Recenze: Assassin je opojná vizuální báseň z Číny

Abyste dokázali zabíjet s lehkostí letícího ptáka, musíte nejen dokonale ovládnout umění meče, ale také být schopni zbavit své srdce citu a mysl pochybností a nahradit je chladným odhodláním. Takhle to chodí ve staré Číně 9. století, takhle to prožívá žena v černém, profesionální vražedkyně Nie Yinniang – ale hlavně takhle to brilantně natočil a sugestivně odvyprávěl režisér Města smutku a Letu červeného balónku a přední představitel tchajwanské nové vlny, režisér Hou Hsiao-Hsien, jenž si za Assassina odnesl v loňském roce z Cannes cenu za nejlepší režii.

Stalo se v době panování čínské dynastie Tchang, kdy dvůr vytvořil ochranné militarizované pásmo na hranicích svého impéria, nad kterým ale po čase začal ztrácet kontrolu. Ze vzdálených příhraničních provincií to bylo do mocenského centra přece jen kus cesty, což svádělo k tomu, že začínaly (sice obezřetně, ale přesto) testovat míru své možné nezávislosti. A s tím bylo třeba něco udělat, neboť před takovým impérium ohrožujícím proviněním nemůže nikdo beztrestně unikat.

Při své poslední misi Nie Yinniang zklamala, protože nedokázala vraždit ve stylu „nejdříve zabiješ toho, kterého tvůj terč nevíce miluje, a potom zabiješ i jeho“. A tak dostává úkol, který má prověřit, zdali je její meč silnější nežli její (sou)cit. Na příkaz své paní se vrací do kraje Wej-po, aby tam zabila velitele severočínské oblasti vévodu Tchiena Ťi-ana, svého bratrance, kterému byla kdysi zaslíbena. Tohle je výzva, která ji buď zničí, nebo posílí, anebo osvobodí.

Assassin
Zdroj: Film Europe/Spotfilms

A možná i pro ni platí podobenství o modrém ptáku krále Kofenu, který tři roky nezazpíval, protože zpívá jen svému druhu. Když mu ale nastavili zrcadlo, v němž spatřil svůj obraz, tak mu konečně tklivě zatrylkoval, pak si s ním do noci tančil – a nad úsvitem uhynul. Lehké závany větru si pohrávají s tenkými závěsy v matně osvětlených komnatách vévody Tiana, který tuší, že Nie a smrt jsou nablízku a chtějí, aby pochopil, proč přicházejí…

Siluety a plynutí

Múzami (nebo kým vším) políbený režisér Chou Siao-sien a jeho empatický kameraman Mark Lee Ping Bin čarují se stíny a polostíny, jež občas sklouznou po černé siluetě, která stále ještě vyčkává. Tak trochu připomíná motýla, kterého byste se rádi zeptali, odkud přiletěl a kam se chystá, nebo se alespoň na okamžik chtěli dotknout jeho křídel… 

Assassin je meditativní, vizuální poema, jejíž příběh, orámovaný řadou motivů, reminiscencí a čínských jmen, není snadné usledovat a pochopit, ale jejímuž kouzelnému vizuálu je snadné podlehnout. Je to film, který vyžaduje soustředěnou pozornost, aby byl pochopen, stejně jako úplné odevzdání se jeho atmosféře a ochotu nechat se pohltit jeho extatickým vizuálem, na jehož vycizelovaném aranžmá pracoval zkušený Chou Siao-sien celých sedm let.

Assassin
Zdroj: Film Europe/Spotfilms

Výsledkem je jednoduchý, krásný, pomalý a zvláštním způsobem tichý a také jakoby odtažitý film, jenž jakkoli je nabušený emocemi, působí místy až studeně a který není snadné dát na první dobrou, neboť jeho dějové peripetie jakoby byly zahalovány do dalších a dalších závojů, skrývajících více či méně matné siluety lidí a mozaiku jejich více či méně rozpracovaných mini příběhů.

Patrná je tu příbuznost s žánrem wuxia, reflektujícím čínská bojová umění, připomínajícím středověké rytířské fantasy a vyvolávajícím i volnou asociaci na Tygra a draka Anga Leeho (byť klasickou bojovku od Assassina rozhodně neočekávejte, neboť „martial arts“ ústřední story spíše kolorují, nežli vytvářejí).

Ve specificky čínském castingu dominuje titulní figura, kterou ztvárnila tchajwanská růže Qi Shu (kterou si můžete pamatovat jako sexy zásilku z prvního Kurýra), a přestože taoisté slouží nebesům a ne démonům, je tu třeba skousnout i rituály připomínající voodoo.

Tahle formální exhibice na téma dlouhý záběr, kde se toho moc neděje, a přesto se zalykáte jeho obsahem, prolínaná dlouhými, klasickými zatmívačkami, přizdobená neodbytou výpravou a kostýmy a dávkovaná v tempu, které nikam nechvátá, zřejmě neosloví každého. To už se artovým retro opusům o plynutí času a pomíjivosti života stává. Ale rozhodně to není důvod pro to, abychom je přezíravě míjeli.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Porozumění, nebo démonizace? O vraždě francouzského učitele vznikl film

Nový francouzský film L'Abandon (Opuštění) vypráví o posledních jedenácti dnech života Samuela Patyho. Učitele, jehož sťal zradikalizovaný islamista. Premiéru měl snímek mimo soutěž na festivalu v Cannes a reakce na něj, jak se dalo předpokládat, jsou rozporuplné.
před 11 hhodinami

Život hudebníka je lepší ve dvou, míní bratrské klavírní duo

Nizozemští klavíristé, bratři Lucas a Arthur Jussenovi, patří k hostům letošního festivalu Pražské jaro. Pocházejí z rodiny hudebníků a vystupují spolu od dětství. V Česku se poprvé představili před třemi lety.
před 16 hhodinami

Obrazem: „Holubička" i královna. Čím vším byla oslavenkyně Iva Janžurová

Měla jsem štěstí na báječné lidi, autory a režiséry, říká o své herecké dráze Iva Janžurová. Na kontě má stovky divadelních, filmových a seriálových rolí napříč žánry. Fotogalerie, sestavená u příležitosti osmdesátých pátých narozenin této herečky, připomíná některé z nich.
před 20 hhodinami

Na hlavě státu záleží, říká Kosatík v souvislosti s knihou o Benešovi

Edvard Beneš se zasloužil o stát, zasloužil se taky o českou povahu? Takovou otázku si v nové knize O tom Benešovi klade spisovatel a historik Pavel Kosatík. Přináší v ní kritický pohled na druhého československého prezidenta. „Nejde o to ukázat viníka, ale také o propojení s národem. Nebýt toho zásadního propojení, tak by nevykonal to, co vykonal,“ vysvětlil Kosatík v Interview ČT24, kde se ho ptala Tereza Willoughby.
18. 5. 2026

Eurovizi poprvé vyhrálo Bulharsko s písní Bangaranga zpěvačky Dary

Ve Vídni se rozhodlo o vítězce mezinárodní písňové soutěže Eurovize za rok 2026 – stala se jí bulharská zpěvačka Dara, která uspěla s písní Bangaranga. Na druhém místě skončil Izrael, třetí bylo Rumunsko. Český zástupce Daniel Žižka se se skladbou Crossroads umístil na šestnáctém místě.
16. 5. 2026Aktualizováno17. 5. 2026

Na Zemi ráj neexistuje, jsme tak prohnilí, říká držitel Nobelovy ceny

Ve svých románech se zabývá tématy domova, vykořenění či kolonialismu. Držitel Nobelovy ceny za literaturu Abdulrazak Gurnah navštívil pražský veletrh Svět knihy. Nejprestižnější ocenění v oboru získal v roce 2021 jako teprve druhý laureát ze subsaharské Afriky. Je autorem knihy Ráj a v rozhovoru pro ČT24 říká, že na Zemi ráj neexistuje. Rozhovor s ním vedl Tadeáš Hlavinka.
16. 5. 2026

VideoRezignace na debatu o válce brzdí ruskou občanskou společnost, říká rusista

Souostroví Rusko ve válce proti Ukrajině je název nové knihy rusisty z Curyšské univerzity Tomáše Glance, jednoho z účastníků mezinárodního veletrhu Svět knihy. Tímto literárním počinem Glanc navazuje na předchozí publikaci Souostroví Rusko: ikony postsovětské kultury. Souvislost názvů podle něj přitom není náhodná. „To předchozí souostroví vznikalo před patnácti lety, za tu dobu se Rusko proměnilo velmi radikálně,“ řekl autor v pořadu 90' ČT24. Pojmem souostroví Glanc odkazuje na pojetí ruské identity, která není jednotná. Autor se v knize zabývá také tématem ruské umělecké scény v době války proti Ukrajině. „Kulturní pole se z velké části odvíjí tak, jako by se neválčilo,“ podotýká. „Myslím, že největší problém i pro vývoj občanské společnosti v Rusku je právě rezignace na rozhovor o válce,“ dodal Glanc. Pořad moderovali Nikola Reindlová a Jiří Václavek.
16. 5. 2026

Restaurování hrobek v egyptském Luxoru odhalilo malby z 18. dynastie

Po dokončení restaurátorských prací v hrobce Samuta v nekropoli El Chocha na západním břehu Nilu v Luxoru se znovu objevilo několik staroegyptských maleb. Fresky na stěnách komplexu zachycují výjevy z každodenního života, pohřebních rituálů i náboženské motivy egyptské civilizace z doby před zhruba 3500 lety.
15. 5. 2026
Načítání...