkovičové Lukáš Machala na dosud neznámé místo. Dílo, jehož pravost se potvrdila teprve začátkem letošního roku, mělo být zpřístupněno veřejnosti na podzim.
30. 5. 2025

Dvě kamarádky a jeden manžel řeší v ostravské Aréně své životy

Dvě ženy a jeden muž, nevěra i pomsta. Hořká komedie Kamarádky nabízí v trpký pohled na manželství i přátelství. Hru slovenského dramatika Pavola Weisse, kterou uvádí Komorní scéna Aréna v Ostravě, inspirovaly skutečné příběhy.
30. 5. 2025

Ve Zlíně se promítají filmy pro děti a mládež z padesáti zemí

Ve Zlíně začal filmový festival pro děti a mládež. Téměř tři sta snímků z padesáti zemí světa se bude promítat do 4. června. Vítězné tituly Zlín Film Festivalu si odnesou Zlatý střevíček, cena za mimořádný přínos patří trikovému mistrovi Borisi Masníkovi a herečce Simoně Stašové.
29. 5. 2025Aktualizováno29. 5. 2025

Mimina lezou po Žižkovské věži už čtvrtstoletí. Nemají být roztomilá

Váží přes tři sta kilo, místo obličeje mají čárový kód a udrží se na svislé ploše. Na žižkovské televizní věži v Praze se černá laminátová mimina v nadživotní velikosti poprvé objevila 29. května 2000. Nejprve dočasně, nakonec pro velký úspěch nastálo. „Kdyby náhodou došlo k tomu, že sem Rusové pošlou atomovou bombu, tak věž asi půjde do kopru, ale mimina vydrží nekonečně,“ prohlásil jejich „otec“ David Černý v 90’ ČT24 moderované Jiřím Václavkem.
29. 5. 2025

Do Česka míří film, jemuž se v Cannes tleskalo 19 minut

Mezigenerační trauma jedné umělecky založené rodiny zvedlo publikum canneského festivalu na nohy na devatenáct minut vyplněných potleskem. Pro české distributory i to může být posvěcením šťastné ruky. Filmy totiž někdy nakupují už roky před premiérou, kdy nemají k dispozici ani scénář, což může přinést obchodní riziko. Jindy vybírají přímo na festivalu.
29. 5. 2025

Příběh zámku z Trutnovska inspiroval filmaře, teď je komplex na prodej

Komplex Nové Zámky na Trutnovsku je na prodej. Do povědomí veřejnosti se dostal v souvislosti s chováním majitelů vůči muži, který jim odmítl prodat pozemky. Příběh se poté stal předobrazem filmu Zahradníkův rok. Firma ruského podnikatele Alexeje Zacharova se zbavuje zámku i čtyřiceti hektarů polností, stavebních parcel a vodní plochy. Z dříve oblíbeného místa k procházkám udělal majitel téměř pevnost obehnanou žiletkovým drátem.
29. 5. 2025
Načítání...