Baletománie je stálicí na repertoáru Národního divadla, toto představení se totiž hraje již sedmou sezonu. Jak stojí v programu, inscenace má za úkol provést „stručnými dějinami tance (od 17. století) a pokusit se přiblížit svět baletu s některými typickými znaky, které toto umění charakterizují“. Představení ale není pouhým sledem ukázek vývoje baletního žánru, má v něm místo i vtip a parodie. Baletománie tak pobaví a diváky laiky zároveň poučí. Snahou jejích tvůrců bylo totiž přilákat na balet i diváky, kteří na tento žánr nejsou zvyklí chodit.
Baletománie je vlastně takové divadlo na divadle, které vypráví o tom, jak vzniká představení. Celou inscenací provázejí dvě postavy - Velký šéf (Tomáš Kopecký) a Adept (Tomáš Rychetský). Jejich vtipné dialogy jsou proloženy dvanácti tanečními čísly. Nutno podotknout, že jak Kopecký, tak Rychetský zde prokazují, že dostali do vínku kromě tanečního i velkou dávku hereckého nadání. Jejich dvěma postavám ještě asistuje starší dáma Marcelka (Marcela Černačová).
Členové baletního souboru Národního divadla předvedli výběr z těch nejznámějších choreografií z historie baletu. Dramaturgická linka Baletománie je sestavena chronologicky od dvorských tanců ze dvora Ludvíka XIV. přes romantické Grand pas de quatre a Giselle až po současnou choreografii.
Zatímco slavné pas de deux z Korzára celkově nepůsobilo příliš povedeně, Jade Clayton jako Medora byla totiž poněkud nejistá, pas de trois z Čajkovského Labutího jezera v podání Radky Příhodové, Ayi Watanabe a Zuzany Šimákové bylo velmi povedené. Stejně tak okouzlila i Saint-Säensova Umírající labuť velice přesvědčivě zatančená Michaelou Wenzelovou, která se v tomto baletním sóle představila poprvé.
Mezi vrcholy druhé poloviny večera věnované modernějším baletním ukázkám patřil rozhodně slavný Kyliánův duet Návrat do neznámé země na hudbu Leoše Janáčka v podání Magdaleny Matějkové a Jonáše Dolníka a také poetická choreografie Petra Zusky V Mlhách, kterou zatančily Zuzana Šimáková a Natálie Benyovszká.
Kromě vtipných dialogů již zmíněných pánů Kopeckého a Rychetského sledovali diváci i komické taneční momenty, které představení také odlehčovaly. Například tradiční verzi slavného pas de quatre z Labutího jezera tančí v Baletománii nejen čtyři baletky, ale hned po nich v totožné choreografii čtyři muži v černých kostýmech. Pak přišel nečekaně na řadu vtipný hip hop celého souboru, při kterém byly tanečnice stále oděné v klasických balerínách.
Celý večer uzavírala choreografie Petra Zusky Mariin sen, ve které se představili čtyři tanečníci v dlouhých bílých baletních sukních. Parodie to byla vcelku povedená, diváky bavila, ale na závěr večera byla možná až zbytečně dlouhá.
Celkově je to představení zdařilé. Pro diváky, kteří baletu nerozumí a přitom by rádi na tento žánr do divadla začali chodit, může být Baletománie opravdu hezkým úvodem. A pro milovníky baletu zase představuje možnost vychutnat si sled těch nejslavnějších choreografií během jednoho večera.
Nejbližší reprízy: 3. a 14. června, Stavovské divadlo.
- Baletománie / Korzár (Nikola Márová, Michal Štípa a Viktor Konvalinka) autor: Roman Sejkot, zdroj: Národní divadlo http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/26/2567/256602.jpg
- Baletománie / Návrat do neznámé země autor: Roman Sejkot, zdroj: Národní divadlo http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/26/2566/256596.jpg
- Baletománie / Mariin sen autor: Roman Sejkot, zdroj: Národní divadlo http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/26/2566/256595.jpg
