Recenze: Paní Vltavská, Pan Plectrum a další případy doktora Toureta

Šikovný autorský formát Anny Polívkové a spřízněných uměleckých přátel Případy doktora Toureta, který umožňuje do inscenace zahrnout nové postavy a nápady, znají například diváci pražského Divadla Ponec. Jeho letní modifikaci Paní Vltavská, Pan Plectrum a další případy doktora Toureta v podání doktorky Vratislavové zhlédli diváci v jednom z cirků Letní Letné a nenudili se. Doktorka Evženie Vratislavová (Anna Polívková) je vítala v bílém plášti, šedé paruce a brýlích již během dlouhé fronty před stanem.

„Budete-li mít štěstí a hlavní interpretka nebude dělat Zagorku, z hlubin představení nakonec vystoupí i trio AnIby neřekla (Anna Polívková, Jakub Baro a Jakub “Steve„ Lenz) a předvede své písně zvané Popůvky,“ zněla upoutávka na komponovaný večer, zabývající se lidskou myslí. Scénický tvar skutečně v určitém bodě přešel v neformální koncert „sklepáckého typu“, škoda jen, že pocitově příliš brzo, asi po padesáti minutách hraní, kdy byl zážitek z extáze (vyprovokované láskou k hudbě Bedřicha Smetany) zprvu nenápadné paní Vltavské (Anna Polívková) teprve v očekávání dalších podobných skečů.

„Tvorba léčí i velice vážné případy,“ tvrdí svérázná doktorka Vratislavová, zastupující na přednášce kolegu Toureta. Na jinak prázdném jevišti sedí její pacient, občas se nenápadně napije energetického nápoje a spíše pasivně čeká na impulsy ze strany jevištní partnerky, kterou v průběhu hry doprovází na kytaru. Pacient je zároveň hudebník Pan Plectrum. Tóny vidí jako barvy, což je docela inspirativní diagnóza. Z publika se mu přihlásí „náhodný“ kytarista se stejnou obtíží a trio máme pohromadě. Pan Plectrum je spíše ležérní, jen místy drží fazonu klienta (ke změně identity mu od začátku pomáhá afro paruka). V kontrastu s výkony hlavní protagonistky hraje sice „druhé housle“, ale když dostane v půli večera možnost hudební složku více rozbalit, příležitost využije.

Podobně jako jeden z hlavních zahraničních hostů festivalu Letní Letná - Cirkus Cirkör i Anna Polívková coby neuroložka hraje o mozku a jeho záhadách. „Mozek má dvě půlky jako zadeček… Mozek je fascinující záležitost a využíváme ho jen z pěti procent,“ zaujatě říká doktorka Vratislavová. Sama trpí různými zvukovými i pohybovými tiky, kterými nechtěně baví publikum. Korsakovův syndrom nečekané ztráty paměti předvede tak autenticky, že zkrátka zapomene na scénu znovu přijít. Místy se skutečně ocitáme v aule fakulty na nějaké populárně-vědecké seanci.

Anna Polívková je bezprostřední a pohotová, exceluje zvláště v již zmíněné etudě s paní Vltavskou, kterou doktorka Vratislavová uvede jako příklad další zvláštní choroby. Vltavská v hnědých šatech, se starou kabelkou a cédéčkem Mé vlasti, strhne všechny během chvíle mimikou, gesty, tancem. Mazlí se s tóny i partiturou, ukazuje mapu přítoků Vltavy. Příběh fanynky vrcholí sprchou vody z lahve a pohyby vlasů do rytmu skladby. Voda stříká do prvních řad, gejzír nápadů přechází v realitu, do níž se Vltavská snad ani nechce probudit.

Posledním bodem programu je zpívání doktorky Vratislavové, vtipně podpořené šuměním diváků, kteří tímto napodobňují sprchu. V koupelně zpívá totiž doktorka nejraději, respektive jedině tam. Druhá afro paruka udělá z vědkyně hvězdu, ta se už nenechá k slibné kariéře déle přemlouvat a začíná koncert Popůvek v angličtině nebo češtině.

Pěvecké schopnosti Anna Polívková uplatňuje také v hudební retrokomedii Ondřeje Havelky Zločin v Posázavském Pacifiku, jejíž reprízy je možné navštívit 21. září nebo 3. října v 19:00 v Divadle Kalich. Společně s Marthou Issovou připravila pro otevřený prostor La Fabrika představení o ženském přátelství i řevnivosti Krasavice Interkontinentální, v němž se svou oblíbenou kolegyní vystupuje v klaunském duu. Krasavice v La Fabrice možno spatřit 16. září v 19:30 a 25. září ve 20:00.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

VideoDílo Laichterova nakladatelství ožívá

Nakladatelství sebral jeho rodině v roce 1949 komunistický režim. Knihy označil za starý papír a nechal je spálit. Prapravnuk nakladatele Jana Laichtera Štěpán Lars Laichter teď pečuje o odkaz nejen svých předků, ale i dalších zrušených nakladatelství. V domě, který navrhnul architekt Jan Kotěra na přání nakladatele, dělá údržbáře i prohlídky pro veřejnost.
před 2 hhodinami

Českého lva pro nejlepší film vyhrál Karavan

Nejlepším filmem roku 2025 podle Českých lvů je road movie Karavan režisérky Zuzany Kirchnerové. Hlavní herecké ceny si odnesli Kateřina Falbrová a německý herec Idan Weiss.
včeraAktualizovánopřed 15 hhodinami

Na cenách Vinyla uspěli Black Tar Jesus, projekt Rivermoans a Miloš Hroch

Deskou roku se na cenách Vinyla stalo album Aftermath projektu Black Tar Jesus, za kterým stojí Tomáš Kopáček. Nahrávka propojuje kytarový minimalismus a temné syntezátorové plochy. Objevem roku porota zvolila projekt Rivermoans multimediální umělkyně Marie Tučkové. Laureátka Ceny Jindřicha Chalupeckého na něm pracuje s vícehlasým zpěvem a inspirací duchovní hudbou. Počinem roku se stala kniha Šeptej nahlas publicisty Miloše Hrocha, mapující historii českého shoegazu (hudba je postavena na kytarové vazbě) v širším společensko-kulturním kontextu. Ceny v pátek obdrželi v pražském kulturním prostoru Archa+.
včeraAktualizovánovčera v 07:31

Asistovaná sebevražda zdravého člověka? V Ostravě o tom rozhoduje Bůh a diváci

Richarda Gärtnera, kterému táhne na osmdesát, přestal těšit život, a žádá proto o možnost zemřít. Etickou komisi, která o výsledku rozhodne, tvoří částečně publikum Národního divadla moravskoslezského. Ostravská scéna uvádí totiž v české premiéře hru Bůh od německého právníka Ferdinanda von Schiracha. Zatímco diváci napříč zeměmi právo hlavního hrdiny na asistovaný odchod ze světa jednoznačně podporují, církev, lékaři či odborníci na etiku už tak jednotný názor nemají.
13. 3. 2026

Na novém albu je hodně smrti i píseň o klimakteriu, říká Ester Pes Kočičková

Zpívající herečka, tak sebe samu označuje Ester Pes Kočičková. Momentálně se věnuje první disciplíně. Ve studiu Sono dokončuje zatím bezejmenné album šansonů. Hudbu složil klavírista a dlouholetý spolupracovník Luboš Nohavica, texty napsala sama.
12. 3. 2026

VideoFilmové premiéry: Pravda a zrada, Made in EU či další Přání k narozeninám

Čtvrteční premiéry přinesly do tuzemských kin snímek Made in EU. Sociální drama bulharského režiséra Stefana Komandareva nabízí s kritickým odstupem pohled na kapitalismus, moderní otroctví a korupci v Bulharsku. Do dob druhé světové války se zase vrací americko-litevský snímek Pravda a zrada založený na skutečném osudu německého mladíka, který se musí rozhodnout, co to znamená být dobrým Němcem. Českou tvorbu zastupuje komediální Přání k narozeninám: Křtiny. Jde o volné pokračování příběhu z roku 2022 od režisérky Marty Ferencové, v hlavních rolích se i tentokrát objevují Eva Holubová, Jaroslav Dušek nebo Simona Babčáková.
12. 3. 2026

Útok na Írán je „cool“, chce Bílý dům ukázat pomocí SpongeBoba či Call of Duty

Prezident USA Donald Trump rád komentuje dění pomocí memů. V nejnovější kampani se takhle Bílý dům pokouší americké veřejnosti „prodat“ útoky, které vedou Spojené státy spolu s Izraelem vůči Íránu. Záběry na skutečné zbraně a exploze ovšem administrativa USA „smontovala“ dohromady se scénami z Irona Mana, SpongeBoba či videohry Call of Duty. Kritici postupu namítají, že válka přece není akční střílečka.
12. 3. 2026

Grand designérem roku 2025 je Krejčiřík, do Síně slávy vstoupila Eisler

Hlavním vítězem Ceny Czech Grand Design 2025 se stal Jiří Krejčiřík za kolekce svítidel a hudební nábytek. Do Síně slávy vstoupila designérka, architektka a pedagožka Eva Eisler. Celkem jedenáct ocenění, o nichž rozhodli porotci Akademie designu ČR, převzali designéři v pražském Stavovském divadle. V letošním dvacátém ročníku měly ceny podobu pečetních prstenů, které navrhl loňský hlavní vítěz, módní návrhář Jan Černý.
11. 3. 2026
Načítání...