Ve jménu víry se dají páchat mnohá zvěrstva. Své o tom vědí oběti chilské Kolonie Dignidad, kterou si v 60. letech zřídil vysloužilý nacistický lékař Paul Schäfer. Na odlehlém místě obehnaném ostnatým drátem ovládal sektu, v níž mučil a sexuálně zneužíval stovky (nejen) politických vězňů. Režisér Florian Gallenberger do Kolonie poslal Emmu Watsonovou a Daniela Brühla a společně si vyběhali solidní drama, které přístupnou cestou přibližuje málo známé hrůzy.
Snímek nese označení „historické drama podle skutečných událostí“. Z historie samotné kolonie toho přináší jen zlomek, protože existovala od roku 1961 až do Schäferova zatčení v roce 2005. I ta vymezená část však dokáže divákovi nastínit, k jakým brutalitám tam docházelo – a jaké praktiky se používaly.
Ten ďábel musí z těla ven
Oscarový režisér zvolil výpravný způsob skrze romantické téma (fungovalo to na Titanicu Jamese Camerona, funguje to i teď). Emma Watson se k sektě přidá, aby našla uneseného manžela, který překážel chilské vládě. Události jejich očima přinášejí nejstravitelnější způsob, jak kolonií provést i ty se slabší povahou. Bez násilí a psychického útlaku se to sice neobejde, jenže konkrétní scény mají smysl a nesnaží se jen o senzaci.
Emma Watson má pro Dignidad sice lehce omezený arzenál výrazů, jinak v ní ale člověk skutečně vidí Lenu, a ne Hermionu, což je pozitivní zpráva. Kromě ní a Brühla na sebe strhává pozornost tyran Schäfer v podání zkušeného Michaela Nyqvista. Toho snad přebije jedině dozorkyně Richenda Carey šéfující ženské sekci. Svým pohledem by sežehla i vrchní despotickou sestru Mildred Ratchedovou z Přeletu nad kukaččím hnízdem.
Kolonie vyvolává fyzickou nevolnost nad tím, jakým způsobem si lidé ještě můžou ubližovat. A největší znechucení přichází s pochopením, že celé zotročení roky světila chilská vláda. Aktuální film chytře mainstreamovým způsobem ukazuje prstem na věc, o níž nemělo mnoho Evropanů ani ponětí. Pokud k přitáhnutí větší pozornosti poslouží ta trocha romantiky, nelze nic namítat.
