Recenze: Objevy Jaroslava Rösslera

Po několikaletém období hledání dostala pražská Galerie Louvre svoji, doufejme, že již finální, tvář. Volba byla a je šťastná - přejmenovala se a začala fungovat, po nešťastném pádu Pražského domu fotografie, jako odborná galerie fotografie. Její dramaturgii vytvářejí zajisté odborníci, protože právě současná výstava, připomínající a mladé generaci představující jednoho z nejslavnějších tvůrců české meziválečné ale i poválečné moderní fotografie Jaroslava Rösslera, patří k těm pokladům, které nemůžeme pominout.

Když už jsme ale v pochvalách, tak je až vzrušující fakt, že finanční skupina PPF, která jako snad jediná známá česká ekonomicky silná substance vnímá současné vizuální umění, dává o sobě v tomto směru vědět i podporou zajímavých výstavních prostor a aktivit (zmíněný Louvre, Ateliér Josefa Sudka, Galerie ve Spálené ulici, tvorba vlastní sbírky). Ta právě souběžně s recenzovanou Rösslerovou výstavou v Louvru představuje v Ateliéru Josefa Sudka i komorní prezentaci děl z ranných dvacátých let, připravenou samotným autorem.

Na výstavě v Louvru je navíc zajímavá i možnost kontinuálního sledování autorovy tvorby od počátku dvacátých let přes léta padesátá, šedesátá ke sklonku let sedmdesátých, dokládající neubývající tvůrcovu uměleckou potenci i stálost v obhajobě nastoupené hledačské cesty s čitelnou, ale harmonicky přijímanou a přetvářenou recepcí aktuálních tendencí. Spolu s díly či komentáři předních znalců (Stein, Moucha, Birgus, Pospěch) doplňuje tato výstava nečekaným způsobem znalost mistrovského moderního, v tomto případě opravdu nestárnoucího díla, které je v této šíři, po sérii předchozích drobnějších prezentací, představováno takto poprvé, jsa ošetřeno laskavou rukou umělcovy dcery.

Šíře Rösslerova zapojení vazby na práci s fotografií je nebývalá a má svůj čitelný vývoj, od učení u Drtikola, přes pařížský pobyt po práci pro špičková, dodnes často typograficky a fotograficky nepřekonaná periodika doby českého meziválečného intelektuálního rozkvětu (ReD, Disk, Pásmo, Stavba). Pod vlivem zářícího Karla Teigeho, který mu otevírá cestu do Devětsilu, poznává nejrůznější možnosti využití fotografie a fotografických technik a postupů (pracuje s fotomontáží, fotogramem, koláží, rozostřenými světly, surimpresí, ostřením a jejich nejrůznějších kombinací), nezůstává lhostejný k minimalismu a funkcionalismu, je fotografem Osvobozeného divadla, spoluvytváří tvář obrázkového časopisu  Pestrý týden, píše obstojné krátké filmové náměty, pracuje pro slavné nadnárodní komplexy jako jsou Michelin nebo Shell, prožívá i dobu tvůrčí odmlky, aby se posléze stal opravdu živou ikonou fotografického segmentu českého moderního umění, spolu s Drtikolem, Sudkem a Funkem vyhledávaným světovými galeriemi i sběrateli. I o tom je poselství výjimečné výstavy.

Galerie Louvre, Praha 1 - Národní třída 22 ,(v mezaninu slavné stejnojmenné velkokavárny)denně 13.00-22.00do 4.ledna 2009.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Nominace na Oscara vysbírali rekordní Hříšníci, český Hurikán neuspěl

Nominacím na ceny Oscar za rok 2025 vévodí film Hříšníci režiséra Ryana Cooglera. Překonal dokonce dosavadní rekord v počtu nominací, má jich o dvě víc, tedy šestnáct. Český krátkometrážní animovaný snímek Hurikán režiséra Jana Sasky se do finále nedostal. Vítězové si pro prestižní sošky dojdou v polovině března.
včeraAktualizovánopřed 10 hhodinami

Třiadvacet postav pro dva herce. Changes ukazují, jak se za den změníme

Dva herci ztvárňují třiadvacet postav v intimní a zároveň ironické inscenaci Changes, kterou v české premiéře uvádí Národní divadlo Brno. Hra současné německé dramatičky Maji Zadeové sleduje jediný den v životě partnerské dvojice a zároveň svět kolem, který se neustále proměňuje.
před 14 hhodinami

Martin Salajka se prodírá mlhovinou mimo realitu

Martina Salajku přivedla k malování příroda. Teď se k ní vrací ještě intenzivněji než kdy dřív, jak ukazuje i ohlédnutí za jeho tvorbou z posledních dvou let na výstavě Nebula, tedy Mlhovina, v pražské Trafo Gallery.
před 17 hhodinami

K Didoně a Aeneovi přizvali v Národním divadle Indiánskou královnu

Národní divadlo uvádí jednu z nejstarších, dodnes široce hraných a populárních oper. Milostný příběh s tragickým koncem Dido a Aeneas převedl do operní podoby na konci sedmnáctého století anglický komponista Henry Purcell.
21. 1. 2026

Identita, deformace, mystifikace. Tři výtvarníci rozehrávají v Opavě partii

Tři výtvarníci se vztahem ke Slezsku a zároveň k portrétu a k figuře vystavují v opavském Domě umění. Výstava s názvem Partie představuje díla Ivany Štenclové, Pavla Formana a polského výtvarníka Roberta Kusmirowského.
21. 1. 2026

UNESCO chce zkontrolovat chrám poškozený boji Thajska a Kambodže

Organizace OSN pro vzdělání, vědu a kulturu (UNESCO) chce vyslat misi, která posoudí škody na starobylém chrámu Preah Vihear způsobené přeshraničním konfliktem mezi Thajskem a Kambodžou. Poslední konflikt mezi oběma zeměmi ukončilo 27. prosince příměří. Obě země si hinduistickou kulturní památku nárokují.
21. 1. 2026

Při procesu s nacisty byl důkazem i film. Archivy hledali dva američtí bratři

Nový film Norimberk s Russellem Crowem v kinech obrací opět pozornost k norimberskému procesu. Médium filmu souvisí s ostře sledovaným soudem ale i jinak – záběry promítané v soudní síni posloužily tehdy jako důkaz. Část z nich na zpravodajské misi v poválečné Evropě nasbírali bratři z hollywoodské rodiny.
21. 1. 2026

„Vážený soudruhu prezidente.“ Historik zkoumá příběhy skrz normalizační dopisy Hradu

V průběhu normalizace registrovalo oddělení stížností prezidentovy kanceláře stovky tisíc dopisů. Nejvíc jich bylo doručeno prezidentovi Ludvíku Svobodovi v roce 1969. Dopisy odrážejí běžné problémy společnosti, jako jsou bydlení, sociální zabezpečení, cestování do zahraničí a školství. Ve své knize „Vážený soudruhu prezidente“ nabízí historik Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR Tomáš Vilímek desítky příběhů odhalujících jak úsměvné, tak tragické stránky života za normalizace.
21. 1. 2026
Načítání...