Kniha současného španělského spisovatele Antonia Muñoze Moliny (nar. 1956) Za úplňku je strhující a v mnoha smyslech slova objevný román. Jednak českým čtenářům ukazuje jinou, neznámou tvář téměř současného Španělska (odehrává se v devadesátých letech) - jinou než tu, kterou patrně znají z přímořských dovolených v Torremolinos, na Mallorce a Kanárských ostrovech, z cest za uměleckými poklady Madridu a Barcelony, případně z putování do Santiaga da Compostella. Snad nejsem sama, pro koho román objevuje i současnou španělskou literaturu. Do třetice považuji za objevné autorovo vidění světa: píše o tragických stránkách života, v celé knize snad není jediná vysloveně radostná či šťastná pasáž, ale přesto nevyznívá zoufale a bezvýchodně.
Román Za úplňku můžeme číst jako současný román, psychologickou prózu, milostný příběh… nebo dokonce detektivku, jak se uvádí na záložce z pochopitelných reklamních důvodů. Svou vnější strukturou román skutečně nejvíc připomíná detektivku.
Za úplňku
Ze španělského originálu Plenilunio přeložil Vladimír Medek, 424 stran, Garamond 2008
Policejní inspektor v provinčním španělském městě pátrá po pedofilovi, který znásilnil a zavraždil malou holčičku Fátimu. Inspektor bojuje o čas, aby zachránil další oběti - ale to není jeho jediný boj. Do svého současného působiště byl přeložen z Baskicka, kde jeho život neustále ohrožovali teroristé a jejich výhrůžky. Unikl ale jen zdánlivě - jeho žena, která mnoho let snášela stres, strach z každého zazvonění telefonu a neustálé obavy o manželův i svůj život, se ve chvíli, kdy bezprostřední nebezpečí pominulo, zhroutila a léčí se v psychiatrické léčebně, „sanatoriu“. Inspektor k ní sice už dávno necítí lásku ani vášeň, ale pocit sounáležitosti a odpovědnosti za člověka, s nímž spojil svůj život, je o to tíživější. Život (přesněji řečeno vyšetřování smrti malé Fátimy) mu přivádí do cesty jinou ženu: Fátiminu učitelku Susannu Greyovou. Ta má za sebou nepodařené manželství s levicovým radikálem, který chtěl vést lidstvo k dobru a pokroku, ale vlastní ženu několik let podváděl s kamarádkou.
Susanna Greyová a její příběh, připomíná postavu Lary ze slavného románu Borise Pasternaka Doktor Živago, a motiv teroristů, pro něž jsou lidské životy jen drobnými překážkami na cestě k všeobecnému dobru, odkazuje na další velké jméno klasické ruské literatury, Fjodora Michajloviče Dostojevského. Susanna a inspektor prožívají vášnivé milostné vzplanutí, naději na novou lásku, která zničehonic zasáhla do jejich osamělých životů. Jejich láska je neustále „přerušovaná“ - inspektor Susannu neustále opouští, buď odjíždí za manželkou do sanatoria, nebo je odvolán k vyšetřování, protože se objevila další oběť… Láska je v románu „přerušována“ i doslovně - do vyprávění vstupují další osoby: nekonvenční kněz, páter Orduña, teroristé, kteří pořád usilují o inspektorův život, a především vrah: třiadvacetiletý mladík, na pohled nenápadný prodavač ryb z tržnice, obětavě pečující o staré rodiče.
Román v sobě má z detektivky tolik, že rozhodně neprozradím, jak „to dopadlo". Jsem přesvědčená, že většina čtenářů knihu neodloží, dokud ji nedočte do konce. Román Antonia Muñoze Moliny Za úplňku není veselá ani optimistická kniha a nedoporučuji ji číst lidem, kteří právě prožívají smutné či depresivní období (a už vůbec ne za úplňku!) - ale je to vážný, velký román, který nám sdělí něco důležitého a podstatného o světě, v němž žijeme.
