Po několikaletém období hledání dostala pražská Galerie Louvre svoji, doufejme, že již finální, tvář. Volba byla a je šťastná - přejmenovala se a začala fungovat, po nešťastném pádu Pražského domu fotografie, jako odborná galerie fotografie. Její dramaturgii vytvářejí zajisté odborníci, protože právě současná výstava, připomínající a mladé generaci představující jednoho z nejslavnějších tvůrců české meziválečné ale i poválečné moderní fotografie Jaroslava Rösslera, patří k těm pokladům, které nemůžeme pominout.
Když už jsme ale v pochvalách, tak je až vzrušující fakt, že finanční skupina PPF, která jako snad jediná známá česká ekonomicky silná substance vnímá současné vizuální umění, dává o sobě v tomto směru vědět i podporou zajímavých výstavních prostor a aktivit (zmíněný Louvre, Ateliér Josefa Sudka, Galerie ve Spálené ulici, tvorba vlastní sbírky). Ta právě souběžně s recenzovanou Rösslerovou výstavou v Louvru představuje v Ateliéru Josefa Sudka i komorní prezentaci děl z ranných dvacátých let, připravenou samotným autorem.
Na výstavě v Louvru je navíc zajímavá i možnost kontinuálního sledování autorovy tvorby od počátku dvacátých let přes léta padesátá, šedesátá ke sklonku let sedmdesátých, dokládající neubývající tvůrcovu uměleckou potenci i stálost v obhajobě nastoupené hledačské cesty s čitelnou, ale harmonicky přijímanou a přetvářenou recepcí aktuálních tendencí. Spolu s díly či komentáři předních znalců (Stein, Moucha, Birgus, Pospěch) doplňuje tato výstava nečekaným způsobem znalost mistrovského moderního, v tomto případě opravdu nestárnoucího díla, které je v této šíři, po sérii předchozích drobnějších prezentací, představováno takto poprvé, jsa ošetřeno laskavou rukou umělcovy dcery.
Šíře Rösslerova zapojení vazby na práci s fotografií je nebývalá a má svůj čitelný vývoj, od učení u Drtikola, přes pařížský pobyt po práci pro špičková, dodnes často typograficky a fotograficky nepřekonaná periodika doby českého meziválečného intelektuálního rozkvětu (ReD, Disk, Pásmo, Stavba). Pod vlivem zářícího Karla Teigeho, který mu otevírá cestu do Devětsilu, poznává nejrůznější možnosti využití fotografie a fotografických technik a postupů (pracuje s fotomontáží, fotogramem, koláží, rozostřenými světly, surimpresí, ostřením a jejich nejrůznějších kombinací), nezůstává lhostejný k minimalismu a funkcionalismu, je fotografem Osvobozeného divadla, spoluvytváří tvář obrázkového časopisu Pestrý týden, píše obstojné krátké filmové náměty, pracuje pro slavné nadnárodní komplexy jako jsou Michelin nebo Shell, prožívá i dobu tvůrčí odmlky, aby se posléze stal opravdu živou ikonou fotografického segmentu českého moderního umění, spolu s Drtikolem, Sudkem a Funkem vyhledávaným světovými galeriemi i sběrateli. I o tom je poselství výjimečné výstavy.
Galerie Louvre, Praha 1 - Národní třída 22 ,(v mezaninu slavné stejnojmenné velkokavárny)denně 13.00-22.00do 4.ledna 2009.
